Pomoc|Emily a Mattem

20.

Nevěra.

Toto slovo mi už několikrát zničilo život.

Pokaždé, když jsem se zamilovala, náš vztah zničila nevěra. Vždy mé srdce zlomila nevěra. Co dělám špatně, že mi muži nejsou věrní?

Nejsem snad dostatečně dobrá? Nebo snad nesplňuji jejich požadavky?

Láska je nejsložitějším problémem života.

Když už jsme u té lásky, tak je tu jeden jediný muž, který mě nikdy nezradil.

Matyáš Tomka.

Tento muž po velkou část mého života byl při mně. Nikdy ho nic neodradilo od toho, aby mě nechal napospas osudu. Vždy viděl jen to dobré.

I když jsem několikrát odmítla, a odkopla ho od sebe. Neodešel. Vždy se znovu postavil na nohy. Nepřestal se nikdy snažit. Nevzdal se.

Vždy mne chápal, pomohl, zachránil a vyslechl. I přesto že jsem se nespočetně krát pohádali, se ke mně neotočil zády. Vždy mi dal čas, abych si to promyslela či se uklidnila.

Poskytl mi po smrti mé matky bez jakéhokoliv rozmýšlení střechu nad hlavou. I po mém nesmyslném obvinění jeho, z její smrti, kdy jsem utekla za svým otcem, mě znova přijal k sobě domů, s otevřenou náručí.

Přesto všechno mne Matyáš Tomka, bezmezně miloval. Nic ho nepřesvědčilo, aby mě nenáviděl.

A já?

Já mu neustále lámala srdce na milion kousíčku. Nikdy jsem mu za to nebyla vděčná. Nikdy jsem se mu za to nijak neodplatil, jen jsem ho vždy od sebe odehnala.

A teď, když mi pomalu dochází, co k němu cítím, je pozdě. Přenesl se přes to, že mu nikdy jeho lásku neoplatím. Smířil se s tím.

Ale láska je především o trpělivostí ne?

Sjela jsem po opřena zády o zeď k zemi, a napila se znova toho alkoholu, který se snaží odehnat tu bolest, nebo ji aspoň na chvíli oddálit.

Propukla jsem v nekontrolovatelný pláč. Položila jsem si hlavu na kolena, a tiše vzlykala.

,,Emily, proč sis sakra vypla-" zarazil se blonďáček, když mne spatřil, jak brečím na zemi.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se. Hned přiběhl ke mně, a přitáhl si mne do objetí. ,,Posrala jsem to." odpověděla jsem.

,,Co to říkáš?" odtáhl se trochu. Podíval se mi do tváře. Nasadil ten svůj typický zmatený výraz, a čekal na odpověď.

Proč jsem si nikdy nevšimla jak má nádherné oči? Kdy se z něho stal tak pohledný muž? To jsem byla snad celou dobu slepá, že jsem si jeho krásy nevšimla?

Když si všiml, jak si ho zaujatě prohlížím, rychle jsem odvrátila zrak, a zadívala se někam do země. Neustále očekával odpověď na svou otázku, ale žádná odpověď.

Vážně. Sama nevím proč jsem to řekla, asi to mělo ulehčit atmosféru. Nevím.

,,Hele. Neposrala jsi to, věř mi. To on, to pokazil. Kdyby jen věděl, jaké má štěstí, že ho miluješ..." povzdechl si. ,,Maty." vydechla jsem.

,,Nepřerušuj mě." nařídil mi. Tak moc jsem mu chtěla říct, že nemiluju Olivera, ale jeho. On mi to bohužel neumožnil. Kdyby jen věděl, co jsem měla na mysli...

,,Prostě... Nezaslouží si tě. Jsi pro něho až moc dobrá." vysvětlil a pomocí ukazováčku mojí hlavu otočil přímo k němu.

,,Musím ti něco říct."