Jsem jeho sestra

Znovu od začátku

Seděli jsme ve Velké síni a sledovali zařazení prváků, kteří se stejně jako já minulý rok tvářili dost vyklepaně. S Hermionou jsme si vyměnili starostlivé pohledy, když se Ron ani Harry nikde neobjevovali. I Fred s Georgem se na mě po chvilce otočili. Ukázali na své ruce, kde měli prsteny ode mě a pak kývli mým směrem. Já nenápadně ukázala směrem na Hermionu a naznačila ta prázdná místa vedle ní. Fred se podíval na volná místa a naznačil, že pochopil, co jsem myslela. Stejně ale pokrčil rameny. Nikdo nevěděl, kde můžou být. George ale nevěděl, co myslím, tak mu to jeho bratr vysvětloval.
Poté, co jsme dostali svolení se konečně pustit do toho lahodného jídla, jsem stále koukala na nebelvírský stůl, kde byla dvě prázdná místa. Vracela jsem se s holkami a Cedricem na pokoj, když jsme potkali profesorku McGonagallovou a profesora Brumbála, jak odchází z Velké síně a rázným krokem odcházeli.
V pokoji jsem začala vybalovat. Vyndala jsem naši fotku – Briana a moji. Dala jsem si ji na noční stolek a stále se na ni dívala.
„Vypadá fakt hezky.“ ozvalo se za mnou a já se leknutím probudila z transu.
„Holky, lekla jsem se vás.“ zasmála jsem se, když obě dvě stály za mnou. Také se na mě usmáli.
„No to víš, byli jsme zvědavé.“ pokrčila rameny Hannah a obě odcházeli. Já se jen nad jejich zvědavostí usmála a vrátila se k vybalování. Mikinu od Briana a jeho malý vzorek voňavky jsem dala na extra místo ve skříni.
Ležela jsem v posteli a s holkami jsme si společně povídali o prvním dnu ve druhém ročníku. Také jsme dávali různé návrhy, proč se Harry s Ronem nedostavili na slavnostní zařazení. A co víc, Ron zmeškal večeři.
Další den ráno jsem vstala opět jako první. Nechala jsem holky ještě spát, protože mé kroky mířili do koupelny. Upravila jsem si své vlasy a můj obličej také prošel malou úpravou. Tohle klukům závidím, nemusí to řešit. Po tom, co jsem opouštěla koupelnu, holky byly vzhůru a ihned jsme si vyměnily místa. Já se soukala do hábitu a dneska zápasila s kravatou.
Na snídani jsem ani nějak neotálela a vzala si i víc jídla, než normálně. Měla jsem hrozný hlad. Když jsem se podívala k Nebelvírskému stolu, byli už všichni kompletní.
„Věnujte mi pozornost, prosím.“ ozval se hlas profesorky McGonagallové.
„Na stůl Vám dám všem Vaše rozvrhy. Snažte se prosím, hned první den nepřijít pozdě.“ jakmile řekla, tak udělala. Rozvrhy se rozlétli do všech stran a každý přítomný dostal jeden.
„První hodina – lektvary.“ položila jsem naštvaně rozvrh dolů a na truc si vzala čokoládovou sušenku.
„Ale no tak, snad to nebude tak hrozný.“ snažil se mě Cedric povzbudit, když k nám přišla Hermiona s rozvrhem nebelvíru.
„Dobré ráno,“ pozdravila nás všechny s úsměvem a my její pozdrav oplatili, „chtěla jsem se zeptat, co máte první hodinu?“
„Lektvary.“ řekla jsem a ukázala ji rozvrh.
„Kruci. My máme dějiny čar a kouzel.“ ukázala mi jejich rozvrh.
„Hele, ale přeměňování máme společně.“ srovnávala jsem naše rozvrhy. Tak alespoň něco jsme měli společného.
„Takže buď to budeme mít se Zmijozelem nebo Havraspárem.“ vyslovila mou myšlenku Susan nahlas.
„Ty sušenky jsou náhodou dobrý.“ řekla jsem a brala si další. Všichni se na mě podívali a zasmáli se. Mike se ke mně přidal a jednu si vzal. Když potvrdil mou myšlenku, konečně i ostatní se odvážili.
„Co kdybychom si jich pár vzali na vyučování?“ navrhla jsem a holky souhlasili. I Mike se Cedricem si jich pár vzali.
Vešli jsme do třídy profesora Snapa a rychle si posedali vedle sebe. Susan, která měla v tašce sušenky, si sedla mezi nás, abychom na ně mohli i já s Hannah. A samozřejmě do zadní lavice. Ovšem jsme si nějak netroufali to otevřít zrovna na hodinách tohohle profesora. Naše dobrá místa byla zásluhou také našeho brzkého příchodu. Takže jsme tam seděli a dívali se na přicházející studenty. K našemu štěstí to byli Havraspárští. Takže hodina proběhla v poklidu a bez nějakého stresu.
Stejně jako ty ostatní, nudné uvítací hodiny, jsme na naše sušenky zapomněli a jedli jsme se před poslední hodinou. Opravdu jsme si pochutnali, Hannah i tak vypadala, čokoládu měla po celé své puse. Nakonec ten první den školy nedopadl tak špatně, jak jsem si myslela že bude. Strávila jsem ho sice poslouchání nudným výkladem učitelů, ale po školních hodinách jsme se s holkami rozhodli se projít po hradu.
Po obědě jsme na nic nečekali a odcházeli jsme do našeho pokoje. Tam jsme se převlékali do pohodlného a teplého oblečení. Přeci jen začínal podzim a hrad byl chladnější. Já si vzala – jak už jste mohli čekat – ještě voňavou Brianovu mikinu. Byla mi tak o číslo větší, ale to mi nějak nevadilo. Vždy jsem chovala větší sympatie k volnějšímu oblečení, než když to mám přimáčknuté na těle. Obzvlášť v létě, kdy se člověk hrozně potí a je rád že vůbec nesmrdí, natož aby bylo vidět, že se potí.
Procházeli jsme uličkami hradu a Susan mi už snad po sté říkala, že mi mikina hrozně hezky voní a já si zase po sté říkala, že ji mi půjčil Brian. Hannah se nám jen musela smát. Došli jsem na chodbu ve druhém patře, kde byl velký výklenek u okna. Všechny jsme si tam sedli a povídali si, jako bychom se rok neviděli – no ony ty dva měsíce bohatě stačily. Jak jsme si tak povídali, dostala jsem, možná trochu šílený nápad.
„Holky?“ obě dvě se na mě podívaly a čekaly, co ze mě vypadne, „máte tady plavky?“
„No ano, mám je tady každý rok. I když mi zatím k ničemu nebyly.“ zasmála se Susan.
„Taky je mám s sebou. Proč?“ vyzvídala mě dál Hannah. Já jsem se k nim blíže naklonila, aby to slyšely pouze ony.
„Znáte koupelnu prefektů v pátém patře?“ usmála jsem se a holky se na sebe podívaly. Když se otočily na mě a viděly můj šibalský úsměv, s mým šíleným plánem nakonec souhlasily.
„Hele a jak jsi na ni vůbec přišla?“ položila mi Susan otázku.
„Neřekla jsem vám, že Cedric se stal letos prefektem.“ koukla jsem se na holky, které šli po mém boku.
„Ne, to jsi nám jaksi zapomněla říct.“ ozvala se Hannah.
„No, tak vám to říkám teď.“ usmála jsem se na obě mé spolubydlící, které se také musely usmát mé krátkodobé paměti.