dívka smrtící moci

27

Seděli jsme uprostřed obýváku. Bylo tak jedenáct v noci. Jarvis zavřel a zamknul dveře a vypnul kamery jak jsem chtěla. „takže můžeš mi to už vysvětlit.“ loki si sednu na zem. „takže katrin. Chytíš mě zahlavu a dostaneš se do vzpomínek z dectví. Vyvoláš tu ve které mě matka učí magii. Budeš pokračovat ať se děje cokoliv. To že máš přestat poznáš ale nejspíš tě vyhodim dřív než se tak stane.“ řekl a čekal až začnu. Jenže to bych nebyla já kdybych uposlechla přesně to co po mě chtěj. Chytila jsem ho za rameno a podívala se přímo do očí. „uvolni se a pusť mě do své mysli. Dovol mi vidět tvoje vzpomínky. Ukaž mi svou pravou tvář Loki.“ najednou mnou projela vlna energie. Naše mysl se propojil a my jsme se objevili v nádherných zahradách. Přednáma seděl malí hoch a žena. Kolem nich litali motýlci. Koukali jsme na ně asi pět minut když mi najednou začala být strašná zima. Vypadla jsem z lokiho vzpomínek zpět do reality. Ale předemnou neseděl loki ale modrej obr který podsebou měl kus ledu. Začala jsem couvat. „loki?“ odmlčela jsem se „haló, loki, kde jsi tohle neni vtipný.“ nejednou ten chlap otevřel oči. Měl je celé rudé a uprostřed byla vidět jen panenka. Malá tečka v červeném poly. Ten se najednou zvedl a šel ke mě. Začala jsem couvat a on zastavil. V mich očích poznal strach. Najednou tu prestávala bejt taková zima. Když jsem se na něj podívala všimla jsem si že začíná blednout. Přišla jsem blíž. Ten chlap už měl úplně béžové ruce, taky jsem si všimla, že se zmenšil. Stala jsem tam a pozorovala jak se pomalu mění. Když už byl celí béžoví zjistila jsem že ten chlap je Loki. „ppppočkat ccco to mělo být“ rozkoktala jsem se po chvilce. Loki mě pozoroval. „no já totiž nejsem jako thor. Moji rodiče a rodina jsou ledový obři. A já jsem koruní prin Jotunheimu. Já jsem adoptovaný.“ usmál se a přešel ke mě blíž. Celá jsem se klepala. Čekala jsem všechno ale tohle rozhodně ne. „katrin zhluboka se nadechni a zase vydechni.“ řekl a spolu se slovy udělal tento pohyb. Během mého uklidňování mě loki obejmul. Ten led co tam předtím byl už zmizel. Loki mě vzal do náruče a nesl ke dveřím. „jarvis můžeš zapnout kamery a odemknout dveře děkuju.“ jarvis odpověděl a odemknul dveře. Šly jsme pomalu chodbami. Byli jsme ještě chvilku venku před budovou. A pak jsme se vydali do pokojů. V mém pokoji jsme padli na postel ale loki už se nezved aby se přesunul k sobě. Ráno mě přišla vzbudit nat. Vlezla do pokoje jenže když do mě chtěla strčit probudila lokiho. „počkat to jsem ve špatným pokoji.“ jenže to už jsem vzhůru i já. „počkat já nejsem ve špatném pokoji ale on jo.“ rychle jsem se zvedla a hodila přez sebe lokiho volné tričko. „co tu děláš?“ koukla jsem na ni naštvaně. „no já jsem ti přišla říct že Steve udělal palačinky ale než ptát se mě co tu dělám by ses měla ptát jeho.“ protočila jsem oči a koukla se na ni. „ne jeho se ptát nemusím protože tu je schavně. Nemohla jsem v noci spát a on jako jedinej nespal takže je tady a díky za informaci hned tam jsem.“ usmála jsem se a sáhla si pro kratsy a iluzí zakryla jizvy jako každý den. Loki taky vstal a vzal si svoje tepláky a vyndal si tričko z jeho šuplíku. „a jak mi vysvětlíš to že tu má loki šuplík s oblečením?“ Já se na ni podívala vražedným pohledem. „tohle je můj pokoj takže pokud ti to vadí tak ať protože to takhle zůstane. Loki tu spí už asi druhou neděli. Od doby co jsem se probrala z komatu tu ten šuplík má. A pokud si myslíš že už něco proběhlo tak neboj já nejsem typ člověka co to hned po šestnácti musí dělát. A hlavně ne s Bohem co chtěl ovládnout zemi“ nevinně jsem se usmála a vyšla že dveří s lokim který mě okamžitě následoval. „počkej takže jsi my tímhle potvrdila to že mezi lokim a tebou něco je?“ než jsem ji stačila odpovědět, přez jarvis jsem uslyšela Nataši hlas. „vando, vyhráli jsme. Staku, clinte, Steve a Thore dlužíte nám deset dolarů. Loki byl u ní v pokoji a už tam takhle bývá od probuzení takže. Výhra“. Když jsem se otočila na lokiho byl celí rudý. Začala jsem potlačovat smích ale nakonec jsem se i tak trochu zasmála. Chytila jsem ho za ruku a trochu se vznesla mocí výš abych mu dosáhla k uchu. „neboj, ty si tohle zasloužíš ať si tvoje ADOPTOVANÁ rodina říká co chce. Nikdo by nikdy neměl být sám.“ řekla jsem se silným důrazem na slovo adoptovaná. Loki se usmál a já když jsem se znovu dotkla země taky. Kolem nás proběhla Nataša a otevřela dveře kousek přednáma. Když jsme vešli pořád jsme se usmívali. Sedli jsme si ke stolu a začali jist palačinky co jsme měli na stole. Ani jeden jsme nevnímal to na co se nás ptali a jen jedli.