Pomoc|Emily a Mattem

23.

,,Miluju tě Emily Veselá."

Emily

Bylo to unáhlené.

Když jsem se probudila, Maty mě objímal okolo pasu. Bylo mi to líto, že mu zase zlomím srdce, ale potřebuju čas. Potřebuj si všechno urovnat.

Pomalu jsem přešla do kuchyně dělat snídani.

,,Dobré ráno." zašeptal mi do ucha. Ve chvíli, co jsem uslyšela jeho hlas, mi po tváři stekla slza. Ničilo mě, že jsem mu dala zase falešnou naději. Opět ho zničím.

Chtěl mě políbit, ale uhla jsem.

,,Proč Emily?"

,,Protože-"

,,Sakra proč?!"

,,Protože kdybych tě znova políbila, nebyla bych schopná přestat a vím, že by to nebylo správné, není to správné. Aspoň ne teď. Nemůžu s tebou být." přitáhl si mě k sobě ,,Proto tě neustále odháním, ale i tak furt chci tvé rty políbit znovu a znovu. Neustále myslím na to co děláš jestli jsi v pořádku, jestli jsi jedl... Bojím se o tebe Maty. Nemůžu si pomoct ale neustále přemýšlím nad tím, co by se stalo kdybych tě ztratila. Radši tě odstrčím než abych tě ztratila navždy." zašeptala jsem mu u ucha.

,,Emily všechno tohle je správné." šeptl. Podívala jsem se mu do tváře. Do očí se mu hrnuly slzy. Opět.

,,Ale v skrytu duše doufám, že skončíme spolu. Doufám v šťastný konec." vyslovila jsem.

,,Proč spolu nemůžeme být teď? V čem je problém?" vyptával se. Ani já jsem nevěděla v čem je problém. Možná jsem se bála, že pro něj nebudu dost dobrá.

Matyáš

Začínal jsem to pomalu vzdávat. Nebavilo mě neustále poslouchat, jak k sobě nepatříme nebo potřebujeme čas. Unavovalo mě to. Strašně moc.

Pokaždé, co to vypadalo nadějně, Emily mne opět odstrčila.

Nemám na to.

,,Jdu se projít." odstrčil jsem ji od sebe a odešel.

***

,,Proboha Emily!" spatřil jsem ji zase v opilém stavu. ,,Dej mi tu láhev." natáhl jsem k ní ruku. Podal mi ji. Pomalu jsem se sesunul po zdi dolu vedle ní.

,,Proč?" jednoduše jsem se zeptal. Pohlédla na mě se skleněnýma očima. ,,Nevím, pomáhá mi to zapomenout na všechno, co jsem posrala." vysvětlila a natáhla se k mé ruce, aby si mohla vzít zpět k sobě flašku. Hbitě jsem rukou uhnul, tak aby na ni nedosáhla.

Povalila mě na zem, a dál se snažila dostat k láhvi. Opírala se o mou hruď. Zrychlil se mi dech. Svou snahu vzdala, pohled stočila na mou tvář. Je tak nádherná.

Opatrně jsem jí ze sebe shodil a znova se posadil, se zády opřenými o zeď, jako předtím. Tentokrát jsem to byl já kdo se napil alkoholu. Hned jsem ho odsunul daleko od nás.

Tudy cesta nevede, alkohol nám nepomůže od bolesti a zlomeného srdce.

,,Tohle všechno je šílené." uchechtnul jsem se. Taky že bylo. Kdo by čekal, že takhle dopadneme. Oba se zlomenými srdci. Jeden zažívá neopětovanou lásku, a druhý není připraven milovat a být milován. Jak ubohé.

,,Souhlasím." pousmála se. Chtěl jsem jí říct, jak moc ji miluju, ale nemohl jsem, není správná chvíle.

Zničehonic mi sedla obkročmo na klín. Udiveně jsem se na Em podíval a čekal, co se bude dít dál. ,,Scusa/Omlouvám se." sakra! Miloval jsem, když mluvila Italsky. Italština ji šla, a ona to věděla, taky věděla jak moc mě to dohání k šílenství.

,,Non c'è motivo di scusarsi/není důvod se omlouvat." Odpověděl jsem jí nazpět také italsky. Usmála se na mě, úsměv jsem oplatil.

Položila ruce na mou hruď, podívala se na mé rty, pak zpět do mých očí. Nechápal jsem co má v úmyslu. Pomalu se ke mně přiblížila, stále se na mi dívala do očí. Opatrně svůj pohled přesunula na mé rty. Bez jakéhokoliv rozmýšlení své hebké rty přitiskla na ty mé.

Proč se vždycky cítím, jako by to bylo poprvé, co políbila mé rty?