Jsem jeho sestra

Dopis

Uběhlo pár dní ode dne, kdy jsem Brianovi poslala dopis. Jeho odpověď byla stále v nedohlednu. Začínala jsem se bát. Seděli jsme na snídani a holky si povídali o zítřejším zápase mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Harry s Ronem se mi o něm zmínili, když jsem je potkala na cestě z knihovny. Hermiona tam prý ještě tu dobu byla.
„Pošta je tady.“ Susan se dívala na přilétávající sovy. Také jsem se podívala nahoru a uviděla naši malou sobu Dixie. Spadl mi kámen ze srdce, nebo to byl dokonce balvan. Vzala jsem si dopis a usmívala se, když jsem poznala Brianovo písmo.
„Už se konečně ozval?“ díval se na mě s úsměvem Cedric a já přikývla.
„No tak to otevři.“ vybízela mě Susan. Nemusela to říkat dvakrát. Otevřela jsem dopis a začala číst.

Milá Alex,

je mi opravdu líto, že jsem se neozval dřív, ale mám toho teď hodně. Začala sezona a s týmem teď připravujeme auto. To víš, samé kontroly a tak. Tuhle sobotu mám první závod v sezoně a mám takový pocit, že mi tam budeš docela chybět. Nebo ten pocit bych spíš nazval fakt. A abych se přiznal, docela jsem zápasil s tou sovičkou, málem jsem ji vyškubal peří. Omlouvám se.
Jinak jsem rád, že ve škole prožíváš tolik zábavy. Jen hlavně opatrně, nerad bych tě o prázdninách viděl nějak zmrzačenou nebo tak něco. Třeba se jednou poštěstí a představíš mě i svým kamarádkám, rád bych poznal toho, kdo mi na tebe dává v té škole pozor. Jo a pozdravuj bráchu, aby se neřeklo, že jsem na něj zapomněl.

Těším se na tebe
Brian

Po celou dobu čtení dopisu jsem se smála od ucha k uchu. Byla jsem tak šťastná, že bych mohla létat i bez koštěte.
„Horký, horký!“ ozvalo se od Nebelvírského stolu, kde jsem viděla dvojčata mávat rukami. Všichni na ně koukali jako na blázny. I já jsem se usmála nad touto vtipnou situací. Přesto jsem se musela uklidnit, už jen kvůli nim.
„Tak co? Co ti napsal?“ vyzvídala mě Susan, když jsem svůj zrak vrátila zpět k dopisu.
„Přečtěte si to.“ podala jsem jim dopis. Holky se k sobě hned naklonily.
„Ty ne Cedricu.“ okřikla jsem svého bráchu, který už také natahoval krk.
„Ale no tak. Já chci taky.“ žadonil a díval se na mě psím pohledem.
„Ne Cede, tohle je mezi námi děvčaty.“ usmála jsem se na něj.
„A Brianem.“ ozval se Mike, který byl nezvykle celou dobu potichu.
„To je krásný.“ podala mi Susan zpět můj dopis a Hannah kývla na souhlas Susaniných slov.
„Mám tě ale pozdravovat.“ řekla jsem Cedricovi.
„Jo díky. Tak až mu budeš psát odpověď, tak mu napiš, že jsi mi to nedovolila přečíst a že jsem zvědavý starší brácha.“ ukazoval na mě prstem.
„Takže ti má taky napsat dopis?“ zasmála jsem se a se mnou i ostatní.
„Ne, ale abys mi to taky dovolila přečíst.“ vyplázl na mě jazyk. A nastal právě nejvyšší čas odebrat se na hodiny, které nás dnes čekaly.