Jsem jeho sestra

První hodiny

Ani se mi nechtělo věřit tomu, když nám to Brumbál vše říkal. Mozkomorové na pozemcích školy. To je vtip?
„Přijdu si jako minulý rok, kdy jsem se cítila jako ve vězení.“ postěžovala jsem si.
„Ber to takhle, alespoň do školy se nedostanou.“ uklidňovala mě Hannah.
„Jo, ale ten Black by klidně mohl.“ řekla Susan.
„Nesmysl. Všichni ho hledají.“ vyvrátil její tvrzení Mike. My jsme se Cedricem seděli a poslouchali.
„No, kolem nich už jednou proklouzl, proč by se mu to nepodařilo zas.“ odpověděla Susan. Já jsem se jen nevěřícně podívala na Cedrica. On pokrčil rameny. Na letošní rok se Cedric vzdal prefektského odznaku, prý mu stačí být kapitán famfrpálového družstva. Já jsem ho chápala, přeci jen, být prefekt byla další starost.
Šli jsme do společenské místnosti, kde jsme si jako obvykle sedli před krb.
„Mám takový dojem, že se nedočkáme klidného roku na škole.“ povzdechla si Susan a podepřela si hlavu.
„Mám úplně ten samý pocit.“ přikývla jsem. Cedric se bavil s Mikem o famfrpále a jejich prvním tréninku v tomto roce.
Dalšího dne jsme málem zaspali na hodiny, takže když to Hannah zjistila, okamžitě vyletěla z postele, takhle nás stihla i vzbudit a stejně jako ona, i my jsme začali poletovat po pokoji a rychle si shromažďovali věci na hodiny. Ihned po té, co jsme měli vše připravené, jsme se na poslední chvíli vydali na hodinu Jasnovědectví, která byla při naší smůle až nahoře.
Rychle jsme vešli do třídy a dvě minuty po našem příchodu začala hodina. Sedli jsme si ke kraji do první řady. Pomalu jsem vydýchávala ten závod s časem, který jsme málem prohráli.
„Zítra si musíme dát pozor.“ řekla jsem a vytáhla učebnici. Holky jen přikývli a udělaly to samé. Profesorka Trelawneyová na mě působila zvláštním dojmem.
„Jako kdyby chvílemi nevěděla, co říká, že?“ sklonila se k nám Susan. My jsem s Hannah kývli na souhlas.
„Taky mi to připadá, ale třeba je to jen dojem.“ odpověděla jsem ji a stále sledovala profesorku a její výklad.
„Myslíš, že to je jen dojem?“ přitakala Hannah a její pohled sklouzl ze mě na profesorku.
„Doufám v to.“ pokrčila jsem rameny. Susan se musela nad našimi úvahami pousmát a poté se také věnovala hodině.
Jakmile hodina skončila, všechny tři jsme se zaskočeně vydaly na další hodinu lektvarů se Snapem, který nás měl také hodně v lásce – samozřejmě to bylo ironicky myšleno.
Ve třídě jsme zaujali místa někde v zadních lavicí, aby nás ihned první den nezaskočil nějakými prověrnýmy otázkami, a kdyby ano, tak ať si můžeme pomoct. Snad nás tedy neuslyší.
Naše obavy se ale nenaplnily a tak tato první hodina pokračovala v poklidu. Stejně tak jako ostatní hodiny, na které jsme přišli. Profesoři už od nás očekávali vyspělejší chování a tak se s našimi pubertálními výjevy, kteří někteří předvedli, nehodlali zaobírat a pouze nás upozornili za to, že takhle naše kolej nebude mít žádné body.
„Hele Susan,“ přiklonila jsem se k ni, když jsme měli péči o kouzlené tvory, „když všichni živočichové potřebují třeba… kadit. Jak to mají pavouci?“
„Cože? Alex, jak tě to mohlo kruci napadnout?“ snažila se nesmát.
„Prostě mě to teď napadlo. Ale mohla bys mi tedy odpovědět.“ usmívala jsem se od ucha k uchu.
„Já opravdu nevím Alex, jak kadí pavouci.“ ze všech sil zadržovala smích.
„Třeba to jsou ty jejich pavučiny. Vypouštějí je přece ze zadku, ne?“ přidala se do naší diskuze Hannah.
„Jo je to dost možný.“ potichu jsem se smála. Hannah se ke mně po chvilce přidala a Susan s úsměvem na tváři kroutila hlavou.
„Jak tě to napadlo?“ zeptala se mě Hannah.
„Já když se tak dívám na tu pavučinu v rohu a na tu výtrusovou hlínu tady.“ ukázala jsem na druhý konec zahrady.
„Ty jsi pako Diggory.“ usmívala se Hannah.
Byli jsme na večeři a probírali dnešní den. Naše první dojmy z hodiny jasnovědectví a tak dále. Ani jedné se nám moc profesorka Trelawneyová nezamlouvala, nebo jak to říct. Nepůsobila dojmem, že má všech pět pohromadě. Ale tak třeba je to jen první dojem.
„No hele, chodíme tam už nějakým tím rokem a ta profesorka je někdy fakt mimo.“ objasnil nám Mike, když jsme Cedricovi a jemu vyprávěli to, co dnes profesorka stihla předvést.
„Takže to nejsou jen první dojmy.“ zarazila jsem se.
„To tedy nejsou.“ zasmál se Cedric a dál se věnoval své večeři.