MELS // Severus Snape FF //

-8-

Od té doby, co Mels vrátila hůlku svému profesorovi na ošetřovnu, uběhl už měsíc a půl.
Vše běželo v poklidném rytmu. Škola, toulání po hradě, doučování, škola, toulky po Zapovězeném lese, učení..

Ano. Mels se stala obětí příšerného stereotypu.  Konverzaci se svým profesorem snížila na minimum a z jejich společných hodin se snažila vždy rychle zmizet.
Během doučování se zlepšovala, dle jejího názoru velmi slušně, ovšem profesor, který neměl o její moci sebemenší tušení, ji samozřejmě velmi kritizoval.
Hlavně byl každým dnem více a více nepříjemný, jelikož ho problém s jeho hůlkou omezoval.

Mels ovšem byla rozhodnutá, že dokud si nenechá pomoci, tak nic neudělá.
Zrovna večeřela ve Velké síni, posledního října, když na sobě opět ucítila ředitelův pohled. Poslední dobou ji často sledoval a jí to nebylo nijak příjemné.
Věděla, že ten muž má očividně nějaké tušení, ale nehodlala ho v tom utvrzovat.
Bylo za čtvrt hodiny sedm a Mels se vydala s nabroušenou náladou na své doučování.

---

Severus opravoval testy třetího ročníku, když uslyšel klepání. Přišla Wernerová na doučování. Severus jí pustil dál a všiml si, že nemá nejlepší náladu. Skvělé. Tak teď jsou dva.

"Dnes mi předvedete perfektní Vitaglacius. Sklenice je zde," ukázal před sebe a zrzka vytáhla hůlku. Severus ji už už chtěl popohnat, když dívka danou frázi vyřkla.
Na vodě se udělala centimetrová krusta.

"Vaše neschopnost mě stále udivuje, Wernerová. Toto kouzlo by snad zvládl i mudla, ovšem vy ne. Vy tu zkrátka jen marníte můj čas!" Byl frustrovaný. Ona nezvládne primitivní kouzlo. On narozdíl od ní nemůže kouzlit vůbec. To je tak nespravedlivé!

"Kdybyste nebyl paličatý, profesore, už jste mohl skoro dva měsíce kouzlit!" řekla rozhořčeně. Severuse to velice překvapilo. Nebyl hlupák. Věděl, že si ostatní všimnou, že nekouzlí, ovšem zdálo se, že tato dívka o tom ví něco víc.
Se strašidelně temným výrazem se k dívce rychlostí blesku přemístil a natisknul ji na zeď.

"Vysvětlete mi to tedy, když jste tak chytrá," řekl nebezpečně tichým hlasem,"a nebo možná vím, kde se stala chyba. Co - jste mi - udělala - s HŮLKOU?!" řekl a odsekával každé slovo.

Zrzka, jako by si neuvědomovala, jak se jejich těla dotýkají, zvedla hlavu a zabodla svůj pohled do toho jeho.
Měla krásné oči, pomyslel si Severus někde hluboko v mysli.
Dívka se nadechla a řekla mu to, co už jednou slyšel.

"Řekla jsem že vám můžu pomoci. Vy jste mě ale odmítl. Měníte snad názor?" řekla a Severus se k ní sklonil. Jeho obvinění zcela ignorovala.

"Ohromte mě, Wernerová," zavrčel jí do obličeje, přičemž ona se na něj zamračila.

"Takhle žádost o pomoc nefunguje, profesore."
Severus zatnul zuby a poodstoupil od dívky. Oční kontakt ovšem stále udržoval. Potlačil veškerou svou hrdost a s myšlenkou, že s touto osobou tráví čas jenom na Brumbálův příkaz, potichu pronesl něco, co doufal není jen tak pro nic za nic.

"Dobrá tedy. Myslíte, slečno Wernerová, že byste mohla být tak milá a prozradila mi, kde tkví problém s mým kouzlením?" řekl a snažil se o vyrovnaný tón. Mels se na něj zadívala a spustila.

"Úplně na začátku si musíte uvědomit, že hůlka má vlastně něco jako mysl. Umí si sama volit kouzelníka a tak dále."
Severus zlehka přikývl a ona pokračovala.

"Teď si položte otázku. Kdy vaše hůlka přestala kouzlit?"
Severus se zamyslel a následně s ponurým tónem vyřkl situaci, na kterou velmi nerad vzpomíná.

"Po našem duelu," řekl a ona přikývla.
Stále však nechápal, kde je pointa a proto vytáhl obočí. Zrzka jemně zavrtěla hlavou a pokračovala.

"Vaše hůlka je rozzlobená, profesore," řekla a Severus se zarazil. O tom tedy ještě neslyšel.

