dívka smrtící moci

32

Pohled lokiho:
Probrala mě Nataša s tím že kat musíme dát omezovač moci. Je to vlastně obojek který ji nějakým způsobem vypne moc. Dali jsme ji to opatrně kolem krku aby jsme ji nevzbudili. Katrin měla teplotu a tak se celí den neprobrala, jen ležela a spala. Ráno druhý den se asi v deset hodin vzbudila. Všichni jsme byli ve svých pokojích, i já, nechtěl jsem ji totiž rušit. Četl jsem si když v tu chvíli se ozval křik. „pomoc. Loki. Já nevidím" proběhl jsme z mého pokoje do jejího našemi dveřmi. Ve hlavních dveřích pokoje už stal i zbytek týmu. „katrin a slyšíš nás?" zeptal se brus. „katrin kivla hlavou. „to že nevidíš bude následek toho výbusneho šípu." řekl jí důvod. Sedla si na postel. „vždyť předtím jsem vyděla ale jen ne tak jasně jako vždy. Teď nevidím nic. Nemůže to být tím že jsme měla v hlavě lokiho?" zeptala se a mě začala hlavou vrtat jedna myšlenka. Co když jsem jí to zavinil já co když teď už nikdy neuvidí. „ne to tím nebude" ujistil ji brus. Kat se pohla a v tu chvíli si všimla toho obojku. „co to mám kolem krku?" začala za to trhat ale nějak jí došla síla. „omezuje ti to schopnosti" ozvala se nat. Katrin za to začala ještě víc trhat a snažila se to si to sundat z krku. „kat uklidni se" řekl jsem a dotkl se její ruky. „uklidnit se. Uklidnit se, to by mohl být dobrý začátek ale jak to mám udělat, když v tuto chvíli jsme slepá a normálně bych fungovala přez jarvis ale když nemůžu používat schopnosti. Já se nemůžu uklidnit. To prostě nejde. Mě to nejde." řekla. Pustil jsme ji za ruku a sáhl do nočního stolku odkud jsme vytáhl pouta co tam měla kat už odzačátku. Hele pokud se ptáte odkud to vím tak když byla v komatu tak jsme ji tak trochu prošel pokoj a našel je. Vzal jsme je a došel k ní. „tak se tvýma očima stanu já." řekl jsem a připoutat nám ruce k sobě. Ona mě chytila za ruku a posunula se ke mě blíž. „takže teď už si můžeme jít každý po svým nebo tu musíme zůstat?" kat zakroutil hlavou a já je jen pozoroval jak odchází. Všichni odešli a ona se začala posouvat k okraji postele. „co chceš teď dělat?" otočila se ke mě „najít klíček abych se mohla převlect." Najednou nahmatala malí kovový klíček kterým se snažila trefit do klíčové dirky. „počkej udělám to" přišel jsem až k ní a vzal jí ho z ruky. Odemkl jsme je a ona se posunula ke skříni. Z té vyndala chlupaté ponožky a kalhoty tričko a mikynu. Oblékla se a vydala se zpět ke mě. Znovu jsme ji přidělat ke mě a pomalu jsme se vydali na oběd. No tedy vydali jsme se do lékařského patra a tam jsme si vyzvedli její oběd. Jarvis mi poradil nejdelší cestu zpět do jídelny aby jsme se prošli. Kat mě celou dobu držela za ruku. Do jídelny jsme došli tak akorát. Stev už nandával na talíř. Katrin jsem ujistil že jsme hned u ní. Sundal jsem kat a mě pouta a došel jsme jí připravit jídlo. Vzal jsme skleničku a hned se k ní vrátila. Nataša katrin vysvětlila že jestli s nama chce jist u stolu tak to nebude jist z kanyly a tak ji ze skleničky. Sedl jsme si na židli vedle kat a začal jist