Pomoc|Emily a Mattem

12.

,,Asi se mi to jen zdá, ale Krpec mě na Facebooku požádal o přátelství a napsal mi ahoj"

,,Co jsi říkala?!" snažil jsem se ujistit, že jsem se jen přeslechl, a řekla něco úplně jiného. ,,Slyšel jsi dobře" pokoušela se neznít překvapeně a vyděšeně. Vzal jsem si od ní mobil. Neustále jsem kontroval zda to není chyba nebo hloupý vtip, ale nebyl. Byl to fakt náš nový třídní učitel, který mi nepřipadá normální už od první hodiny, co jsem s ním měl, v předešlých ročnících. Pokaždé měl nějaké nevhodné poznámky k holkám, ale nějak jsem to neřešil. Až teď jsem si začal dávat pozor, když se pomalu ale jistě začal motat kolem Emily.

,,Nooo nepovoluj mu to. Stále je to učitel." rozhodl jsem a rovnou ho odstranil z žádostí o přátelství. ,,Ehm dobře?" dostala ze sebe.

,,Kolik je hodin?" rychle jsem změnil téma. ,,Sedm, proč?" zeptala se. ,,Musíme jít brzo spát, ať zase nespěcháme dneska ráno" odůvodnil jsem jí. ,,Pojď si lehnout, zkoukneme nějaký film, a pak půjdeme spát" navrhla. Jen jsem souhlasně zamručel a už šel hledat notebook.

V polovině filmu mi Emily  s hlavou položenou v mém klíně už spokojeně oddechovala. Nemohl jsem přestat se na ni dívat, byla prostě nádherná. Jemně jsem ji hladil po vlasech usmíval se na ni.

Když se mi začínaly zavírat oči, pomalu jsem Emily nadzvedl, a místo sebe jsem dal pod ni polštář. Poté nastavil budík na půl sedmou, a s úsměvem na tváři jsem si lehl přímo vedle Em. Musel jsem odolat tomu abych jí dal pusu do vlasů na dobrou noc. Přece jen spolu nechodíme, takže by to bylo celkem divné. S myšlenkami točících kolem hnědovlásky vedle mě, jsem usnul.

,,Maty, vstáváme" uslyšel jsem jemné šeptaní u mého ucha. Rychle jsem vyletěl do sedu a otočil se na majitelku hlasu. ,,Kolik je hodin?" zeptal jsem se s obavami, že jsme zaspali. ,,Klid, je teprve šest, budík ti bude zvonit až za půl hodiny, ale chtěla jsem tě vzbudit dříve." uklidnila mě, ale nechápal jsem jaký měla důvod k tomu aby mi narušila můj kvalitní spánek. ,,Proč jsi mě vzbudila?" zakňučel jsem. ,,Přece by sis nenechal ujít čerstvě udělané lívance" řekla a usmála se na mě se zářivým úsměvem. ,,No to teda ne!" vykřikl jsem a hned vystřeli do kuchyně, kde na mě čekaly již zmiňované lívance.

,,Jsi úžasná!" vykřikl jsem, když jsem dojedl ty dokonalé lívance. ,,Já vím" odpověděla mi ironicky na mou pochvalu. ,,Teď se, ale běž převlíknout, sbalit si batoh do školy a udělat si hygienu" rozkázala mi Emily, jak malému prvňáčkovy. Jen jsem přikývl a šel se nachystat do školy.

,,Můžeme už jít?" zakřičel jsem přes celý byt a čekal až se odněkud zjeví Emily. ,,Jo, jen si obuju boty a můžeme" oznámila.

Během cesty do školy nikdo z nás neprohodil slovo. Až po příchodu do třídy jsem spolu konečně zase začali mluvit. ,,Co máme první hodinu?" zeptala se. ,,Zemák" řekl jsem a hodil po ní významný pohled.

,,Ale ale" ozvalo se za mými zády. ,,O čem se tu tak bavíte, snad ne o tom kdo zavinil smrt její matky" vyslovil. Otočil jsem se a přede mnou stál největší šikanátor na škole. Oliver Černý. Jen jsem se na něho díval a přemýšlel jak to zjistil. ,,Co? Došly slova?" uchechtl se ,,Kde jsi na to přišel?" zeptal jsem se klidně. ,,Možná moje máma byla blízka s tou její" nenápadně naznačil že ví co se stalo. ,,Co tím chceš říct?" snažil jsem se dělat, že o ničem nevím. ,,Volala jí ten den, říkala jí jak je znechucená z toho jak se Veselá chová, jak je absolutně neschopná, že se stydí za to že je její matkou. To Veselá je důvod. Důvod proč se zabila" řekl a podíval se na Emily.

,,Jsi konečně spokojená? Je mrtvá!" začal se k ní přibližovat. ,,Hm?!" popadl ji za výstřih od trika a narazil s ní do zdi. Když to udělal, popadl jsem ho za rameno, otočil se ke mně a vrazil jsem mu pěstí do obličeje.

Emily

Ve chvíli co mě Oliver pustil, Matyáš mu vrazil pěstí do obličeje. Teď to byl on, kdo byl přiražený ke zdi, a měl hrůzu v očích.

Najednou se jeho obličej z vyděšeného změnil na posměvačný. Uchechtl se. ,,Ty jí miluješ že?" usmíval se Matymu do obličeje. Ten na kterého byla otázka mířena mlčel. ,,Ty voleeee, já to věděl" křičel Oliver a smál se přes celou třídu.

Matyáš se neovládl a znova mu jednu vrazil. Poté ho pustil. Oliver se svezl po zdí a snažil se pořádně nadechnout.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se blonďáček, který před chvíli někoho napadl. Stál přede mnou a snažil se vyčíst z mých očí mé pocity. ,,Ano, asi ano" odpověděla jsem mu, a stále ještě se snažila vstřebat to co se stalo.

,,Co se tady děje?!" ozvalo se za námi. Oba jsme se na sebe podívali a poté se otočili na majitele hlasu. Krpec. ,,Kdo mu to udělal?" zeptal se a ukázal na zmláceného Olivera. Oba jsme mlčeli. ,,Tomka!" ozvalo se odněkud. Změřil si nás pohledem. ,,A co máte s tím společného vy, Slečno Veselá?" probodával mě pohledem. ,,Jsem důvod konfliktu" špitla jsem a čekala na jeho reakci.

,,Můj kabinet. Teď." rozkázal nám a ukázal na dveře. ,,Dnešní hodina zeměpisu odpadá" uslyšela jsem těsně u východu ze dveří.

,,Co tě to sakra napadlo Matyáši?!" vyjela jsem na něho při cestě do Krpcova kabinetu. ,,Já nevím, nemohl jsem se dívat na to jak tě trápí" přiznal se. ,,Udělal jsem to, co si zasloužil" řekl. ,,To ale nemění nic na tom, že tohle bylo moc" oznámila jsem mu. ,,Já vím, přehnal jsem to" uznal. Byly jsme už u dveří kabinetu a čekali na jeho majitele.

Když jsem chtěla něco dodat, mířil k nám už náš třídní. ,,Hned jak vejdete do kabinetu, usadíte se na sedačku a okamžitě mi vysvětlíte co se stalo. A očekávám sakra hodně dobrý důvod, proč jste se tak choval Matyáši!"