Pomoc|Emily a Mattem

21.

,,Musím ti něco říct."

Vyhrkla jsem, než jsem si to stihla promyslet, zda je to dobrý nápad. Říct mu něco takového, jako mu chci říct já, za této situace není úplně vhodné.

,,Co?" podíval se na mě tím nejněžnějším pohledem, který jsem kdy viděla. Pomalu dal jeden neposedný pramínek vlasů za ucho, a stále se na mě upřeně díval.

Matyáš

Absolutně jsem nevěděl, co mi má v plánu říct, v hlavě jsem měl úplně vymeteno. ,,Tak povídeeej." vyzval jsem ji. Popadla láhev s alkoholem, a pořádně se napila. Při polknutí se trochu zašklebila.

Pousmála se a podívala se mi do očí. Když se naše pohledy střetly, úsměv z tváře jí zmizel. Nechápal jsem co se děje, co mi chce říct? Proč tu teď sedíme v tichu a mlčíme, když před chvíli se mnou o něčem chtěla mluvit?

To byly otázky na které jsem neznal odpověď.

,,Maty..." začala, dál mlčela. Nevěděl jsem stále co tohle všechno znamená. ,,No co?" opět jsem ji vyzval. Začal jsem být celkem nervózní, protože jsem nevěděl co z ní vyleze.

Pomalu se ke mně začala přibližovat. V okamžik co nás dělily centimetry, se zastavila. ,,Já..." vyslovila, a zase nedokončila svou myšlenku. ,,Co?" vydechl jsem a podíval se na její rty.

Opět a zas jsme byli ve stejné situaci, kdy se všechno pokazilo. Pokaždé, co jsme tohle dělali,  jsme věděli, že to nemá budoucnost, a navzájem se ničíme. Ale i tak jsme to udělali znova a znova. Nikdy jsme se nepoučili.

Znovu nás dělily centimetry. Zase jsme se nepoučili z toho, jak to dopadlo před dvěmi měsíci, tehdy jsme si mysleli, že je definitivní konec mezi námi, a očividně není. Opět děláme něco, co není správné.

Miluju jí stále, ale ona mě ne. Nikdy mě nemilovala. Nikdy to nebyla opětovaná laská. Byla to vždy a bude neopětovaná láska.

I když je opilá a myslí si, že konečně ví co ke mně cítil plete se. Nikdy se nepletla tak moc, jako ve svých citech.

Zahnal jsem své myšlenky někam do pozadí. Vykašlal jsem se na to co bude následovat po tom. Bylo mi jedno, jak se všechno pokazí, a my dva spolu nebudeme skoro vůbec mluvit.

Položil jsem jí ruku na zátylek a přitáhl si ji do polibku. Cítil jsem, jak se pousmála. Byl to nepopsatelný moment. Bylo to jiné. Plné emocí.

Když jsem si uvědomil co jsem udělal, a v jakém stavu je, rychle jsem se odtáhl.

Nechápavě se na mě dívala. ,,Proč jsi to udělal? Proč ses odtáhl?" zeptala se. ,,Protože jsi opilá. Nic si z dneška nebudeš pamatovat. Jestli ano, budeš mi to vyčítat a neustále mi říkat, že k sobě nepatříme." vysvětlil a snažil se zadržet slzy.

Pravda bolí.

Tahle pravda sakra hodně bolí. Nic se nemůže vyrovnat zlomenému srdci a neopětované lásce.

Proč jsem musel své srdce dát někomu, kdo mi to své nikdy nedá?