Pomoc|Emily a Mattem

14.

,,A na co přesně?" zeptal se Matyáš.

,,Proč udělal Oliver to, co udělal." odpověděla jsem mu jednoduše. ,,Cos mu řekla" zeptal se a díval se mi do očí. Nevěděla jsem jestli mu to mám říct. Říct mu pravdu nebo mu zalhat, aby se nebál, že někdo další ví o mámě- co se přesně stalo. ,,Tak jak to bylo" rozhodla jsem se pro pravdu. ,,Dobře" vydechl.

,,Počkej, musím to zvednout." oznámil mi Maty, když mu začal zvonit telefon. Zvedl se a odešel do kuchyně.

Matyáš

,,Dobrý den pane učiteli" pozdravil jsem, když jsem zvedl hovor. ,,Dobrý den Matyáši, mohu se zeptat jestli je Emily v pořádku?" zeptal se náš třídní učitel. ,,Ano, je v pořádku. Dnes se už výuky nezúčastní a já také ne." oznámil jsem mu a čekal na jeho reakci. ,,Chápu, dneska vás oba omluvím, ale zítra vás chci zase vidět ve škole. Ano?" řekl. Nemohl jsem uvěřit, že to nijak neřešil a omluvil nás bez problému. ,,Ano pane učiteli. Nashledanou." potvrdil jsem mu. Hovor položil a vydal se zpět do pokoje ve kterém se nacházela Emily.

,,Em? Co se děje?" začal jsem se ptát když jsem přišel do pokoje a spatřil ji se slzami v očích. ,,Nic, jen je toho na mě moc" vysvětlila. Ničilo mě se na ní dívat. Objal jsem ji a snažil se ji uklidnit.

,,Pamatuješ si na první den, kdy jsme se potkali?" zeptal jsem se po chvíli ticha. ,,Samozřejmě" řekla přidušeně a dál vzlykala v mém objetí. Zavřel jsem očí a začal vzpomínat na naše první setkání.

,,Ahoj, ty jsi ta nová že?" zeptal jsem se hnědovlásky krčící se v koutě chodby. ,,Ano." špitla, a podívala se na mě těma nádhernými oříškovými očky. Okamžitě jsem se do nich zamiloval. ,,Co se stalo?" zeptal jsem se. ,,Nic, jen mi Kristýna a Martina ukázaly, jak to zde chodí, a jaké je mé postavení ve třídě." vysvětlila a do očí se jí začaly hrnout slzy.

,,Matyáš." představil jsem se a podal jí ruku. Nedůvěřivě se na ní podívala, ale po dlouhém rozmýšlení ji přijala. Zvedla se a také se představila ,,Emily." pousmála se. Emily. Pěkné jméno.

,,Emily, neboj se. Od této chvíle budeš navždy v bezpečí." uklidnil jsem ji a smál se na ni. ,,Navždy?" nevěřícně se na mě dívala. ,,Navždy." potvrdil jsem a její ruku stiskl ještě více.

,,Matyáši!Haló!" křičela na mě Emily a mávala mi rukou před obličejem. ,,Jo, jsem tady. Žiju" vzpamatoval jsem se. Neustále se mi hlavě přehrávalo jedno a to samé slovo. Navždy. Mrzelo mě, že jsem svůj slib nedodržel.

,,Tomko!" zakřičela mi do ucha hnědovláska. Jen jsem se na ni podíval, jako náznak toho, že ji poslouchám. ,,Co si dáš na večeři?" zeptal se. ,,Nechceš někam zajít na kebab? Třeba." navrhl jsem. ,,Jo, klidně. Jen by ses měl převléknout." podívala se na mé špinavé tričko od její řasenky, a stydlivě se pousmála. ,,Dobře, dej mi chvilku." oznámil jsem a čekal až odejde z místnosti.

,,Maty? Kde je můj-" vešla do pokoje a zarazila se. ,,Kde tvůj co?" zeptal jsem se a otočil se směrem k ní. ,,Co?" civil jsem na Emily. Pak mi to došlo. Byl jsem bez trička.

,,Panebože, moc se omlouvám. Nechtěla jsem-" začala panikařit. ,,Emily, klid" zastavil jsem ji a rychle si přes hlavu přetáhl bílé tričko. Ještě jednou se na mě podívala, a utekla z pokoje pryč. Musel jsem se pousmát nad její stydlivostí.

,,Co jsi chtěla?" přišel jsem do kuchyně a opřel se o linku. ,,Jen kde je můj batoh." vysvětlila. ,,Jo, ten je na chodbě u botníku." ukázal jsem na dveře, které směřovaly do již zmiňované místnosti.

***

,,Tak co? Chutná ti kebab?" zeptal jsem se a zakousl jsem se do svého kebabu. Jenom přikývla a jedla dál.

,,Naše dvě hrdličky se vydali na romantickou procházku" ozval se mi za zády ten nepříjemný arogantní hlas. Oliver. ,,Počkat! Já zapomněl. Ona tě nemiluje!" posmíval se mi. Když jsem se chtěl otočit a vyřídit si to s ním, Emily mě chytla za ruku. ,,Pojď, nestojí ti za to" řekla mi a táhla nás pryč.

,,Proč musíme vždy potkat zrovna jeho?" kladla si nahlas otázku. ,,Nevím" odpověděl jsem, i když otázka nebyla mířená na mě.

,,Začíná se ochlazovat, pojď domů." navrhla Emily. ,,Dobře" souhlasil jsem s jejím návrhem.

,,Těšíš se na zítřejší první hodinu italštiny?" zeptala se po chvíli ticha, hnědovláska kráčející vedle mě. ,,Jasně, budu ten nejlepší "ital" ze všech" dodal jsem pobaveně. Oba jsme vyprskli smíchy, a dál kráčeli s dobrou náladou domů.