7- kamarádské laškování

704 41 1
                                    

En-ráno-8:25

Když jsem vstala tak jsem uviděla Vítka trochu jsem, se lekla protože, když jsem usínala tak jsme byli každý na druhé straně postele ale teď jsme na sobě byli namáčknutí a Vítek mě objímal okolo pasu. Popravdě jsem potřebovala na toaletu takže jsem se pokusila vymanit z jeho objetí. Nejprve se mi to moc nedařilo ale pak se mi to podařilo a rychle jsem vyběhla na chodbu směr koupelna. Po té jsem vyšla z koupelny a uslyšela hlasy.

D: Musíme jim nechat soukromí. 

Hned jak tu větu asi Dominik dořekl se otevřeli dveře a ten někdo do mě vrazil. Podívala jsem se kdo to byl. Byli to kluci a asi byli vážně překvapení, že mě viděli.

D: ehm co jsi slyšela?

Rozhodla jsem se, že si budu hrát na hloupou a tak jsem řekla.

E: Ne, co bych měla slyšet?

M: Nic jen tak (nervózně se usmál)

S: Ak ti to moc nebude vadiť potrebovali by sme si tu niečo zariadiť. Takže tu budete chvíľu sami.

E: Ne v pohodě.

Usmála se na ně a vešla do pokoje. Vítek seděl rozespale na posteli a mnul si oči. Pak jsem si vzpomněla na můj noční rozhovor s Klárou a tak jsem se Vítka zeptala.

E: Hele nevadilo by ti kdyby na chvíli přišla moje kamarádka. Jo a kluci si prý šli něco zařídit.

V: Jo klidně ať příjde.

Bez většího zájmu jsem se zohla a začala se hrabat v tašce hledala jsem oblečení. Díky, kterému bych se mohla konečně vysvobodit z toho odhalujícího pyžama. Když jsem to konečně našla tak jsem na sobě ucítila něčí pohled bylo mi jasné čí je tak jsem se otočila a hodila po Vítkovi polštář.

E: Proč se ne mě tak díváš nedívej se!!

V: No tak promiň no.

Po našem krátkém rozhovoru jsem šla do koupelny abych se mohla převléct. Když jsem z koupelny vyšla tak jsem jako obvykle šla do pokoje. Kde seděl jako obvykle Vítek a něco horlivě ťukal do telefonu. Nevšímal si mě tak jsem se podívala s kým si píše.

ytbc

M: Tak co jak to pokračuje?
V: Co jako?
S: Ach jo prestaň sa hrať na blbého.
V: no to je jedno. A co jste si potřebovali zařídit?
D: Hele to je teď jedno za chvíli jsme u vás takže ať už děláte cokoliv oblečte se a dělejte jakoby nic jo?
Nad Dominikovou zprávou jsem jen protočila očima a radši už se nedívala abych nezjistila něco co vědět nepotřebuji. Napadl mě ale nápad.
Jelikož ke mně byl Vítek otočený zády tak jsem se na něj zezadu vrhla s hlasitým BAF!! On se ale vůbec nelekl a povalil mě na postel a to znamenalo, že byl nade mnou. Chvíli jsme si dívali  do očí ale pak do pokoje vtrhli se slovy UŽ JSME TADYYY. Když nás zpozorovali Dominik si jen povzdechl a řekl vdyť jsem psal abyste dělali jakoby se nic nestalo. Já jsem ze sebe vykoktala jen: ,, Není to tak jak to vypadá". Vyrvala se z Vítkova sevření a stoupla si. Matyáš jen řekl: ,, No a jak to teda je"? Na to jsem mu jen odpověděla, že to bylo nedorozumění. Uprostřed věty mě ale přerušil telefon  oznamující, že mi někdo volá. A ten někdo byl brácha. No super ještě on začme prudit řekla jsem si pro sebe.
L( brácha): Proboha kde jsi?
E: No u kamaráda?.
L: A co tam děláš tak dlouho?!
E: Za prvý nejsi moje máma. Za druhý to nemůžu být u kamaráda ty sis posledně taky přitáhl nějakou couru domů a hihňali jste se u tebe v pokoji!
To už jsem byla hodně vytočená.
L: Hela ale rozdíl mezi námi je ten, že mně je 18 takže si můžu dělat co chci a ty jsi moje mladší sestra takže na tebe musím dávat pozor! A jinak nevím proč se tady stebou tak vybavuju prostě musíš domů a to hned nebo se něco stane tvému "kamarádovi". Na poslední slovo dodal nutnou dávku ironie a já si povzdechla.
E: Tak jo no.
Tohle mě na mém bratrovi vytáčelo vždy muselo být po jeho a když ne tak si to nějak zařídil a nekonec vždy vahrál. Hele kluci budu muset domů jen se na mě smutně podívali a přikývli. Já si zbalila svích pět švestek a valila si to domů. Po cestě jsem ještě napsala Kláře.
E: Hele Kláro to návštěva se asi musí odložit protože brácha uase stropil zcénu.
Vypla jsem mobil a dávala pozor na cestu
Už jsem byla u domu a brácha na mě čekal ve dveřích. Ani jsem se na něj nepodívala a pochodovala naštvaně do pokoje.

Další kapitola je tu.  Omlouvám se za případné chyby.
779 slov
enjoy💞

editor(ka)Kde žijí příběhy. Začni objevovat