„Kdybych chytila zlatou rybku a měla tři přání, tak tím prvním by bylo být hezká."
Lidé tvrdí, že na vzhledu nezáleží a že to, co je opravdu důležité, má člověk uvnitř. Já osobně si ale myslím, že je to neskutečná hloupost. Kdybyste totiž byli v moj...
Ráno jsem z postele rozhodně nevykročila správnou nohou. Na zkaženou náladu nepomohly ani lívance, které na mě hned po ránu čekaly na kuchyňském stole spolu se vzkazem od mámy připnutým na lednici. To, že se večer rozhodně uvidíme, mě zrovna dvakrát nezajímalo. I když ona vždycky tvrdila, že večer strávený s ní a mísou popcornu u nějaké trapné telenovely, je lékem na všechny neduhy.
I přesto ale pokaždé pracovala pozdě do noci a doma jsme se sešly jen málokdy. Ještě před rokem zůstávala dlouho v práci, protože bylo zapotřebí každé koruny. Možná proto jsme si s Jessicou obě sehnaly brigádu, abychom mohly přispívat do rodinného rozpočtu. Teď byla Jessica pryč a přišel Paul, který se nám stal velkou oporou. Lezlo mi to na nervy, ale i tak bylo milé, když za nás někdy něco zaplatil. Už takhle mi ve skříni ležely ladem conversky, co jsem od něj dostal k svátku.
Nálada se mi ještě zhoršila, když mi v mobilu cinkla zpráva od Kim. Očividně to předchozí den fakt přehnala, a teď jí bylo tak blbě, že mi odpřisáhla, že z postele nevyleze minimálně dva dny a už nikdy nebude pít. K tomu mi přišla samozřejmě fotka chlapce s černými vlasy, který vedle ní spokojeně oddychoval.
Tváře mi polila červeň a mobil jsem vypnula. Na Kuličku jsem v tomhle ohledu žárlila. Ačkoli mi vadilo, že kluky střídá jako ponožky a má je jen na jediné, záviděla jsem, že má vedle koho spát. Toužila jsem vědět, jaký je to pocit, usínat v něčím náručí. I když jsem často s Jessicou spávala v jedné posteli, nebylo to ono.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bez Kim ve škole jsem si vždycky připadala zranitelná. Přeci jen to byla ona, která dokázala zastrašit každého, kdo si na mě dovoloval. Zastínila mě svou zářnou a výraznou osobností a já se skryla v jejím stínu. Teď na mě všichni okatě zírali a já si přišla odhalená. Kdokoli mohl udělat cokoli.
Neklidný spánek vůbec neudělal dobře mému obličeji, a tak jsem ráno musela zakrýt nejen veškerý roj akné, ale také černé kruhy pod očima, kvůli nimž jsem si připadala ještě víc emo než doteď. Chyběly už jen stereotypní řetězy a obojek kolem krku. Na denním světle jsem musela vypadat hrozně.
Lidé se mi vyhýbali. Nikdy jsem si nemusela prorážet cestu mezi davy. Drby mě vždy přecházely, takže většina spolužáků se bála, že by „to" ode mně mohla chytit. Většinou se nezmohla na víc než na přihlouplé poznámky a lístečky ve skříňce. Nemusela jsem se tedy bát, že by si mě někdy odchytla nějaká partička a chtěla by mě třeba zavřít v kumbálu - což byla mimochodem zdejší oblíbená činnost čtvrťáků. Nejspíš se mě v tomhle ohledu báli víc než já jich.
Zachránil mě až Nathan, který jako obvykle nestíhal. Chodby byly skoro prázdné, bylo chvíli před zvoněním a on zrovna rozrážel vchodové dveře. Střemhlav se řítil mým směrem a čelo se mu lesklo potem. Zřejmě sem běžel celou cestu od domova.
„Vio," vychrlil na mě, když konečně s pískotem zabrzdil u své skříňky a začal z ní rychle házet do batohu veškeré učebnice. „Máme spolu historii, že jo? Peterson ještě nepřišel, že ne? Učila ses na ájinu, že jo? Dnešek platí?"
