Jsem jeho sestra

Sen

Procházím prázdnou chodbou. V tuhle dubu bych očekávala davy studentů jdoucí na hodiny. Ale nikdo zde nebyl. Ani živáčka. Otáčím se za sebe, abych zjistila, jestli za mnou někde nejde. Nikdo tam ale nebyl. Když se otáčím zpět, vidím na stěně stín, který není člověku podobný. Snažím se stínu nevšímat a pokračuji dál ve své cestě. Slyším ale něčí hlas. Nepoznávám ho. Nikdy jsem ho neslyšela. Rychle doběhnu ke stěně a k oknu přichází nějaký člověk. Ještě víc se natisknu do výklenku a poslouchám co ten dotyčný říká. Já ale neslyším jeden, ale dva hlasy. Komu ale patří ten druhý, když jsem tady jen já a on nebo ona?
„Ten kámen je základ. Musíš ho najít.“ slyším tak blízko mě, že se leknutím bouchám o výklenek. Ta osoba mě ale vidí a míří ke mně. Začínám křičet.

„Alex!“  probouzí mě Susanin hlas.
„Křičela jsi.“ řekla mi Hannah z druhé strany mé postele.
„Pardon. Měla jsem zlý den.“ řekla jsem a podívala se na své zpocené tričko.
„To nám došlo.“ zasmála se Hannah a podala mi vodu. Já se napila a podívala na své hodinky.
„Pět hodin.“ řekla jsem a holky zakývali hlavou na souhlas.
„Moc se omlouvám.“ řekla jsem a postavila už prázdnou sklenici na noční stolek.
„To nic, alespoň budeme mít čas se pořádně upravit.“ řekla Susan a všechny jsme vstali a započali svoji ranní hygienu. Já si zašla ještě do sprchy a přemýšlela o tom snu.
Když jsme byli všechny hotové, vydali jsme se na snídani. Cestou jsme potkali Harryho, Rona a Hermionu. Harry vypadal, jako kdyby se taky moc nevyspal.
„Noční můra?“ zeptala jsem se ho. Harry jen kývl.
„Já měla taky. Byl v ní nějaký muž a s někým mluvil o nějakém kameni. Komu ale patřil ten druhý hlas… to nevím.“ řekla jsem a tři naši nebelvírští přátelé na mě udiveně koukali.
„No, měl jsem ten samý.“ řekl Harry. Tohle nám všem přišlo opravdu divné.
Vešli jsme do Velké síně a uviděli tam profesorku McGonagallovou a ředitele školy.
Usoudili jsme, že by byl dobrý nápad jim o tom říct.
Když jsme k nim přišli, oba dva nám pečlivě naslouchali. Ale když jsme s vyprávěním oba dva skončili, profesor Brumbál odešel a s profesorkou jsme šli do jejího kabinetu. Tam nám dala sušenku a ještě to s námi probrala. Žádná velká fakta to ale nebyla. Jen řekla, abychom to nechali být. Harry s tím moc nesouhlasil, ale u mě to není poprvé, co mi říkají, abych to nechala být.
Vraceli jsme se s Harrym do Velké síně, v tichosti. Mezi námi panovala jakási napjatá atmosféra.
„Tak ahoj na hodině.“ řekla jsem a šla si sednout k holkám. Po tom, co jsem to řekla profesorům, se mi udělalo mnohem lépe. Jakoby mi opadly okovy.
„Tak co?“ zeptala se Susan a Hannah se odtrhla od svého jídla.
„Už je mi lépe, řekli nám, že si toho všímat nemáme. Upřímně, jako by mi odpadly okovy a já mohla zase v klidu létat.“ dořekl jsem a podívala se na holky, ty se na mě už ale nekoukaly, spíše se dívali za mě.
„Jo tak abys nám neulítla Diggory.“ ozvalo se vedle mě a já jsem leknutím nadskočila. Podívala jsem se za sebe a tam stála dvojčata s úsměvy na tváři.
„Fuj jsem se vás lekla, blázni.“ posadila jsem se a nenápadně jsem se podívala na jejich ruce. Oba dva měli prsteny, které jsem dala včera Georgovi.
„Hele ale Diggory, ty tvoje kokosové kuličky,“ začal Fred, „kdes je vzala?“
„Tys jednu měl? George říkal, že jsi na mandle alergický.“ podívala jsem se na George.
„No to víš, jsem ji vyndal. George si je tam v klidu jedl a já na něj měl jenom koukat? To neee.“ zasmáli jsme se.
„Poslal mi je táta.“ odpověděla jsem na Fredovu otázku.
„Tak doufám, že i příště s námi rozdělíš.“ přidal se do rozhovoru George.
„Jinak všimla sis?“ ukázal Fred na svou levou ruku, kde na prostředníčku měl jednu část prstenu.
„Všimla, díky tomu jsem taky věděla, který z vás je který.“ usmála jsem se. Poté jsme se všichni rozloučili a já si snědla ovesnou kaši, na kterou jsem se těšila snad celý večer.
Po chvilce se k nám přidal i brácha s Mikem a chvilku si s námi povídali. Ale všechno dobré jednou končí a tak jsme se museli vydat na vyučování. Které bylo mimochodem docela zajímavé. Konečně jsem se dokopala k tomu, abych dávala pozor a tím pádem mohla udělat úkol sama bez bráchovi pomoci. Včera jsem si přišla jako malé dítě.
Po vyučování jsem si s holkami došla do knihovny, abychom společně dodělali úkol z obrany proti černé magii. Chtěla jsem být celý den s nimi. Proto jsem hned po obědě šli k Černému jezeru. No známe to všichni, holčičí věci.