Hodina OPČM byla .. lehce rozpačitá. Spousta žáků projevila svůj nesouhlas se změnou profesora tohoto předmětu, ovšem on jim moc prostoru nenechal. Mels byla překvapená a to bylo slabé slovo. Profesor ve třídě zkritizoval snad každý detail a Nebelvíru sebral asi padesát bodů. Jeho háďata se potěšeně usmála, když je pochválil a to vzdmulo další nenávist lvíčat.
Mels si během hodiny vedla lépe než čekala.
Její magie se sice nechtěla usadit, ovšem nedostala ani chvilku na bouření. Včerejší procházka se vyplatila.
Mels si s úšklebkem vzpomněla na události včerejší noci.
Jeden by řekl že někdo, kdo všechno kritizuje, bude alespoň opatrnější.
Profesor si její reakce všiml a rozhodně toho nehodlal nevyužít.
"Slečna Wernerová očividně nemá nic moc na práci když má čas na dobrou náladu. Můžeme si tedy názorně ukázat příklad neverbálních kouzel během kouzelnického souboje. Máte jedinečnou příležitost ukázat nám, jak jste se jistě pilně připravovala v domácím prostředí, zatímco ostatní studenti plnili svou docházku zde."
Mels vydechla, když profesor poslední slovo takticky opozdil o tu vteřinu, než by ho každý v té větě očekával a jemně pohodila vlasy. Se zdánlivě nejistým "jistě, pane" došla ke katedře a postavila se proti svému profesorovi.
"Základy souboje nyní asi nejsou cílové, proto je výjimečně vypustíme a zaměříme se na štít a odzbrojovací kouzla."
Mels zlehka přikývla a soustředěně propustila trochu více magie, než stačí na poměrně pevný štít. S dobrým pocitem se zahlédla na profesora, jež se na ni pozorně díval.
"Můžeme začít samozřejmě až se vám to bude hodit slečno," prohodil a Mels, plná odhodlání, začala.
Rozhodla se, že profesora šetřit nebude. Vysílala jedno neverbální kouzlo zadruhým. Jeho štít byl silný, ovšem za každým dalším úderem začínal pomalu slábnout. Nicméně její štít byl stále pevný.
Profesor po ní metal jednu kletbu za druhou, ale bez většího efektu.
V jeden okamžik se ale zarazila.
To není možné.
Tato věta jí proběhla hlavou asi milionkrát. Nevěřícně zírala na profesora a dočista zapomněla na souboj. Tento stav trval asi tři vteřiny, než se v ní vzbouřil vztek a ona vytvořila spojení své čisté magie a odzbrojovací fráze. Vyslala mocné kouzlo k muži, jež v jejích očích právě klesnul velmi hluboko. Červený paprsek roztříštil štít jako zrcadlo a najednou měla v ruce hůlky dvě.
Třída se ponořila do ticha, každý se bál jen pohnout. Profesor ji propaloval pohledem, ale nakonec usoudil, že rozumné bude ustoupit.
"Výborně slečno Wernerová. Myslím, že váš výkon byl ucházející. Vraťte se ke svým spolužákům."
Dívka ho obezřetně pozorovala, ale nakonec stiskla jeho hůlku a vydala se k němu. Hůlku mu vlepila do ruky a s hlavou hrdě vzpřímenou odešla k nebelvírské skupině, která ji podpořila svým pohledem, někdy i pochvalným šeptnutím.
"Konec. Doufám že příští hodinu budou vaše výsledky alespoň.. ucházející," dodal kousavě a třídu rozpustil. Když vyšli ze třídy uslyšel obrovský výbuch a potlesk.
Severus věděl, že udělal špatný krok.
Zamyšleně pozoroval svou ruku a lehký otisk hůlky ve své dlani.
No, bude to rozhodně ještě zajímavé.
---
V tom se utvrdil, když další hodinu s druhým ročníkem nezvládl jednoduché kouzlo na přerovnání lavic. Skrýt zděšení ve tváři bylo téměř nemožné.
Třídě zadal práci, které se nemusel nijak aktivně účastnit a tak to udělal i následující hodiny.
Každou volnou chvíli se neustále pokoušel o kouzlo, ale hůlka jako by ho přestala poslouchat, jako by ho odvrhla.
Profesor se rozhodl jít tento problém vyřešit s ředitelem.
Upřímně doufal, že si Brumbál bude vědět rady.
---
Ovšem po příchodu do ředitelny se zarazil. Po otevření dveří se mu naskytl pohled na dívku hladící fénixe jako svého věrného domácího mazlíčka.
Odkašlal si a vstoupil do třídy.
Dotyčná fénixe ještě jednou pohladila pod krkem a otočila se k němu se slovy v domnění, že je ředitel.
Když ovšem zjistila, že to nebyla osoba, kterou navštívila, otočila se zpět k Fawkesovi a profesora odbyla slovy "pane".
