MELS // Severus Snape FF //

-11-

Severus zůstal hodnou chvíli zírat na místo, kde se dívka vytratila, než začal panikařit. Kdokoliv by kolem něj prošel, by ho považoval za kámen. V hlavě měl absolutní prázdno, než ho prořízla ona myšlenka. V Bradavicích se NELZE přemístit.

Teď Severus udělal pár zmatených kroků a jako lavina mu hlavu zaplnily myšlenky a především, k jeho překvapení... strach. Strach o někoho mimo sebe už dlouho nepocítil, proto ho velmi zarazilo, jak slabě a bezmocně se cítí. Tušil, že nemůže nic udělat.

Zběsile otáčel hlavu a začal rozsévat sítě nitrozpytu, jestli někde neucítí ji nebo toho, kdo by ji mohl zahlédnout. Za pár chvil to už Severus vzdal udělal pár rychlých kroků směrem k Velké Síni, když se za ním šustly šaty.

Obrátil se a spatřil ten nejsmutnější obraz na světě. Svíralo mu srdce, když ji spatřil. Ta silná žena, která odsud zmizela, byla přemožena zlomenou dívkou, kterou v sobě Mels očividně dlouho ukrývala.

Zlaté, honosné šaty se pod třesem jejího těla blyštily jako tekuté zlato. Severus měl pocit, že jí to zlato odráží v očích, když je upírala k jeho nohám. Když ale zvedla svůj pohled zaplněný slzami, její oči byly opět hnědozelené.

Dívka se ani nehla. Severus tušil, že uvnitř už jen odevzdaně čeká na kritiku, hněv či nevraživost, on ale nebyl ničeho toho teď schopný. Zjistil za poslední měsíc, že dívka je skutečně jedinečná. Nějakým způsobem s ní rád tráví čas. A není jediný.

Je to, jako by místo srdce měla magnet, který dokáže každého přitáhnout. Projevovala zájem, laskavost a nezvyklou inteligenci. Severus se přistihl, že lační po její společnosti a žárlí na ty, kteří se s ní můžou stýkat neustále, aniž by to vyvolávalo nějaké otázky. Brumbál měl opět pravdu a to ho děsně štvalo.

Ke svému překvapení zjistil, že ačkoliv si kvůli tomu kolikrát málem nafackoval, rád by se s tou dívkou spřátelil a dokonce by tomu, co mezi sebou vybudovali už mohl říkat náznak přátelství.

Co Severuse ničilo bylo to, že se Mels očividně příčilo se s ním spřátelit. Nevěděl, jestli je zrzka plachá nebo si on dělá příliš velké iluze.

Nyní však stál před tou osobou s výjimečnou duší a nevěděl, co dělat. Na utěšování nikdy nebyl. Napadla ho jediná věc. Udělal pár kroků vpřed až se zastavil kousíček od ní. Zvedla k své oči k jeho nečitelnému pohledu a vyčkávala.

Severus ji objal. To očividně vůbec nečekala, protože pod jeho dotykem ztuhla a chvíli tak zůstala. Už už se chystal odtáhnout v domnění, že udělal něco špatně, když váhavě obtočila své ruce kolem jeho hrudi a uvolnila se v jeho sevření.

Severus se cítil zvláštně. Jako by .. jako by byl úplný. Zrzku držel tak dlouho, dokud její vzlyky neutichly. Postavila se před něj a mávla rukou. Její rozmazané líčení bylo opět jako nové. V tu chvíli oba ztuhli. Ona se mu podívala do očí. Čekal nervozitu, vykrucování.

"Mám svá tajemství, která ještě nejsem schopná někomu říct. Pokud tě to ovšem zajímá měl bys vědět, že mi doučování velmi pomáhá," řekla a stále mu hleděla do očí. Severus byl jako na trní.

"Budu šťastná, až budeš znát pravdu, ale momentálně musím nést své břímě sama. Byla bych pro tebe nebezpečná, Severusi."

Jeho srdce se zastavilo. Jméno, jeho jméno, vysloveno z jejích úst, mu stále pohrávalo v uších. Byl z toho omámený. Jemně přikývl. Rozuměl jí a ona to poznala. Sice ho, Brumbálova špeha, trochu urazilo a trochu pobavilo, že by pro něj mohla být něčí přítomnost nebezpečná, ale chápal to. Rozuměl tomu, znal ten pocit. Proto jí nabídl své rámě a ona se do něj zavěsila.

"Co by jsi řekla na čaj u mě? Samozřejmě se můžeme vrátit na ples, ale .."

