Pomoc|Emily a Mattem

10.

,,Co sis teda vybrala za druhý jazyk? Italštinu nebo němčinu?" zeptal jsem se Emily. Zbýval jeden den do nového školního roku a já si furt nevybral druhý cizí jazyk. ,,Italštinu. Proč?" otočila se na mě. ,,Dobře" odvětil jsem rychle a klikl na výběr italštiny. ,,Můžeš mi říct proč ses ptal?" začínala se trochu rozčilovat. ,,Jen tak" popudil jsem ji. Zvedla se a přešla ke mně. Chvíli se jen tak na mne dívala a poté popadla polštář z pohovky a hodila ho po mně. ,,Emily!!!" vykřikl jsem se smíchem. ,,Řekni mi to!" přikázala a hodila po mně další polštář. Zvedl jsem se ze židle a rychle proběhl k rozloženému gauči.

,,Proč?" optal jsem se nechápavě. ,,Protože to chci vědět" vysvětlila a další ránou polštářem mne shodila na pohovku, která teď spíše složila jako postel. Přiběhla ke mně, sedla si na můj klín a začala bouchat polštářem. ,,Matyáši Tomko řekni mi důvod proč ses ptal" snažila se ze mne dostat. Přetočil jsem jí a teď jsem to byl já kdo na ní seděl a bránil tomu druhému v pohybu. Karty se obrátily. Pomalu jsem se nad ní nahnul a hleděl jí do očí. ,,Proč bych měl? Emily Veselá"  řekla jsem a dal se díval do těch nádherných oříškových očí. Mlčela a také se na mě zaujatě dívala. Pomalu jsem se začal přibližovat.

Když nás dělilo pár centimetrů Emily popadla polštář a uhodila mě s ním přímo do hlavy. Tím  zapříčinila to že jsem z ní spadl a svalil se přímo vedle ní. Cítil jsem tu trapnou atmosféru, která tu panovala.

,,Už mi řekneš ten důvod?" zeptal se po několikáté dívka, která už několik let vlastní mé srdce a ani o tom neví. Otočila se na bok, podepřela si rukou hlavu a zkoumala mě. Udělal jsem to stejné co ona. Hleděli jsme si přímo do očí. ,,Abych si mohl konečně vybrat druhý jazyk na který budu chodit." vysvětlil jsem jednoduše. ,,Jaký sis teda vybral?" vyzvídala hnědovláska. ,,Italština" odpověděl jsem jí a čekal na její reakci. ,,Aspoň se budu moct s kým učit" oznámila vesele. ,,Jo, to jo" potvrdil jsem jí.

Po dalším trapném tichu jsem se zvedl a zamířil do studia. Sedl si za počítač a zadržoval slzy.

Emily

Po odchodu mého nejlepšího kamaráda jsem přemýšlela o událostech co se před několika minutami staly. Proč se ke mně přibližoval? Proč pak už nebyl tak veselý jak před tím? Proč odešel bez jakéhokoliv dalšího slova pryč? Co jsem udělala špatně?

Myšlenky jsem rychle zahnala a mířila do kuchyně si udělat večeři.

Večeři jsem udělala také pro blonďáčka který teď seděl ve studiu a něco dělal. Vzala jsem talíř na kterém byly dané tousty se sýrem a zamířila do studia.

Zaklepala jsem a poté vstoupila do místnosti, kde se aktuálně nacházel Matyáš. ,,Emily co se děje?" okamžitě se zeptal a vystřelil ze židle za mnou. Musela jsem se pousmát, jak se o mě neustále staral. ,,Nic, jen jsem ti donesla večeři" pousmála jsem se a podala mu talíř na kterém byly položené tousty. ,,Děkuji moc" usmál se, pohladil mě po rameni a převzal si talíř.

Když odcházel začaly se mi hrnout do očí slzy. Za své chování si snad ani nemůžu zasloužit takovou osobu která se o mě stará, pokaždé když se stane něco špatného, snaží se mě utěšit.  Vždy mne u sebe uvítala s otevřenou náručí a také osoba která mě má ráda.

V okamžik kdy usedl na pohovku ve studiu, jsem se k němu rozeběhla a povalila ho na ní. Objímala jsem ho a tiše mu vzlykala do trika. ,,Co se stalo?" zeptal se zmateně a hladil mě po vlasech. ,,Nic, jen jsem ráda, že tě mám"