„Kdybych chytila zlatou rybku a měla tři přání, tak tím prvním by bylo být hezká."
Lidé tvrdí, že na vzhledu nezáleží a že to, co je opravdu důležité, má člověk uvnitř. Já osobně si ale myslím, že je to neskutečná hloupost. Kdybyste totiž byli v moj...
Jestliže včerejší večer nebyl trapný, tak ráno rozhodně ano.
Když jsem se probudila, Colinova záda mě nepříjemně tlačila a jednou rukou spuštěnou z postele jsem drtila koberec pod ní. Sotva jsem se o kousek pohnula, tělem mi projela ostrá bolest, která mě nutila přemýšlet nad tím, jaké všechny nesmyslné polohy jsem za noc musela vystřídat.
V tichosti jsem se otočila směrem ke Colinovi a zamžourala na něj. Ještě spal. Klidně oddechoval do polštáře a z jeho hrdla vycházely tiché chrčivé zvuky. Vypadal jako Tlouštík, když se rozvaloval doma na gauči. Měla jsem chuť se tomu pohledu zasmát, kdybych nevěděla, že ho tím vzbudím. I když vypadal na docela tvrdého spáče.
Místo toho jsem se opatrně vymotala z kokonu své i Colinovy přikrývky, v níž jsem z nějakého důvodu měla zaklíněné nohy. Podlaha pod mými kroky zavrzala, i když bych ještě včera přísahala, že takové zvuky nedělala. Jemně jsem stiskla kliku a vyšla na chodbu. Zamířila jsem do koupelny.
Skoro nic se nezměnilo - až na přeplněnější poličky. Vyděšeně jsem na sebe minutu zírala do zrcadla a přemýšlela, jak spravím ranní katastrofu. Povzdechla jsem si. Vypůjčila jsem si hřeben, který nejspíš patřil Colinově mámě, a pokusila se zkrotit vlasy - nakonec jsem je rezignovaně svázala do drdolu, ofina bohudík neprotestovala a zůstávala tam, kde měla být. Opláchla jsem si obličej ledovou vodou a zalitovala, že jsem si nevzala tašku, kde jsem v kapse ještě z práce měla zastrčený korektor poslední záchrany. Sáhla jsem po pastě a zkusila se aspoň prstem zbavit ranního dechu. Vnitřně jsem si poznamenala, že příště by v batohu nebylo špatné mít třeba i kartáček.
Nakonec jsem se posadila na sklopené záchodové prkénko a rozsvítila obrazovku mobilu, který hrdě hlásal, že už je půl osmé, nikoli šest, jak jsem si původně myslela. Většinou jsem se probouzela brzo, ačkoli jsem své ranní ptáče většinou zabila dalšími dvěma hodinami válení se v posteli.
Jeden zmeškaný hovor od mámy, čtyři od Kuličky. Zpráva od mámy, která se se třemi vykřičníky a třemi otazníky ptala, kde jako jsem. Nathanovo typické "ok", když jsem mu na prosbu o pomoc s úkolem napsala, že mu ho pošlu, až skončím v práci.
Kuličce jsem napsala první.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Druhá zpráva byla Nathanovi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
