Pomoc|Emily a Mattem

13.

,,Hned jak vejdete do kabinetu, usadíte se na sedačku a okamžitě mi vysvětlíte co se stalo. A očekávám sakra hodně dobrý důvod, proč jste se tak choval Matyáši!"

Rozčílený učitel si sedl na židli naproti nám, a čekal co z nás vyleze. ,,No..." řekli jsme najednou. Podívala jsem se na Matyáše a naznačila mu ať začne. ,,Jako každý den jsme vešli do třídy, a o něčem jsme se bavili. Pak přišel Oliver a začal si dovolovat na Emily. Ze začátku ji napadal slovně a pak i fyzicky. Omlouvám se pane učiteli, ale musel jsem zakročit." dokončil Maty.

,,A jak přesně slečnu Veselou slovně a fyzicky napadal?" zeptal se Krpec.

,,Říkal lži a obviňoval ji z něčeho za co nemůže, a poté Emily vzal za výstřih trika a narazil s ní do zdi" vysvětlil blonďáček. Učitel si jen povzdechl.

,,Pane Tomko můžete jít, ale napomenutí třídního učitele vás nemine. Se slečnou Veselou  ještě něco proberu." propustil ho. Maty sedící vedle mě jen přikývl hlavou, zvedl se a odešel.

,,Tak co se stalo? Z čeho tě obviňoval?" začal se mě ptát Krpec. Nechal té formálnosti a dokonce mi i tykal. ,,Pane učiteli, to nepochopíte" snažila jsem se zadržet slzy.

,,Emily, jestli tě něco trápí nebo ti někdo ubližuje, jsem tu od toho abych ti pomohl. Tak povídej." snažil se mě přemluvit. Povedlo se mu to. ,,Dobře, Oliver mě obviňuje ze smrti mé matky. Přitom za to nemůžu. Nemůžu za to že se předávkovala! Já ji jen pak s Matyášem našla už mrtvou!" rozbrečela jsem se.

Učitel ke mně okamžitě přiběhl a začal mě utěšovat. ,,Pšttt, to bude dobré Emily" objímal mě. ,,Moc se omlouvám, že jsem se ptal, nevěděl jsem že vaše matka je ehm mrtvá" omlouval se. ,,Nic nebude dobré! Vy to nevidíte?! V očích mých spolužáku jsem kvůli Olivera vrah!" křičela jsem na něj. Vytrhla jsem se z jeho objetí a rychle odešla z kabinetu.

,,Em? Co se stalo?" zeptal se Maty když jsem přišla do třídy. Mlčela jsem a začala si balit své věci. ,,Emily!" okřikl mě. Strnula jsem. Pomalu se otočila. Podívala se do jeho rozčílené tváře, když se naše oči setkali, jeho pohled zjemněl. ,,Co se stalo?" zeptal se znovu. ,,Nic, co by tě mělo zajímat" vyštěkla jsem, sebrala se a odešla.

,,Emily!" ozval se za mnou mně známý hlas. Maty. Nereagovala jsem, jen zrychlila krok a snažila se co nejrychleji zmizet. ,,Zastav!" zakřičel. Dal jsem ho ignorovala. Byla jsem už kilometr od školy a on mě furt pronásledoval. Začaly se mi pomalu hrnout slzy do očí. Snažila jsem se ho ignorovat.

,,Sakra! Emily Veselá! Okamžitě se zastav!" zakřičel a popadl mě za zápěstí. ,,Co chceš?!" otočila jsem se na něho se slzami v očích. ,,Emily" vydechl. Zatáhl mě za ruku a přitáhl si mě do objetí. ,,Už bude dobře" šeptal mi do ucha. Už jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se naplno. Pevně mě objímal a neustále mi něco šeptal do ucha. Triko měl zmáčeně od mých slz, ale nějak to nekomentoval.

,,Půjdeme domů?" nabídl po chvíli. Jen jsem přikývla. Chytil mě za ruku a vedl mě do jeho bytu, který jsem aktuálně s ním obývala.

,,Krpec se mě ptal na mámu" vyhrkla jsem když jsme vešli do bytu. ,,A na co přesně?" zeptal se Matyáš.