editor(ka)

13-hřejivé obětí

Vítek

Došla mi zpráva od En

En😘: Viťoušku nemůžu usnout nepříjdeš za mnou? Na zahradě máme žebřík a já nechám otevřené okno.😘💞

To mi vykouzlilo úsměv na tváři. Sbalil jsem si nabíječku, telefon, klíče a peněženku a vydal se za mou drahou polovičkou.

Stál jsem před jejich domem a zavolal En.

,,Ení kde máš okno a ten žebřík?"

,,Vítku ty jsi vážně přišel?"

,,Ano v celé své kráse stojím před vaším domem."

,,Počkej dojdu ti otevřít."

,, To teda ani náhodou kde máš okno a ten žebřík? Takhle to bude větší romantika."

,,Okno mám z boku domu a žebřík je tam opřený o zeď. Počkej jdu otevřít okno."

Slyšel jsem jak En otvírá okno a vykoukla z něj. Vzal jsem žebřík co tam stál. Bezpečně ho opřel o stěnu a vyšplhal za En.( to musí být úplně golden představa Vity jak šplhá po. žebříku do okna nějaké holky xd pozn. autorky)

,,Awwww Viťouši to jsi nemusel😊."

,,Ale musel. Pro tebe vše."

Sundal jsem si mikinu, kterou jsem měl a lehl si k En do hřejivého obětí

,,Už jsem ti říkala jak moc tě mám ráda."

,,Noo ještě ne." poškádlil jsem jí.

,,Tak já tě mám tak moc ráda. Mám tě ráda víc než sůl." roztomile se zahihňala

,,Já tebe taky ty moje princezno."( já z nich asi dostanu cukrovku💚 pozn. autorky)

,,Ale už spi ať jsi ráno hezky vyspinkaná."

,,No jo ty můj princi."

Zabořila mi hlavu do hrudi a ještě víc se ke mně přitulila. Já jí ještě silně ho objal a byli jsme oba spokojení.

En

S víťou ve hřejivém obětí. Byla to krása. A jak se snažil aby to bylo romantické a vylezl za mnou po žebříku. Prostě awwww.

En-ráno

Ráno jsem se probudila s Vítkem po boku. Byl tak hrozně hezuu. Vlasy mu padaly do obličeje. Vypadal tak nevině. Málem jsem se rozpustila. Vzala jsem telefon a vyfotila ho. Dala jsem si tu fotku na tapetu. Protože halooo to bylo tak moc cute. (ehm. no jaj pozn. autorky)

Namáčkla jsem se na něj ještě víc než teď a to bylo co říct. Byla to překrásná chvíle a já uslyšele kroky na schodech. Bylo mi jasné, že to je brácha. Ale co teď? Grr, brácha musí zkazit každou krásnou chvíli. Ale co mám dělat. Než jsem stihla cokoli udělat do pokoje vlezl brácha. Nejprve se usmíval. Ale jak zpozoroval mého milého hned mu úsměv zmizel. Už se nadechoval, že něco řekne ale já ho stihla umlčet tím, že jsem si před pusu dala ukazováček. Pohladila jsem Víťu po vlasech a on se pousmál. Ano pousmál se ze spánku. To obměkčilo aspoň na chvíli bráchovo srdce a pro zatím vycouval z pokoje. Já ale věděla, že si to u něj ještě sežeru.

Teď mi to ale bylo jedno. Dala jsem mému drahému pusu na čelo a on se rozmrkal.

,,Dobré ráno. Jak si se vyspala?"

,,Do růžova, co ty?"

,,Já taky."

Přitáhl si mě do polibku a já se jen usmála.

,,Kolik je vůbec hodin?"

Podívala jsem se na telefon a tam na mě vyskočila má super hezuu tapeta.

,,Co to je? Ty si mě fotíš když spím?"

,,No promiň ale ty jsi byl tak roztomilý a já prostě musela. Teď to mám aspoň pořád na očích."

Chvíli si hrál na uraženého ale pak se na mě hezky usmál.

,,To abych  šel je už 9."

,,Nee zůstaň na snídani prosím🥺."

,,A co tvůj bratr? 

,,No ten už o tobě ví."

,,Jak to?"

,,Noo ráno mě přišel probudit a viděl."

Nakonec jsem ho tedy přemluvila aby zůstal.

Ták kulíšci je tu opět new kapitola. Mám nějakou psací náladu takže nám nějaké kapitoly předepsané jen je opravit. No nic přeji hezký večer a díky, že svůj čas trávíš čtením mé knihy (ff). Jsem ti za to moc vděčná💚

631 slov

Vendyy