Pomoc|Emily a Mattem

22.

Proč jsem musel své srdce dát někomu, kdo mi to své nikdy nedá?

,,Máš pravdu. Nebylo nám přáno." vyslovil jsem tyto slova, která mě tak strašně bolela, ale byla pravdivá. Nikdy nám nebylo souzeno tvořit pár.

Nikdy.

,,Matyáši..." vyslovila mezi vzlyky. ,,Co?" vyštěkl jsem. ,,Možná jsem spletla, možná nám bylo a je přáno." vysvětlila. Díval jsem se na ni s otevřenou pusou, a nechápal, co právě vyšlo z jejich úst. To právě řekla, že máme šanci?

,,Emily jsi jen opilá, běž si lehnout." vstal jsem a podal jí ruku. Popadla mou ruku, také se vyšvihla nahoru. Vzal jsem ji pro jistotu do náruče, aby v pořádku dorazila do ložnice.

Možná říkala pravdu, přece jen se povídá, že za opilosti vyjde všechna pravda na povrch.

,,Jsi tak hrozně sladký!" culila se na mě. Jen jsem si povzdychl a položil ji opatrně na postel. V okamžik, co jsem chtěl, zatáhla mě za ruku a přímo shodila na sebe. Naštěstí jsem rychle zareagoval a opřel jsem se dlaněmi o matraci. Nakláněl jsem se teď nad ní a díval jsem se jí přímo do očí.

Zase.

Už zase děláme něco co není správné. Proč? To nám nestačil ten polibek v kuchyni? Nebo nakonec oba cítíme to stejné? Toť otázka.

,,Víš, že máš nádherné oči?" zeptala se mě. Uchechtnul jsem se. Bylo to komické. Teď po tom všem, mi v opilosti začne vyznávat lásku a lichotit. Ona je hotový blázen!

Pomalu jsem se k ní, jako vždy přiblížil. Láskyplně jsem se jí podíval do očí. Ztrácel jsem se v nich více, než obvykle. Položila mi ruku na tvář, a usmívala se na mě.

,,Polib mě." promluvila. Na nic jsem nečekal, přiložil jsem své rty opět na ty její.

Nebyl to náš první polibek, ale bylo to, jako by byl. Cítil jsem se jinak, nedokázal jsem to ani popsat. Nebylo pro to snad ani žádné slovo.

Čekal jsem na ni pět let, a dočkal jsem se. Dočkal jsem se na to, abych líbal její rty bez jakýchkoliv výčitku, dotýkal se jí, aniž bych se bál, že se něco pokazí. Tentokrát jsem nemusel mít žádné výčitky.

Můj sen, se stal realitou.

Pomalu jsem se odtáhl, opřel jsem si čelo o to její, a vydechl jsem. ,,Miluju tě Matyáši Tomko" vydechla. Tyto slova mě naprosto šokovala. Nečekal jsem, že z jejích vyjdou tyto slova, po kterých jsem zoufale toužil, aby někdy řekla. Naprosto mi to vyrazili dech. V břiše jsem pocítil příjemné šimraní, jako pokaždé co Emily spatřím.

Bylo to tak nepopsatelně nádherné, nikdy jsem se necítil, tak šťastný jako teď.

Tak tohle je láska? Takhle se člověk cítí když je milován? Když jeho láska je opětovaná?

,,Miluju tě Emily Veselá."