Pomoc|Emily a Mattem

17.

Takhle bolí neopětovaná láska?

Probudil jsem se v okamžik, kdy začal někdo bušit do dveří. ,,Matyáši Tomko! Okamžitě vstaň nebo přijdeš pozdě na hodinu!" uslyšel jsem hlas od Emily.

Když jsem zaslechl její hlas, okamžitě jsem si vzpomněl na včerejšek. Při vzpomínce na ten den, se mi zase do očí nahrnuly slzy. Hřbetem ruky jsem je otřel, vstal ze země, na které jsem očividně strávil noc, a otevřel dveře.

Ve chvíli, kdy jsem je otevřel, Emily mi nechtěně udělila jednu ránu do hrudi. ,,Panebože! Promiň, neuvědomila jsem si, že jsi už otevřel." omlouvala se. Jen jsem si povzdechl a obešel ji.

,,Maty? Já už jdu. Oliver na mě čeká dole." vysvětlila. Každé její slovo, které se týkalo jeho mi ubližovalo víc a víc. Jediný pohled na ni, mi připomínal to jak jsem blbý. Každý náš letmý dotek, mi připomínal komu teď patří. Doslova se mi vysmívala do obličeje, jak moc jsem nemožný. Láska je svině.

Zabouchnutí dveří, mě vytrhlo z mých myšlenek. Sebral jsem se, zamířil do koupelny, svlékl se, a pustil na sebe ledovou vodu.

***

Kdybych tušil co mě čeká ve třídě, nikdy bych tam nevešel. Můj příchod byl vítán Emily a Oliverem, kteří si navzájem opláceli dychtivé polibky.

,,Ehm..." odkašlal jsem si, a čekal až mě ti dva zaregistrují. Emily se rychle od něho odtrhla, a svůj pohled stočila na mě.

,,Že ti nebude vadit, když si tady Ollie dneska sedne místo tebe?" zeptala se, a snažila se vyhnout našemu očnímu kontaktu.

Zdrceně jsem se na ni podíval, a poté jsem svůj pohled přesunul na zmiňovaného chlapce. Ten se samolibě na mě usmíval, a užíval si ten pocit, že ma něco, co já mít nemůžu. Znova jsem se podíval na hnědovlásku přede mnou. Tentokrát mi také pohlédla do očí, a snad prosebně se na mě podívala.

,,Dobře." odsekl jsem, přešel ke svému místu, kde aktuálně seděl on. Sebral si svoje věci a nasupeně přišel k jeho místu, které dneska mělo být mým.

Celou školu jsem s nikým nepromluvil. Celou dobu jsem propaloval očima náš nový třídní pár, jimž byla součástí má milovaná Emily. Ani jednou se mnou nepromluvila, byla zaměstnaná vrácením polibků jemu.

Zvláštní, jak z vašeho nepřítele, se může stát ze dne na den váš milovaný.

Když jsem dorazil domů, šel jsem pracovat do studia, protože Em byla u Olivera.

Hned jak jsem zasedl k počítači, naskytl se mi zase opět pohled naší společnou fotku. Sklopil jsem rámeček s ní, a začal pracovat.

***

,,Už jsem doma! Zašla jsem při cestě domů nakoupit, tak proto to zpoždění." zařvala Emily od vstupních dveří. Zvedl jsem se ze židle, a odešel do kuchyně, kde se aktuálně nacházela.

,,Tak jak bylo?" zeptal jsem se otráveně. ,,Jo, dalo se to. Na." odpověděla a podala mi kinder bueno. ,,Dalo? A děkuji moc." poděkoval jsem, pomalu k ní přešel, a přitáhl si ji do mé náruče.

,,Ano, dalo." odtáhla se ode mě, a odstoupila o krok dál.

,,Maty, tohle nesmíš dělat." najednou řekla. ,,A co?" nechápavě jsem se na Emily podíval. ,,Tohle!" rozhodila rukama.

,,Musíme si od sebe držet určitý odstup, jsme jenom přátelé."