dívka smrtící moci

11

Byla jsem naštvaná ještě asi dva dny. Fury se rozhodl že to udělá jinak a pošle nás na nějakou misi kde se usmíříme. Oblékla jsem se do svého obleku a udělala jsem si culík. Zbalila jsem si i nějaký věci sebou. Uplí croptop, Legíny a tenysky. Přišla jsem do qwengetu a sedla jsem si na svoje místo. Čekala jsem až sem všichni příjdou. Z kapsy jsem vyndala brože a chvilku je pozorovala. Připla jsem si je na oblek. Všichni začali vycházet dovnitř. Připoutala jsem se a koukala na všechny co vešli. Nikdy jsem neletěla. V tuto chvíli jsem nebyla naštvaná na tonyho se Stevem. V tuto chvíli nesnáším furyho. Nechápu jak mě někdo mohl k tomuhle překecat. Byla jsem našponovaná. Nataša si toho všimla ale stejně si sedla ob sedačku. "„jak dlouho bude trvat cesta?" zeptala jsem se Nataši nejistým hlasem. „místo Nataši se ozval tony „ty si jako nikdy neletěla?" kouknul na mě a pak mu došlo jak ta věta vyznela „pako, cesta bude trvat asi dvě hodiny a ze Starka si nic nedělej. Chtěl se zeptat mile ale on to tak nějak neumí takže se vždycky zeptá nejhůř jak to jde." koukla jsem okolo. „nemůžete mi prostě zlomit vaz abych tu cestu nemusela prožít. Během hodiny, hodiny a půl bych se probrala." všichni vykulili oči „cože to po nás chceš. Máme tě zabít. Pamatuju si že si na nás nedávno křičela že jsme pitomci, že jsme postižený a teď po nás chceš aby jsme tě zabili.“ utáhla jsem popruhy a zarila prsty do polstrovaný sedačky. „no hydra mě prevážela mrtvou. Tak trochu mě lítání děsí. Neletěla jsem, teda letěla ale vždy jsem se probrala až v letu.“ najednou jsme se rozjeli „tak mi prostřelte hlavu to se proberu během chvilky no skoro hned.“ řekla jsem, až skoro vykřikla. Přistoupila ke mě Nataša „Katarin uklidni se. Vzlet není špatný a let sám osobě si už zažila. Koukej na mě a nemysli na to že si v letadle. Udělej si kolem sebe třeba iluzi nebo něco takovýho. Ale jsme tu pro tebe, jo.“ řekla strašně hezky. Usmála jsem se a oči se mi rozzářili do modrozelena až zelena. Nataša chtěla odejít a sednout si na svoje místo ale já ji chytla za ruku. Oči mi zhasli. „nemůzeš sedět vedle mě?“ ona kívla na souhlas a natáhla se pro  svoji tašku. Připoutala se a my vzlétli. Neměla jsem iluzi ale asi jsem v sedačce udělala ďolík. „tak a zbytek už znáš. Teď se můžeš odpoutat a chodit po palubě. Odpoutala jsem se ale už se nezvedla. Rozhlídla jsem se, všichni vstali a šli k palubě kde začali řešit plán útoku. Když jsem se konečně zvedla šla jsem za pilotovi na můstek kde jsem si sedla a opřela o malou zíďku která byla jako odkladová plocha. Porozovala jsem krajinu přez kterou jsme letěli. „Katarin pojď sem“ otočila jsem se když na mě zakřičel Stark. „mohl jsi to i říct já tě slyším. Přiběhla jsem ke stolu u kterého stáli. „jsou tu tři únikoví vchody a jeden hlavní. Až si nás všimnou zaútočí a zapnout elektrické pole. Vypnu ho ale nemůžu se toho dotknout takže to udělám nadáklu ale bude to trvat o trochu díl. Ještě něco. “ koukla jsem na Natašu. „až ji vypneš dostaneš se dovnitř a  hekneš se do procesorů hydry, pak je zničíš . Zde máš flešku kam uložíš důležité dokumenty.“ kývla jsem a Stark se na mě podíval a trochu se uchechtl. „co je?“ zeptala jsem se on přejel pohledem po ostatních a znovu se usmál „no jen mi došlo že na základnu hydry nepristáváme letadlem ale padákem a jestli ti přišel vzlet letadla strašný tak jak to budeš mít s padákem.“ usmála jsem se o koukla se na Tonyho „no ani navíš jak jednoduchý to bude protože si na to asi zapoměl ale umím se proměnit v pár určitých druhů zvířat, mezi které patří i dravci takže já si to užiju.“ usmála jsem se .