Slzy pro krásu

20. kapitola

Opět jsem seděla na sedadle spolujezdce černého pickupu, zatímco Colin mžoural na noční dálnici a nervózně kličkoval mezi silničními pruhy. Na zadní sedačce se válel můj a Colinů batoh, oba zabalené ve spěchu, a pár pytlíků a kelímků s pitím z mekáče. Když mi po sotva prvních dvaceti minutách zakručelo v břiše a my zjistili, že s sebou nemáme žádné jídlo, nic jiného nám nezbylo. Nestačila jsem se totiž ani navečeřet, když mi přišla zpráva od Colina. Ten sotva do půl hodiny, co zjistil, že jsem doma sama, doslova rozrazil naše vstupní dveře a napochodoval do baráku.

Netušila jsem, kam jedeme a ani proč tak pozdě v noci. Měla jsem jednu hypotézu, ale tu jsem nedokázala přiznat ani sobě, natož abych se o ní ujistila nahlas. A tak jsem jen mlčela, pozorovala projíždějící auta a žvýkala první sáček hranolek.

Natáhla jsem se k vypnuté obrazovce navigace mezi námi a zapla rádio. Colin mi věnoval rychlý pohled a nadzvedl obočí.

„V noci vždycky hrajou nejlíp," vysvětlila jsem mu s plnou pusou a on jenom pokrčil rameny a zamručel něco, co znělo jako „pro mě za mě" a obrátil svou pozornost opět k vozovce. Vlasy, ještě mokré ze sprchy, jsem si horko těžko stáhla do drdolu a pootevřela okno, aby se do auta dostal čerstvý vzduch. Bylo tady dusno.

Vjeli jsme do tunelu. „Je přesně jedenáct hodin, silnice jsou překvapivě bez nehod a my, tady ve studiu, jsme rádi, že nás posloucháte a trávíte s náma noc, ať už jste kdekoli a děláte cokoli. Do éteru pouštím na žádost jedné z posluchaček tuhle pecku a doufám, že vám pořádně rozpálí krev v žilách a dodá nějakou tu energii, protože už za pár hodin nám začíná sobota a tím pádem i víkend," ozvalo se z rádia. Komentátor měl příjemný hlas.

První tóny jsem poznala skoro ihned. Na tváři mi naskočil úsměv, zavřela jsem oči a zabořila hlavu do opěradla. Jessica tuhle písničku milovala, vzpomněla jsem si.

And you're singing the songs thinking this is the life

and you wake up in the morning and your head feels twice the size.

Where you gonna go, where you gonna go, where you gonna sleep tonight?

Vždycky ji poslouchala, ať už potichu ve sluchátkách nebo na plné pecky v kuchyni, když nikdo nebyl doma a ona se výjimečně rozhodla péct. Od té doby, co odjela, jsem ji neslyšela, ale teď přinesla příjemné vzpomínky.

Jessica po mámě zdědila její ladnost a talent v kuchyni. Hlavu měla jako receptář nápadů a i když nepekla nebo nevařila moc často, když už to dělala, pokaždé to stálo za to. Vždycky věděla, kde se nachází jaká pánvička a jaké koření kdy použít, aby jídlo měla ten správný ráz – o tom já si mohla nechat jen zdát, protože můj nejlepší přítel byla mražená pizza. Byla prostě až moc dokonalá.

And you're singing the songs thinking this is the life
and you wake up in the morning and your head feels twice the size.
Where you gonna go, where you gonna go, where you gonna sleep tonight?

Jednoho dne jsem přišlaze školy a celý dům sladce voněl – voněl tak, jak dlouho ne, jako domov. Jessica právě vytahovala z trouby koláč. Nikdy jsem se jí neptala, proč nebyla ve škole a proč se rozhodla péct. Byla jsem malá, ale i tak jsem dokázala pochopit, že je lepší se neptat a užívat si takové jednoduché okamžiky. Sotva jsem shodila ze zad batoh, už mi strkala kousek a nedočkavě čekala, co řeknu.

Where you gonna sleep tonight?

„Je to výborný," ujistila jsem ji vždycky. A mluvila jsem pravdu. Jessica ztišila rádio, abychom se pořádně slyšely, nandala si další kousek na talíř a ukousla si také. Věděla jsem, že obě spořádáme tak moc, až nám bude špatně. A pak spolu otevřeme všechna okna, abychom vyvětraly veškeré důkazy o pečení, Jessica zbytek koláče zabalí, schová a rozdá ve škole.