Jsem jeho sestra

Rodinný ideál

Vstala jsem ráno brzy a šla z pokoje rovnou do kuchyně, kde jsem udělala snídani pro celou rodinu. Dnes jdu s Brianem po dlouhé době na motorky, i když jsme se mohli vidět až teď, skoro v půlce prázdnin, protože mu nabídli místo na účast v závodech někde ve Francii a Itálii. Nemohl to odmítnout a když mi to, alespoň na tu malou chvilku strávenou se mnou, přišel říct, byla jsem za něj neskutečně šťastná. Dnes ale jsme se mohli konečně vidět. A jelikož jsem pospíchala a snídaně pomalu chladla, šla jsem je vzbudit. Oba dva si snídani pochvalovali a tak jsem se mohla jít připravit.
Byla jsem na cestě u fontány, když jsem ho uviděla. Rozeběhla jsem se k němu a doslova mu skočila do náruče.
„Briane!“ radovala jsem se.
„Tak moc si mi chyběla.“ ihned mě okradl o jeden polibek.
„Půjdeme?“ zeptala jsem se nedočkavě.
„Nejprve půjdeme na zmrzlinu, italskou. Objevil jsem to nedávno a ihned jsem si řekl, že tě tam vezmu.“ usmíval se a jeho modré oči mu zářily radostí, špinavé blond vlasy mu lítaly ve větru ze strany na stranu.
„Dobře, tak jdeme. A co závody?“ zeptala jsem se ihned, protože jak sama sebe znám, zapomněla bych na to. Brian se dal ihned do vyprávění, sice jsem polovině věcí vůbec nerozuměla, ale radost jsem mu kazit nechtěla, takže jsem poslouchala a dívala se na něj. Vypadal jako malé dítě, které vypráví o tom, co všechno dostal k Vánocům.
Když jsem poprvé ochutnala tu zmrzlinu, divila jsem se. Měla úplně jinou chuť než ty, které znám. Chuť ovoce, v mém případě jahod, ve zmrzlině velmi vynikla. Brian, který si vzal s příchutí mango, také neměl žádné výčitky vůči chuti. Dalo by se říct, že po dobu, co jsme měli zmrzlinu v ruce, jsme byli potichu a pouze si vychutnávali její chuť.
Jakmile jsme dorazili na stadion, nasedli na motorky a jeli náš první společný závod tohoto léta. Za tu dobu, co jsem na ten stroj vůbec nesáhla, jsem se docela bála, ale hned ten strach přešel, když se mě opět zmocnil pocit svobody.
A jak pokračovaly prázdniny dál? No podobně. Sice ne každý den mi byl dovoleno být celý den s Brianem, občas jsem přišla já k němu, občas on k nám, občas jsme museli vydržet bez sebe. Takže taková rodinný ideál. Jedno se ale nezměnilo, po čas prázdnin čas rychle utíká. Zjištění roku ale bylo to, že jeden Azkabanský vězeň utekl. Od té doby se změnilo snad úplně všechno, ministerstvo začalo více kontrolovat dopravní prostředky, i ty nekouzelnické. Dokonce jsme všichni měli tu čest, seznámit se s jedním Azkabanským strážcem na cestě do školy.