Severus nevěděl, co ho vytáčí víc, ale s klidem se pokusil o konverzaci.
"Váš dnešní souboj jistě nebyl první, nemám pravdu?" Upřeně pozoroval dívčinu reakci.
"Vskutku," pronesla dívka s ledovým nezájmem.
"Pozval vás sem ředitel?" řekl a doufal v nějakou kloudnou reakci, ovšem dívka se stále věnovala fénixovi. Severuse to rozzuřilo.
"Ne pane," pravila štiplavě a fénix se pod jejím dotykem spokojeně načepýřil.
Narovnal se a nebezpečně tiše pravil: "Nemáte odvahu se mi s takovýmto tónem podívat zpříma do očí?"
Tohle prohlášení nenechalo dívku zcela chladnou.
S blesky v očích se obrátila na svého profesora a jedovatě se usmála.
"Nevím, zdali si někdo jako vy zaslouží takové slušné chování." To ho překvapilo, ovšem na druhou stranu.. ne. Nevěděl, co dívku naštvalo.
"Řekněte mi profesore," pronesla zdánlivě sladce,"chyběl jste, když se ve škole probírala odzbrojovací kouzla?"
To Severus nečekal.
"Deset bodů dolů z Nebelvíru za urážku, slečno," nechtěl se dát. Nebylo možné, aby to rozpoznala. Žádný student jejího věku to nedokáže a to bez výjimky. Dech mu ovšem vyrazil dívčin smích. Byl ostrý jako břitva a Severusovi naskočila husí kůže.
"Nevím, co je víc ubohé profesore. Také nevím, co mě víc vytáčí. Jestli to, že sebe a své činy schováváte za strháváním bodů a nejste schopen přiznat chybu nebo to, že ze mě děláte idiota."
Severusovi ztuhla krev v žilách nad tímto prohlášením a nad tónem, kterým ho zrzka pronesla.
"Slečno?" řekl a snažil se o klidný výraz ovšem jeho maska se začala pomalu rozkládat. Nedal se ovšem tak snadno a rozhodl se bojovat do poslední chvíle. Na chvíli se mu zdálo, že zrzce se blesklo v očích. Ten moment byl tak krátký, že to okamžitě vypustil a nevěnoval tomu pozornost.
Dívka se nadechla, ovšem pak trhla hlavou ke dveřím,pa které se dvě vteřiny na to otevřely a Brumbál vešel unaveně do své pracovny.
Obočí mu vylétlo do skutečně nebeských výšin, když pozoroval scénu před sebou.
Mladá, rozhněvaná nebelvírka tisknoucí prst do hrudě profesora lektvarů se zaskočeným výrazem. Oba teď Brumbála pozorovali. Dívka se stáhla a okamžitě se ujala slova.
"Pane řediteli. Posílá mě profesor Kratiknot. Říkal, že vám situaci objasní." Severus obratil pozornost na staříka, který přeskakoval pohledem z jednoho na druhého. Potom, jistě spokojen se svým rozhodnutím, mile odpověděl.
"Jistě slečno, profesor mi vše objasnil. Jsem upřímně ale velmi zaskočen. Na obědě jsem totiž slyšel, jak skvěle jste si vedla v duelu s profesorem Snapem."
Dívka se na dotyčného ani nepodívala a s klidem odvětila: "Řekněme pane, že mám problém s jednoduchými kouzly," řekla nevinně.
To Severuse znejistilo. Podíval se na svou hůlku a pak na dívku.
Ředitel se opět pousmál a lišácky si je změřil.
"No, tak to máme štěstí že je tu i Severus. Musíte se i takhle 'jednoduchá' kouzla naučit. Neznám nikoho povolanějšího a trpělivějšího, než je on. Bude vás doučovat."
Severus se zarazil. Stejně tak i dívka, když jí došel význam těchto slov. S ledovým klidem se zadívala na ředitele a zeptala, zdali je to vše. Ředitel ji s milým úsměvem ujistil že ano a Mels odešla. Prasknutí dveří ho ovšem přesvědčilo, že zrzka s tím rozhodně nesouhlasí.
---
Právě jsem zjistila že když píšu, tak nesmím nedopsat myšlenku. Tuhle kapitolu jsem psala asi na čtyřikrát a vždycky jsem měla krásně vymyšlený, jak to bude pokračovat. Samozřejmě jsem pak věděla úplný prd a frustrace dorazila.😂 Vaše
Lilly
ČTEŠ
MELS // Severus Snape FF //
أدب الهواةDívka, která přišla do šestého ročníku, je opředena tajemstvím, které ani sám Brumbál nerozlouskl. Jeho touha po poznání je ovšem větší, než strach. Nebojí se tudíž použít jakékoliv prostředky k tomu, aby zjistil pravdu. Získat si lidi na svojí stra...
