Jsem jeho sestra

Výslech

Po tom, co nás naši hosté opustili, jsem začala být víc a víc nervozní.
„Alex?“ a je to tady…. Šla jsem na zahradu, kde seděl táta se Cedricem, vypadali jako by se pohádali.
„Ano?“ řekla jsem nejistě.
„Vysvětli mi to nějak.“ ukázal na motorku, která byla schovaná ve stínu.
„Emm no-“
„Není to jedno? Je to její koníček.“ ozval se Cedric.
„Cedricu nepleť se do toho.“ okřikl ho. Já nevím přič, ale tohle mě naštvalo. Najedou si hraje na otce. Já jsem se spíš bála Cedricovi reakce, ale ten vypadal, že to bere v pořádku.
„Brian mě naučil, jak jezdit na motorce a nakonec si nechal na prodloužení smlouvy jednu přinést.“ byla jsem sama sebou překvapená, jak jednoduše jsem to dokázala říct.
„Takže Brian. A kvůli tomu máš to na té tváři?“ ukázal na moji tvář.
„Ne, to mám od toho, že jsem se škrábla o větev stromu, nedávala jsem pozor.“ nahodila jsem svůj obvyklý chladný výraz.
„A co když se ti něco stane?“ zeptal se poté táta.
„Brianovi důvěřuji a řídím se každým jeho slovem. On v tom umí chodit víc jak my všichni dohromady. Tati prosím, než mě jezdit, baví mě to a cítím se bezstarostně.“ žadonila jsem. Táta se podíval na Cedrica, který mi věnoval letmý úsměv a pak se podíval na tátu.
„Hele tati, jestli jezdila od začátku prázdnin a stále tady stojí, v pořádku, tam se není čeho bát.“ O můj Merline, tohle je nejúžasnější brácha na světě. Pomyslela jsem si.
„No to máš asi pravdu,“ táta se podíval zpátky na mě, „dobře, dovoluji ti dál jezdit. Pod podmínkou, že nikdy, opakuji nikdy nepřijdeš zmrzačená.“ zvedl ke mně svůj ukazováček a já kývla. Pak jsem se podívala na Cedrica, který měl také úsměv na tváři a ukázal palce nahoru.
„Děkuju.“ odpověděla jsem.
„No nemáš zač, ještě začneš závodit a to už se zblázním.“ odpověděl táta a vracel se ze zahrady do baráku.
„Děkuju Cedricu.“ zajásala jsem a běžela ho obejmout.
„Za málo.“ usmál se na mě.
„Pomůžu ti to tady uklidit.“ řekla jsem, když jsem viděla tu hromadu špinavého nádobí.
„Tak jdeme na to.“ řekl mi Cedric a my začali sklízet talíře, skleničky a příbory ze stolu. Nejspíš díky společné síle jsme to uklidili do půl hodiny. Na mě ale i tak začala dopadat únava.