"Čaj zní skvěle," vyhrkla rychle. Severus si jí pobaveně změřil pohledem. "Víš," dodala, "plesy moc nemusím," řekla s lehkým úsměvem.

"Proč si tedy přišla v takovýchto šatech. Jsi v nich nepřehlédnutelná." Pak se rozhodl popravě dodat ještě jeden detail. "A rozhodně také nejpůvabnější," řekl tišeji, ovšem zrzka se na něj jen úžasně usmála a dál pokračovali prázdnými chodbami.

"To mi lichotí. Popravdě," řekla a nahnula se k němu ve znamení, že se mu chystá říct největší tajemství, "je mám na sobě podruhé," řekla spiklenecky.

"Jaká potupa a tragédie!" vykřikl naooko zděšeně Severus. "Jednoznačně zločin," dodal vážně. Pak se na sebe podívali a vyprskli v bujarý smích. Když se uklidnili, Mels kapku vážněji dodala.

"To že jsem v nich přišla byla zpráva a výzva. Mají svůj význam stejně, jako tenhle diadém. A kdyby mě do toho v mládí nenutili, měla bych plesy dost možná ráda."

"Předpokládám správně, že jsou začarované," řekl jen tak mimochodem a Mels se chtěla rozesmát.

"Věř mi že kdyby nebyly, tak každého skácím s sebou na zem," řekla zvesela.

Severus se chtěl ptát dál, ovšem to už dorazili před jeho byt. Před nimi prolétl Krvavý baron s vražedným výrazem. Dobrá nálada opadla. Severus chtěl raději rychle zmizet, ovšem on si jich všiml dříve, než ti stihli.

Severus, smířený se vším dostal málem infarkt. Mels se nehodlala schovat. Postavila se rozzuřenému duchovi tváří v tvář. Baron se do ní chtěl pustit, ovšem když u ní byl dostatečně blízko, aby jí viděl, padl na kolena a klaněl se k zemi s lehce zděšeným výrazem.

"O-omlouvám se, nechtěl jsem na vás paní narazit s takovouto náladou, chováním a .. a bohové ta ostuda, mé způsoby jsou už takové. Žádám vás paní o odpuštění!" řekl pokorně a se zděšeným hlasem.

Z toho měl Severus málem druhý infarkt. Díval se na scénu před ním nevěřícně jak jen mohl. Tohle ještě NIKDY neviděl, ani o tom neslyšel. Tento duch byl strach nahánějící a on se teď strachy třásl před studentkou.

"Vím, co vás rozlítilo, Barone. Odpuštění vám ráda dám. Můžete jít," řekla Mels s ledovým hlasem, ve kterém stejně nechala jakousi vlídnost, která na Barona očividně fungovala a poznamenala ho uznáním a respektem.

"Díky, díky," řekl a zmizel rychlostí světla. Ta holka se mu snad zdá.

Severus k zrzce vyslal velmi zvědavý a žádostivý pohled, ovšem ona ho zcela vypustila a odbyla.

"Tak tedy," řekla zvesela," jaký to bude čaj, Severusi?" optala se s úsměvem a její výraz nepřipouštěl žádné dotazy. Severus byl poražen, ovšem on nerad prohrával. Plánoval si pěkně smlsnout na odvetě.

---

Ten večer si spolu povídali jako staří známí a v obou se prolomila jistá hráz. Mels zjistila, že v tomto muži by mohla najít svou oporu. Byla si najednou jistá, že by jí nezačal opovrhovat, kdyby mu řekla, že je ten vlk.

Severus na druhou stranu našel osobu, která ho skutečně viděla a nezačala ho nenávidět. Mels si všimla knih o černé magii a začala s ním na toto téma inteligentní diskuzi.

Severus nestačil zírat. Neopovrhovala jím. A když viděl, jak to dnes vyřídila s Krvavým Baronem. Nebál se, že by byla dívka v nebezpečí, kdyby jí řekl o svém úkolu a tajemství. To mu dodalo odvahu.

Oba si slíbili, že to po vánocích tomu druhému sdělí. Bohužel ani jeden z nich netušil, že věci nepůjdou tak hladce.

---

Taak 😁❤️ Sevík a Mels, jo já je miluju :)). Tak si myslím, že další díl by mohl klapnout na víkend. Dodatečně mě napadlo, že vám do minulé kapitoly vložím šaty Ginny a Hermiony. 😂🙈
Měla jsem chvilku, tak mě to napadlo jako milé zpestření. 😁 Díky ta vaši podporu a překonání třetí stovky přečtení 🌼. Díky za votes 🌼. Vaše
Lilly ❤️