Pomoc|Emily a Mattem

25.

,,Miluju tě, Emily."

Matyáš

,,Nemůžu uvěřit, že jsi konečně moje." uchechtl jsem se. Jemně mi svou rukou zajela do vlasů, a přitiskla své hebké rty na ty mé. Od tohoto okamžiku je navždy má.

,,Já zas nemůžu uvěřit tomu, že ty jsi můj." řekla mi. Zahleděla se mi očí.

Panebože.

Jak já jsem miloval její oči. Byly tak nádherné, nikdy jsem se jich nedokázal nabažit. Každý pohled do nich mě okamžitě srazil na kolena.

Tak okouzlující byly.

Sice několikrát pohled do nich mi způsobil nepopsatelnou bolest, ale i tak mě pokaždé okouzlily.

,,Co je?" vyrušil mě z přemýšlení její sametový hlas. Rychle jsem odtrhl pohled a sklopil ho dolů.

Na naše nahá těla.

Stále bylo pro mě neuvěřitelné, že se to stalo. Nedokázal jsem to zpracovat.

Pohlédl jsem znova do její a tváře, na které tancoval lehký úsměv. ,,Nic, jen máš krásné oči.". Viděl jsem, jak jí zčervenaly tváře,nebo jak se snažila skrýt svou rozpačitost. I tak jsem to zaznamenal. Potěšilo mě to. Vidět ji takhle.

Nejistou a rozpačitou.

Emily

Nelitovala jsem toho. Poprvé jsem něčeho takové nelitovala, právě naopak. Byla jsem šťastná. Skončila jsem s člověkem, kterému na mně záleží, který mě miluje.

Po dlouhé době jsem měla důvod být šťastná. On mě činil šťastnou. Pomohl mi se dostat z té temnoty, která mě dlouho dobu prováděla, a já mu byla za to neskutečně vděčná.

,,Omlouvám se, neměl jsem." řekl najednou a rychle vstal z postele. ,,Zítra mi to budeš vyčítat. Budeš mě zase nenávidět. Promiň." vysvětlil. ,,Maty, já ničeho nelituju." vydechla jsem.

Pomalu si hřbetem své ruky setřel slzu, která mu tekla po tváří a podíval se na mě. Poznala jsem v jeho očích bolest a výčitky, ale ty rychle prostřídala překvapenost. ,,Cože? Jak to myslíš?" zeptal se zaskočeně.

,,Není důvod litovat něčeho, po čem jsem také toužila."