MELS // Severus Snape FF //

-41-

Mels seděla v křesle a v rukou držela hrnek teplého, meduňkového čaje. Cítila z něj jemnou, nasládlou vůni, ale odmítala zjišťovat, čím ho Severus obohatil. Pohled měla upřený do plamenů a nohy přitisklé k hrudi. Nechávala se unášet tancem jisker, které se narodily tak rychle, jako zemřely a jediné, co ji drželo myšlenkami trochu v tomto světě byly zvuky, které se ozývaly v kuchyni. Mels chvíli přemýšlela, co Severusovi tak trvá na dokončení jeho nápoje, ale po nějaké chvíli to ocenila. Měla čas se pokusit trochu si srovnat myšlenky. Ne že by jí to pomohlo, ale pro ten minimální, vnitřní, dobrý pocit to stačilo.

Ve chvíli, kdy zvuky ustaly věděla, že čas jejího rozjímání skončil. Severus se přesunul od kuchyňského ostrůvku v druhému křeslu a ona cítila, že na ní měl upřený pohled. Trošku si narovnala záda, jako by jí to snad mohlo pomoci vypadat méně zranitelně a méně ukňouraně a pohled mu oplatila.

„Nějaké speciální otázky pro začátek?" zeptala se s hraným úsměvem a Severus jen zakroutil hlavou.

„Možná by to dávalo více smysl jako celek, pokud ti to nevadí," odvětil jí a na obličeji se mu usadil pohled, který ji neslyšně podporoval. Mels mu věnovala smutný úsměv a zhluboka se nadechla.

„No, snad to tedy bude dávat smysl. Nikdy jsem to jako celek nevyprávěla a okolností bylo spousta. Ne že bych tedy někdy někomu něco skutečně důležitého řekla. Možná Salazarovi, ale ani on nevěděl všechno. Vždycky jsem si své soukromí možná až paranoidně hlídala," ušklíbla se a gestem poukázala na fakt, že se mu tu právě v kontrastu se svým prohlášením hodlá vyzpovídat.

„Snad to zvládnu, jsem poměrně inteligentní a vnímavý jedinec," pronesl trošku kousavě. Mels se ušklíbla a pokývla hlavou.

„Dobrá tedy. Začneme s jednoduchou otázkou. Znáš ženu jménem Morgana?" zeptala se ho plná očekávání. Severus se jen ušklíbl a opřel se zády do křesla.

„Chceš zkoušet moje znalosti? Samozřejmě že znám. Byla to temná královna, nepřítel Merlina a poloviční sestra krále Artuše. Byla naprosto perfektně znalá v oblasti černé magie a byla zvěromágem, což jí určitě připisuje i dobré znalosti v oblasti lektvarů či přeměny. A byla také zdatná léčitelka," udělal Severus výčet na svých prstech. Mels se usmála a trochu přikyvovala.

„Ano, to skutečně byla. Co lidé ale už nevědí je to, že pronesla i pár věšteb. První ve velice mladém věku. Ve věku, kdy s Merlinem ještě nebyli nepřátelé, mimochodem. Nicméně není ani písemně uchovaná v jejím originálním podání. Nenapadlo ji to udělat, v tu chvíli měla myšlenky někde jinde. Pronesla věštbu o velice blízké události.

Víš, jednou za dva tisíce let, se utká život a smrt. A ne, tenhle pohled si prosím odpusť," řekla, když viděla Severusovy koutky vzlétnout nahoru.

„Většinou si toho nikdo nevšiml nebo jsme to alespoň nevěděli. Bylo posledního října roku 993 a jak bývá zvykem, život vyhrál. Nezničil smrt, to on nedělá. Vždy ale najde kompromis. Domluví se na příměří. Věř mi, kdyby vyhrála smrt, nikdy by to neudělala, ale to je na jindy. Ve chvíli, kdy život zasadil smrti posední úder a ona byla nejvíce oslabená, stalo se něco, s čím ani jeden z nich nepočítal. Narazila do mimina, které se v tu chvíli narodilo. Čerstvý život v tom dítěti lačně hmátl po Smrti a ukořistil si jí kousek do sebe.

Smrt byla tak zmatená z toho nečekaného kontaktu, že ve vidině zrady uložila tomu dítěti prokletí. Bylo to velice nepromyšlené a kruté. Tyto poznatky přišly bohužel až pozdě. Co je jednou vysloveno už nejde vzít zpět. Navíc Smrt tu rodinu znala, její předkové se jí snažili vyhnout, a to ji akorát podpořilo v tom, že to malé dítě bude její odplatou za všechna trápení, která jí ta rodina způsobila.