Pomoc|Emily a Mattem

2.

Pohled Matyáše
Jak jsem uslyšel sklo a nečí řev hned jsem bez váhání vběhl dovnitř. Spatřil jsem vyděšenou Emily dívající na svou matku. Chytl jsem jí za ruku a rychle jí odtáhl pryč. U dveří se mi vytrhla z ruky a běžela do deště a začala řvát ,, Už nemůžu. Můj život je na nic. Nechci takhle dál žit. Slyšíš mě?!" Jak jsem jí slyšel musel jsem k ní jít a obejmout jí. Při mém objetí sebou cukla. Není divu. Oba jsme tam klečeli v dešti. Emily křičela, já jí objímal a snažil utěšit. Po chvilce se mi to povedlo. Vzal jsem jí do náruče a odnesl jsem jí k sobě domů. Už se tam nesmí vrátit. Když jsme dorazili položil jsem jí na postel a sundal jí kalhoty a mokrou mikinu. Jakmile nemela mikinu a tričko viděl jsem modřinu co měla na briše. Snažil jsem si namluvit ze to není pravda. Bohužel byla. Oblékl jsem jí svou mikinu a uložil do postele. Při pohled na ní mi tekly slzy. Jen představa co si musela prožít mne děsila.

Když jsem dostříhal video na zítra byli už dvě ráno. Šel jsem si lehnout na ustlanou karimatku na zemi a premýšlel furt nad Emily.

Pohled Emily
Po vzbuzení jsem chvilku přenýšlela proč tu jsem a co se včera stalo. Z premýšlení mě vyrušil Maty s lívanci a kakaem.

M: Dobré ráno Em. Tady máš tvé oblíbené lívance.
E: Děkuji ti moc Maty. Omlouvám se za ten včerejšek. Neměl jsi to vidět.
M: Mám pocit že jsi měla štěstí. Kdybych tam nebyl nevim jak by to dopadlo.
E: Asi ne nejlépe ale to se nikdy nedozvíme.
M: Kdybys někdy se mi potřebovala svěřit můžeš. Jen bych byl rád kdyby jsi tu na nějakou dobu zůstala. Jelikož po včerejšku nám strach co se stane.
E: Hele já nevím. Měla bych se vrátit domů abych ti nedělala zbytečný potíže.
M: Já ti nařizuji: Zůstaň tu aspoň deset dnů. Klidně s tebou zajdu pro věci.
E: Tak dobře no.

Oba jsme vypukli smíchy. Po chvilce se mě Maty snažil naučit minecraft. Rovnou z toho udělal i video, tvrdil mi že neví co točit. Já samozřejmě uvěřila. Pak mi došlo že mám na sobě jeho oblečení

E: Proč mám tvoje oblečení.
M: Nemohla jsi spát v mokrem. Navíc by jsi nachladla.
E: Nemyslím si.

Musel vidět ty modřiny. Očividně veděl o čem přemýšlím a potvrdil mi to, ale neřešil to. Prý když to budu chtít řešit mám mu řict.

Pohled Matyho
Samozřejmě že jsem to chtěl řešit ake nechtěl jsem jí trapit.

M: Tak co? Jdeme?
E: Já nechci ještě.
M: Čím dříve tam půjdem tim dříve to budeš mít za sebou.
E: No dobře.

Když jsme dorazili k osudnému místu Emily se na mě podívala a já jen přikývl že jsem tu s ní. Všude byli rozházené flašky. Pak jsem spatřil něco co jsem neměl. Její máma ležela na gauči s injekcí v žíle. Emily s brekem za ní přišla a objala jí. Já jen nehybně stál a díval se.

E: Sakra zavolej pomoc!
M: Em myslím si že je pozdě.

Emily zkusila nahmatat tep ale marně. Zavolal jsem sanitku ikdyž to bylo zbytečné. Ti pouze potvrdili že je opravdu mrtvá. Když to emily zjistila běžela do pokoje a zamkla se. Já přišel ke dveřím, přiložil hlavu a řekl:

M: Emily pusť mě dovnitř.
E: Ne, nepustím. Za všechno můžu já! Kdybych neodešla teď tu nejsme a nečekáme až jí pohřebáci odvezou.
M: Není to tvoje vina. Ona se rozhodla takto. Tys jí k tomu nedonutila.

V tu chvíli se otevřely dveře a objala mne. Brečela mi do hrudi a já se už neudržel a z lítosti jsem take brečel. Pomohl jsem jí sbalit věci. Policie má v plánu to vyšetřovat ikdyž je jasné co se stalo. Zavedl jí ke mně domů a pustil film po chvilce mi usla na rameni. Pokusil jsem se jí přenést ale vzbudila se.

E: Maty lehni si ke mně prosím.
M: Jseš si jistá?
E: Jsem, je mi smutno a potřebuji něčí podporu.
M: Tak dobře.

Lehl jsem vedle ní a objal kolem pasu. Během chvilky už spokojeně oddychovala.

Ahoj, tato kapitola byla trošku smutnější ale nebojte se. Za pár kapitol či odstavců už bude veselá kniha. Pokud máte nejajé připomínky tak napište mi do komentářů. Ja se s váma loučím ahooooj.