editor(ka)

27- Titanic

Písničku doporučuji, pusťte si ji při čtení téhle kapitoly celkem se k ní i hodí

Zrovna tam byla scéna kdy se mohl Jack utopit ale Rose ho zachránila. Teď jsem měla vážně na krajíčku tak jsem se přimáčkla více ne Vítka ten mě hladil po zádech ale nevypadal na to, že bude brečet. Eh, čemu se divím? 

Jedna z posledních scéna Rose byť skoro umrzlá se snaží přivolat záchranný člun. Jack už nežije, Rose je zoufalá a snaží se přežít. Jack obětoval svůj život, pro ni. Aby ona žila. Nevadí mu, že on umře strašnou smrtí, mrzne mu tělo, jeho duši však hřeje myšlenka, že ji zachránil, že zachránil tu kterou miloval, ona může nadále žít a tak dožít i svůj život.

Bulela jsem jako želva, jakože fakt hodně. Vítkova mikina měla na rameni mokrou skvrnu od toho jak jsem brečela, bylo mi trochu trapně měla jsem i trochu narůžovělé tváře. Šli jsme ruku v ruce k Vítkovi domů, on nesl všechny naše věci a já měla na tvářích zaschlé slzy. Několikrát jsem se ptala jestli nechce pomoct jestli nemám vzít aspoň ty deky, nic. Řekl, že nic takového a nese to sám.

odemyká dveře a konečně mi dovolil mu pomoct, jinak by asi vážně spadl. No ehm. Na několikátý pokus se mu to konečně povedlo a odemknul. Vešli jsme dovnitř, já položila všechny věci na zem do obýváku. poté jsem ucítila dvě silné paže okolo mého pasu

Otočila jsem se a usmíval se na mě Vítek. Já si ten pohled užívala a ihned po té,si mě k sobě přitáhl. Jen jsme na sebe hleděli. Ten zážitek byl nezapomenutelný. Najednou se ke mně mírně sklonil a daroval mi polibek. Už se chtěl odtáhnout, ale já mu to nedovolila .Byl tak okouzlující a také opatrný. Pomalu mě položil na gauč a usmíval se na mě. Začal mě hladit na stehně a poté mě osypával polibky na krku. To příjemné chvění....
Na chvíli jsem ho zastavila a řekla:

„Vítku?"

„No?"

řekl udýchaně, přetáhl si tričko přes hlavu

Políbil mě a chytil lem mého trička. Cítila jsem jeho úžasnou vůni. Byli jsme jen my dva nic nás nemohlo vyrušit.

No, no jen chci moc poděkovat mé velmi dobré kamarádce za to, že mi napsala tuhle část jsem ti moc vděčná, a jestli to čteš tak laf jů💙🖤.

Ráno jsem se vzbudila, sluneční paprsky pronikaly přes okno a svítily mi do tváře. Ucítila jsem pohyb vedle mě. On spal, trochu jsem se uchechtla a rukou mu začala výskat vlasy.

,,Dobré ráno" řekl rozespale

,,Dobré i tobě" řekla jsem s úsměvem

,,Jsi v pořádku nic tě nebolí?"

usmála jsem se nad jeho starostí

,,V pořádku a jen trochu, není to tak hrozné" usmála jsem se ještě víc.

,,Tak to jsem rád" obejmul mě

,,Hm" zamručela jsem mu do ramene a také ho objala

,A máš hlad?" zeptal se z nenadání

,,Trochu i ano" posadila jsem se trochu to bolelo ale tak to ke asi normální. Vítek si asi všiml bolestné grimasy která se na chvíli objevila na mé tváři.

,,Vážně jsi v pořádku?"

,,Ano ťuňťo děkuji za optání" uchechtla jsem se

,,Dobře" usmál se a zaplul do kuchyně

Hehe v poslední době jsou ty kapitoly moc krátké, že😅? Jen vám chci oznámit, že v příštím díle si budu hrát na někoho kdo hýbe časem takže.. Varováni jste byli kdyby jste netušily co se děje 😅😅. A taky bych chtěla vydávat kapitoly každý den jako omluvu za to, že týden žádná nevyšla. 

579 slov

Hehe Vendyy