MELS // Severus Snape FF //

-9-

Mels se proměnila do své vlčí podoby a vyčkávala na kraji lesa. Čekala hodinu, čekala dvě. Za tři a půl hodiny uslyšela zvuk přemístění. Před ní se objevil profesor, který mohl stát a nevypadal nijak zvlášť zraněný.

Mels si hluboce oddechla což byla chyba, jelikož se muž zarazil na cestě směrem k hradu. Pomalu se otočil, temným pohledem přelétl okolí. Vydal se pomalým krokem zpět k lesu a Mels začala panikařit, protože vytáhl hůlku.

Když se pokusila vycouvat, šlápla na větev a tělem jí proběhl blesk zděšení. V tu chvíli se jí rozzářily oči, vyšlehly plameny a ona byla prozrazena.

Severus se na ní podíval a udělal něco, co absolutně nečekala. Klekl si na kolena. Spíš teda padl.
Zíral na ni a jeho maska opadla. V jeho očích viděla úžas a úctu.

To ji přimělo udělat pár kroků vpřed. Zastavila se dva metry před ním a sedla si.

Severus po chvíli zvedl ruku a natáhl ji k ní v tiché prosbě.

Mels zaváhala a on to si toho všiml. Stáhl ruku zpět k tělu. Zatvářil se trochu zklamaně, ale potom se na ni opět s klidem podíval.
Pozorně si ji prohlédl a ona měla pocit, že na jejím těle zůstávají po jeho pohledu značky.

Zvedla se a posunula se o další metr blíž.
Severusovi se v očích leskl oheň, který jí olizoval srst. Pomalu začal mělce dýchat.

"Dlužím ti svůj život. Nevím kdo jsi, ale nebýt tebe, už tu nejsem. Můj život sice není nic moc," řekl a trochu se ušklíbl, "ale mám zde důležitou práci ve jménu dobra a tobě vděčím za to, že ho budu moci dál plnit. Přijmi mé díky," řekl a Mels v duchu jen zírala.

Pomalu si stoupla a všimla si, že se jeho přístup nijak nezměnil. Proto se pomalu pohnula vpřed. Zlehka našlapovala.
Severus opět natáhl ruku a ona se zastavila kousíček před ním.

Lidé se jejího ohně báli, ale on ne. Připomínalo jí to jejího dávného milence.
Hleděli si vzájemně do očí a ona udělala krok vpřed. Cítila, jak mu ruka jemně sjela pod její ucho, přes hřbet až na bok.

Při tomto úkonu zhluboka vydechl, jako by celou dobu zadržoval dech. Oči, tmavé jako dvě studny, se vpíjely do jejího roztaveného zlata.

Věděla, že by to neměla dělat. To poznání pro ni bylo ostrým procitnutím. Zlehka couvla a jemu se na tváři objevil lehký, zklamaný výraz.
Pak se zvedl a položil jí otázku, která jí rozpoltila srdce.

"Uvidíme se ještě někdy?" zeptal se s nadějí, jež ji zabíjela a její srdce krvácelo.
Udělala ještě jeden krok vzad, s posledním pohledem se otočila a rozeběhla se vstříc temnému lesu.

---

Severus ještě nějakou chvíli seděl v trávě, než se vrátil do hradu. Byl zmatený. Jako by vedle toho tvora, v jeho přítomnosti nemohl logicky uvažovat. Měl někomu dát vědět, ale on byl schopný jen vyčkávat a modlit se za jediný dotyk. Každý by si mohl myslet, že ho někdo uřkl. On to ale cítil jinak.
Byl uchvácený. Srdce mu tlouklo tak silně, jako by chtělo vyskočit z hrudi a položit se tomu tvorovi k nohám.

Když přišel do svého bytu, vytáhl ohnivou whisky a sedl si do křesla. Mysl, jež mu normálně bombardovaly myšlenky na problémy a mise, měl momentálně úplně prázdnou.

Tedy vlastně ne úplně. Jediné na co byl schopný myslet, byl ten pocit života který pocítil, když se dotkl té srsti a to rozteklé zlato, které zaplnilo jeho sny.

---

Mels letěla jako vítr. Každý, kdo by ji spatřil, by viděl pouze rozmazanou ohnivou šmouhu.
Pádila hloub do lesa a její mysl začaly ovládat čistě zvířecí instinkty, které zaslepovaly bolest tak starou, že by jeden řekl, že už ani nemůže existovat.