"Je rozzlobená," řekl zamyšleně," jelikož jsem na vás tenkrát použil jiné, než odzbrojovací kouzlo?"

Dívka přikývl na souhlas a Severus sklopil zahanbeně hlavu. Mels ho bedlivě pozorovala a po chvilce ticha promluvila.

"Půjčíte mi svou hůlku, profesore?" požádala ho a on se zarazil. Půjčit někomu hůlku, znamená pro kouzelníka projev ohromné důvěry, jelikož kouzelník je bezbranný.
Severus ji provrtal pohledem a ona jemně dodala "věřte mi."

Tento tón Severuse zarazil. Na chvíli se v něm ztratil, do reality ho přivedla až její natažená ruka. Vyndal hůlku a velice pomalu ji dal dívce do ruky.

"Habrové dřevo, blána z dračího srdce, 11 palců, poměrně neohebná," začala si mumlat pro sebe. Chvíli tu hůlku svírala v ruce a poté mu ji podala. Severus ničemu nerozuměl, ovšem dívka se na něj podívala a zlehka se usmála.

"Přeji vám příjemný zbytek večera," pronesla a než se nadál, byla pryč.

Severus zaraženě sledoval dveře a pak pohled přesunul na svojí hůlku. S drobným vzrušením se podíval na sklenici, kterou připravil na trénování jeho studentce a namířil na ní svoji hůlku.

"Vitaglacius," řekl a následně si musel ohromeně sednout. Zaplnilo se to prázdno, jež poslední dobu pociťoval.
Voda ve sklenici se změnila na led a Severus mohl opět kouzlit.

---

Severus celou situaci vylíčil řediteli. Ten jen zamyšleně seděl a téměř bylo slyšet, jak se mu v hlavě točí kolečka.

"Musíš se s ní sblížit ještě víc, Severusi," pronesl Albus větu, která se mu prohnala hlavou, jako střep.

"Co prosím?" řekl nebezpečně tiše. Muž ho teď pozoroval s úsměvem, který vždy značil nějaký geniální plán a jemu se to vůbec nelíbilo.

"Ta dívka něco skrývá. Nevěřím tomu, že by chtěla ohrozit studenty, ovšem opatrnosti není v této době dost. Její magie je podivná. I ona sama se liší. Zvláštním způsobem ji to dělá zcela jedinečnou. Nutí to člověka ji vyhledávat."

Ředitel jako by se zasnil a poté se poťouchle podíval na Severuse.

"A určitě sis všiml, že ji mnoho studentů i studentek skutečně alespoň pohledem vyhledává, Severusi."
Ano. Toho si velmi dobře všiml. Zdá se však, že dívka to buďto nevidí nebo zcela ignoruje.
Stále mu ovšem zcela nedocházelo, na co ředitel myslel.

"Proč o tom mluvíte, Albusi? Nevím, kam tím míříte." Nelíbilo se mu mluvit o těchto věcech.

"Myslím, že by ses měl se slečnou Wernerovou spřátelit, Severusi. Podle mě, by vám oboum společný čas prospěl. A ty přítele potřebuješ, chlapče. Uleví se ti, když neponeseš sám to břímě," pronesl ředitel a Severusovi se šokem rozšířily oči.

"To nemyslíte vážně, Albusi!" řekl muži.
"Je to moje studentka. A navíc nebelvírka. Nebude se se mnou chtít bavit. A navíc by byla v nebezpečí. A mám spoustu práce. A je tu spostu věcí okolo, jako třeba ten vlk a.."
Severus by mohl pokračovat ještě dlouho ve svém proslovu, kdyby ho ředitel nezastavil.

"Uklidni se Severusovi. Promysli to prosím. Podle mě to má spoustu výhod, ale pár nevýhod určitě také. Zvaž to, ale pamatuj, že by ti to pomohlo," řekl mu s úsměvem Albus. Severus to odkýval, ale v tu chvíli si byl jistý, že to v žádném případě neudělá.

"Skvělé. Dáš si citronový bonbón, chlapče?" zeptal se ho a Severusovi se obličej stáhl do znechucené grimasy. Odmítl a po chvíli opustil ředitelnu.
Hlava mu div nepraskla a najednou ho začalo pálit znamení.
Díky tomu, že nyní mohl kouzlit se cítil o kapku lépe, ale i tak vycházel bránou hradu se špatnou náladou.

Nevěděl, že se mu v patách plíží zvědavá zrzka.

---

Tak se mi ho přecejen zželelo. Joo je to moje zlato. V příštím díle se nám do příběhu zamotá další postava, které se nemůžu dočkat. Poděkovat vám chci za překročení druhé stovky přečtení, mám velkou radost.
Snad jste si užili kapitolu a další plánuju na víkend. Vaše
Lilly ❤️