Pomoc|Emily a Mattem

15.

,,Kde máme Italštinu?" zeptala se Emily, kráčející po mé boku. ,,Ve druhém patře, učebna 254 myslím" oznámil jsem a začal stoupat po schodech do již zmiňovaného patra. Jen si povzdychla a kráčela dál.

,,Si děláš srandu?!" vykřikla Emily a podívala se před sebe. Také jsem se tím směrem podíval. Oliver. ,,Černý?!" vyhrkli jsme najednou a zaraženě se na něho dívali.

,,To je mi ale milé překvapení!" zakřičel přes celou chodbu, a pomalu se blížil k nám. ,,Co to s ním je?Proč je tak.... milý?" vyšilovala Emily.

,,Olivere co tu děláš" snažil jsem se mluvit klidným hlasem. Pozvedl obočí, objal nás kolem ramen. Oba dva jsme nevěděli co dělat. ,,No co bych tu asi tak dělal?" nadhodil řečnickou otázku. ,,Přece jsem se přihlásil na italštinu, jestli se nepletu, tak první hodina by se měla odehrávat právě tady." vysvětlil a ukázal na dveře s číslem 254.

,,Aha." odpověděl jsem překvapeně. Nechápal jsem, co mu přeskočilo, že je tak milý, ale raději jsem to ani nechtěl vědět. ,,Málem bych zapomněl! Dneska se u mě doma koná party, tak jestli náhodou nechcete přijít." usmíval se a čekal na naši reakci či odpověď.

,,Jo, proč ne." odpověděl jsem po chvíli. Emily se na mě nechápavě podívala, ale pak to nechala být, jelikož učitelka na italštinu dorazila.

Emily

Když jsme vešli do třídy a chtěli si sednout, učitelka nás zastavila. ,,Nesedejte si, rozesadím si vás sama." oznámila. Začala hledat seznam žáků přihlášených do tohoto jazyka. Když ho našla začala číst.

,,Do další lavice si půjdou sednout slečna Veselá a pan Černý." řekla a rozhlédla se po zbývajících studentech, co čekali na rozsazení. Pomalu jsem vystoupila z řady a mířila k místu, kde už seděl vysmátý Oliver.

,,Jsi ráda, že spolu sedíme?" zeptal. Trhla jsem sebou, když se jeho ruka dotkla mého stehna. ,,Ne, dej tu ruku pryč." odpověděla jsem, a snažila se  jeho ruku sundat.

     ***

,,Em, můžeme už konečně jít?!" zakřičel Maty přes celý byt. ,,Dej mi minutku, jen si převleču triko!" zakřičela jsem nazpět. Oblékla jsem si bílé triko s krátkým rukávem, popadla černou mikinu do rukou, a zamířila do chodby.

,,Vypadáš nádherně." pochválil mi můj vzhled Matyáš. Jen jsem se vděčně pousmála a začala si obouvat tenisky.

,,Jdeme." zavelela jsem, popadla ho za zápěstí a vyšla z bytu. ,,Hlavně to nepřežeň s alkoholem Em, já se budu hlídat ať se dostaneme v pořádku domů, ale i tak to nepřeháněj." varoval mě. ,,Neboj Maty." ujistila jsem ho.

***

Oslava byla v plném proudu, a já teď chytala záchvaty smíchu nad historkami z Oliverova dětství. ,,Nevěřím, že jsi řekl naší bývalé třídní mami!" smála jsem se. ,,Bylo to v sedmé třídě, to jsi k nám ještě nechodila." vysvětlil. ,,Stále ale nechápu, jak jsi si mohl splést svou mámu s učitelkou." povzdechla jsem si.

Když jsem se zvedla z pohovky, na které jsem doposud seděla, ve stejnou chvíli se zvedl i Oliver, a narazili jsme do sebe. ,,Strašně se omlouvám Emily!" začal se rychle ospravedlňovat.

Položila jsem ruce na jeho ramena. ,,V pořádku." uklidňovala  jsem ho. Zadíval se mi do očí, a já jemu. Položil mi ruku na tvář. Začali jsme se k sobě pomalu přibližovat. Proč jsem si nikdy nevšimla toho jak má krásné rty?

Když náš od sebe dělil ani ne centimetr, zastavili jsme se. Hleděli jsme si navzájem do očí. Byl to Oliver, který spojil naše rty. Druhou ruku položil můj bok, stále mne líbal a já jeho.

,,Emily?"