Pomoc|Emily a Mattem

4.

Ve dveřích stojí jeden z mých nepřátel. Můj otec. Všichni se otočí a dívají se s otevřenou pusou na něho. Poté spatřím Matyáše jak se na mne dívá a říká svým pohledem ať začnu a nevšímám si ho. Já tedy začnu. ,, Dnes jsme se tu sešli abysme uctili památku  mé matky. Budu upřímná, neměli jsme se posledních pár let v lásce. Ale i tak je mi to líto říkám si že kdybych neodešla nic by se nestalo. Kdo ví. Možna by se to stalo i tak. Mohla jsem jí ještě zachránit ale je už pozdě. Odpočívej v pokoji. Mám tě ráda mami". Podívám se při poslední větě na rakev a odejdu za Matym. ,, Em, co hodláš dělat když je tu on?" zeptal se Maty. S klidnou hlavou odpovím ,, Nic, pokud za mnou vyloženě nepřijde tak nic. Jen přišel na pohřeb matky svého dítěte." Dívá se na mě s udiveným pohledem a chce jen říct já ho zarazím a s lehkým úsměvem řeknu ,,Nic neříkej". Jen zavře pusu a po dobu celého pohřbu už mlčí.

Když s Matym procházím dveřmi zastaví mě něčí ruka. Táta. ,, Ahoj nechceš si promluvit?" zeptal se. S ním a promluvit? Ani náhodou po tom všem co jsem prožila. Během té doby co byl pryč si na mě nevzpomněl a teď když umře máma tak se mnou chce mluvit. ,, Ne, děkuji nechci s tebou mluvit" klidně jsem odpověděla. Chytla Matyho za zápěstí a svižným krokem odešla.

Matyáš
Jen jsem se na ní díval jak mě táhne k autu. ,,Zavez mě domu" když to řekla začala brečet do dlaní. Jen jsem jí dal ruku kolem ramen a utěšoval jí.

Když jsme dorazili k ní domů sedla si na gauč a jen hleděla do zdi. Když v tom někdo zazvonil. Okamžitě vstala a otevřela. Zase tam stál ten kvůli kterému se jí zhroutil život. ,, Ahoj Emily, jelikož ještě pár měsíců nebudeš plnoletá měl by se o tebe někdo plnoletý starat pak si můžeš dělat co chceš." řekl a Emily mu na to řekla že si to ještě promyslí. V klidu odešel a ja začal o tom s ní diskutovat.

M: Ať tě ani nenapadne k němu
E: Ke komu mám jinému jít než k němu?!
M: Ke mně ja jsem taky plnoletý
E: No jasně k tobě! K tobě ne kvůli tobě se tohle v podstatě vše stalo! Kdybych k tobě nešla nic se nestane! Za všechno můžeš ty!

Jediné co zmůžu je chytit jí za ruku přitom si jí přitáhnout a se slzami v očích říct ,,Neodcházej". Když to dořeknu neovládnu se. Chytím její hlavu sehnu se a políbím ji. Když se odtáhne odejde do pokoje vezme si nějaké věci a odejde z jejího bytu. Při zabouchnutí dveří spadnu na zem a brečím. Jak mi to mohla udělat? Jak mohla jen odejít a nic neříct?

Dojdu domů a začnu jí psát zprávu:
Emily mrzí mě co se stalo. Moc se omlouvám. Chci abys věděla že jsem tu pro tebe. Kdykoliv budeš potřebovat pomůžu ti. Nebudu tě soudit za tvé rozhodnutí. Ať se rozhodneš jakkoliv stále tě budu mít rád. A taky chci abys věděla.......