Jsem jeho sestra

Ošetřovna

S holkami máme namířeno na dnešní famrpálový zápas. Hrajeme s Nebelvírem a já se na tento zápas docela dost těšila, jenže mou radost mi překazila jedna nemilá informace.
„Zápas se ruší.“ nikdo nechápal proč, ale museli jsme všichni odejít do společenských místností. Tušila jsem, že se stalo něco hrozného. Možná další útok.
„Posaďte se, prosím.“ vyzvala nás profesorka Prýtová a rozložila pergamen, ze kterého začala číst. Spoustu nových pravidel, nový řád, omezení pohybu.
„Cedricu?“ přišla jsem za svým bráchou, který se bavil s naší druhou prefektkou.
„Děje se něco?“ zeptal se starostlivým pohledem. Vlastně ani nevím, co jsem chtěla. Chtěla jsem se jen přesvědčit, že je Cedric v pořádku.
„Ne, vlastně ne.“  pousmála jsem se a šla zpět k holkám. Po tom, co nás profesorka Prýtová upozornila na nevycházení ze společenské místnosti a další taková opatření, jsme šli s holkami nahoru do pokoje. Sedla jsem si na postel a uviděla bílou Harryho sovu, která seděla za oknem. Otevřela jsem okno a vzala si od ni dopis, který jsem ihned otevřela.

Hermiona je na ošetřovně, leží tam zkamenělá.
H

Sevřel se mi žaludek. Četla jsem si to znovu a znovu. Nechtěla jsem uvěřit ani jednomu slovu.
„Alex, jsi v pořádku?“ zeptala se Susan a přispěchala ke mně. Já jsem ji nic neodpověděla, pouze jsem ji podala vzkaz od Harryho. Vystrašeně se na mě podívala a podala vzkaz Hannah, která si ho také nejméně šestkrát přečetla.
Další den jsem po vyučování vyrazila s holkami na ošetřovnu. Přišli jsme k Hermioně, která měla na tváři vyděšený výraz, v němž zkameněla. Po chvilce přišli i Ron s Harrym. Nikdo z nás nic neříkal, pouze jsme tam stáli a dívali se na ni..
„Budete muset jít,“ ozvala se za námi Pomfreyová, „za chvilku začíná večerka.“ Já jsem kývla a rozloučila se k klukama. Harry s Ronem tam ještě chvilku zůstali.
Byli jsme na cestě do společenské místnosti, nikdo stále neřekl ani slovo.