Jsem jeho sestra

První den

Ráno jsem vstala jako první a na okno mi klepala sova. Poznala jsem ji, byla Cedricova. Nesla malý papírek, který jsem si od ni vzala.

Dnes na snídani v 7.30 a hned na vyučování. Cedric

Podívala jsem se na hodiny a bylo 6 hodin. Šla jsem do koupelny a vyčistila si zuby, nějak se upravila a lehce namalovala.  Protože jsem si myla hlavu a mé přírodní vlasy jsou kudrnaté a spodní jsou rovné. Vypadá to hrozně, když ráno vstanu. Když jsem si připravovala do školy, bylo už za 10 sedm. Holky ještě pořád spaly, takže jsem se je raději rozhodla vzbudit.
„Holky?“ zatřásla jsem s jednou a pak s druhou. Jako odpověď se mi dostalo pouhé zabručení.
„Holky, jestli nevstanete, přijdete pozdě, je sedm hodin.“ řekla jsem a jako mávnutím kouzelného proutku obě dvě vyletěly z postele a začaly splašeně pobíhat po pokoji.
„To jsi nás měla vzbudit dřív, Alex!“ zvolala Hannah a oblékala si hábit, mezitím co já jsem si dávala všechny potřebné učebnice do tašky.
„Omlouvám se holky, ale já budu muset jít za bráchou. A za to probuzení se taky omlouvám.“ řekla jsem jim a byla jsem na cestě do společenské místnosti.
Přišla jsem tam, ale Cedric nikde nebyl. Pak jsem slyšela kroky z chlapeckých ložnic. Uslyšela jsem smích a poznala ten Cedricův. A opravdu, nemýlila jsem se. Byl to on a ještě s jedním jeho kamarádem. Nikdy mě z žádným neseznámil. Jeho kamarád měl světle blond vlasy a hnědé oči. Byl docela vysoký.
„Ahoj Alex, tohle je Mike. Miku Alex, moje mladší sestra.“
„Ahoj.“ řekli jsme oba dva najednou a podali si ruce, zatím co Cedric se podíval na hodiny.
„Fajn, měli bychom jít, nebo doběhneme na vyučování na poslední chvíli.“ vyšli jsme ze společenské místnosti a šli jsme dlouhou chodbou do Velké síně. Po stěnách viselo několik obrazů, které se různě pohybovali, smáli a dělali různé věci.
Došli jsme do Velké síně a zasedli k Mrzimorskému stolu. U Nebelvírského stolu seděl Harry, Ron a Hermiona. O něčem se bavili a Harry si mě všiml a zamával mi. Pozdrav jsem mu oplatila. Po našem krátkém pozdravení si mě všimli i Ron s Hermionou a pozdravili jsme se stejným způsobem.
„Ty se znáš s Harrym Potterem?“ zeptal se mě Cedric a spolu s Mikem se na mě udiveně koukali.
„Seznámili jsme se v kupé.“ řekla jsem ledabyle, jako by to bylo normální, poznat slavného mladého čaroděje v kupé ve vlaku.
„Vidíš, že se vyplatilo nejít se mnou.“ usmál se na mě Cedric a šťouchl do mě ramenem.
„Stejně bych tam s tebou nemohla.“ odpověděla jsem a Cedric uznal svou porážku. Já jsem vzala dva chleby holkám, protože na snídani jsem ty dvě neviděla. Takže jsem je zabalila do ubrousků a dala do tašky.
Na snídani jsme seděli do půl osmé a pak jsme se každý vydali po svých, nebo tedy spíš po stopách rozvrhu. Měla jsem první hodinu lektvary. Šla jsem docela pomalou chůzí, protože jsem měla 15 minut čas a učebna lektvarů nebyla daleko. Cestou jsem potkala i holky, odněkud se vynořily i přede mnou.
„Holky!“ zavolala jsem na ně a ony se rychle otočily.
„Alex!“ řekly obě dvě sborově a počkaly na mě, než jsem k nim došla.
„Tady máte. Vzala jsem vám pár chlebů ze snídaně.“ podala jsem každé dva zabalené chleby v ubrousku. Ihned si jeden rozbalily a daly se do jídla. Takže na hodinu jsem šla s nimi.
Dorazili jsme do učebny a někteří žáci už seděli na místech a divně se na nás dívali. Nebo spíše na mě něco si šeptali. Nebylo mi to zrovna příjemné, ale snažila jsem se to překousnout. Sedla jsem si sama do zadní lavice, holky si sedly přede mě. Tuhle hodinu jsem měli spojenou s Nebelvírem, takže jsem tak nějak doufala, že se objeví ti tři. Zatím vešla do třídy pouze Hermiona. Rozhlížela se po třídě a když mě spatřila, zamávala jsem ji na pozdrav. Sedla si ke mně a já byla za to nesmírně ráda.
„Ahoj Hermiono.“ pozdravila jsem ji s úsměvem.
„Ahoj Alex, nevadí, že jsem si sedla?“
„Nene, vůbec ne, alespoň nebudu sedět sama.“ řekla jsem s úsměvem a ona se na mě také usmála. Pak přišli Harry s Ronem. Sedli si do lavice vedle nás. Když jsem byla s nimi, jako bych zapomněla na všechny ty, kteří se na mě divně dívají a něco si šuškají. Byla jsem s nimi a všechno v tu chvíli bylo tak, jak má být.
Pak přišel do třídy profesor Snape, ředitel Zmijozelské koleje. Vypadal děsivě a docela z něj šel strach. Vysvětlil nám něco ve smyslu, že v jeho hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou, ani žádná přihlouplá zaříkadla.
„Profesor bude asi mrzout.“ naklonila se ke mně Hermiona.
„Cedric mi vyprávěl, že se několikrát ucházel o místo učitele Obrany proti černé magii, nikdy mu to ale nevyšlo.“ odpověděla jsem ji. Hermiona byla chvilku udivená, ale pak kývla hlavou, protože nám profesor začal rozdávat učebnice. Seznámil nás s poměrně přísnými pravidly.
„V mých hodinách se bude vyučovat jak teorie, tak i praktické dělání lektvarů. Budu od vás všech očekávat, že budete vše zvládat. Nehodlám zdržovat ostatní studenty, kvůli pár jedincům, co si nejsou schopni na chvilku sednout k učebnici. Pro ty z vás, kteří v tomto předmětu najdou zalíbení,“ začal se rozhlížet po třídě a svým pohledem přeskakoval ze mě na Harryho a zase zpět, „ty mohu naučit jak očarovat a ovládnout mysl a odvrátit smrt.“ Harry si všechna jeho poslední slova zapisoval a to byla nejspíš chyba. Snape ho hned začal vyzvídat a narážet na jeho, bohužel, smutnou slávu.
„Pane profesore,“ ozvala jsem se, protože chápu, že každý Harryho mít v lásce nemusí, ale navážet se do něj také nemusí, „pouze si zapisoval Vaše poslední slova.“ Snape se na mě zuřivě podíval a tak nějak jsem věděla, že my dva s Harrym budeme ti méně oblíbení studenty ve třídě.
„Diggory, že? Jste si s bratrem podobní, i v chování, zastáváte se a strkáte nos do věcí, do kterých vám nic není.“ odbyl mě a já pouze koukala. Chtěla jsem něco říct, ale byl zase rychlejší.
„Ještě slovo Diggory a můžete si tu po vyučování odsedět ještě hodinu.“ slyšela jsem uchechtnutí z předních lavic. Podívala jsem se tam a nějací kluci se na mě dívali a měli úsměv od ucha k uchu. Hned jak zaregistrovali můj pohled, otočili se. Co mě ale zarazilo bylo to, že ti dva byli od nás. Snape se otočil a odešel ke své katedře. Na lavici mi pak přistál lístek od kluků vedle.
„Děkuju Alex, to nebylo nutný. Harry“ podívala jsem se na něj a potichu jsem mu odpověděla:
„Není za co.“ usmál se na mě a pak jsem se oba dva věnovali první informační hodině.
Po skončení vyučování jsem vycházela s Hermionou ze třídy, Harry s Ronem zapomněli učebnice na přeměňování. Které měli hned po téhle hodině se Zmijozelem. My jsme měli Kouzelné formule. Holky na mě čekaly na konci chodby. Susan na mě zamávala a já šla k nim.
„Alex, máš všechno?“ zeptala se mě Hannah a já kývla.
„Holky, nevíte proč…. Proč se na mě tak všichni divně podívali, když jsem vešli do třídy?“ zeptala jsem se opatrně, doufala jsem, že tu otázku slyšely pouze ony.
„No, mysleli jsme si, že sis toho nevšimla, ale abych odpověděla na tvou otázku…. Tak vůbec nevím.“ řekla mi Susan a pohladila mě povzbudivě po rameni.
„Nechceš to říct Cedricovi? Třeba ti pomůže víc než my.“ navrhla Hannah.
„Nechci ho tím zatěžovat, má vlastních starostí dost.“ holky se na mě smutně podívaly a společně jsme šli na hodinu.