MELS // Severus Snape FF //

-2-

Jídlo bylo delikatesní. Mels si nabrala skvělý těstovinový salát s kotletou a zapila to dýňovým džusem.

"Je všechno v pořádku?" zeptala se když si všimla, že Hermiona se rozhlíží a nejí. Vteřinu na to jí to došlo. Harry chybí. Nebyl s nimi už při cestě z vlaku, ovšem nepřikládala tomu velkou váhu. Najednou však jí blesklo hlavou a ona se otočila ke dveřím.

"Támhle je." Ronovo prohlášení bylo učiněno klidně, ovšem chlapec znejistěl když si všiml krve na košili svého přítele. Krev je jeho, tím si byla Mels jistá.

Bylo krásné pozorovat, jak měla Ginny o Harryho starost, ovšem jejich sdělování přerušil Brumbál. Proto Mels rychle vytáhla hůlku a pronesla "tergeo". Krev z Harry ho obličeje zmizela a oni se věnovali řediteli.

"Novým profesorem lektvarů se uvolil být Horácio Křiklan!" Síní se okamžitě spustila vlna potlesku, které si Mels nevnímala z jediného důvodu. Ten muž byl podivný, musí si na něj dávat pozor. Ovšem byl to slabý odvar oproti muži, vedle kterého seděl.

"Novým profesorem obrany proti černé magii se stává Severus Snape!" Potlesk byl oproti předešlému mnohem menší a nejistější, ovšem vzhledem k pohledu, kterým Snape obdařil síň, se není čemu divit. Ovšem jeho háďata měly z dosažení jeho snu, pokud to lze tak nazvat, očividnou radost.

Mels se na něj pozorně podívala. Z toho může sálala silná nelibost vůči studentům, i když jen málokdo si všiml pocitů pod maskou, jenž tak tvrdě udržoval. Zvláštní, pomyslela si. Ještě více zvláštní bylo však to že v okamžiku, kdy se Mels otočila, upřel profesor pohled na ni a dlouho ho neodvrátil. Ona mu však nechtěla dopřát to potěšení a věnovala se dál svému jídlu.

---

Nebelvírská společenská místnost byla nádherná, malá a útulná. Zajímalo ji, jaké jsou ostatní, ovšem nyní věnovala pozornost Hermioně, která ji vedla do dívčích ložnic.

"Některé se k nám do pokoje už nevrátí," pronesla smutně. "Proto jestli ti to nevadí, můžeš být s námi," usmála se nejistě. Mels to nechala projít hlavou a jelikož na tom neshledala nic špatného, okamžitě přitakala na souhlas.

S dívkami sešly do společenky, kde se u krbu usadily do křesel. Mels se spokojeně nechávala ukolébat plameny v krbu, dokud nepřišli kluci. Konverzace rozhodně nevázla. Všichni si sdělovali nové dojmy a bohužel ani ona se nevyhla otázkám.

"Odkud jsi vlastně přišla?" zkusila to Hermiona podruhé. Mels se v hlavě uklidnila a odpověděla s klidnou tváří.

"Nebylo mi povoleno nastoupit do prvního ročníku. Neměla jsem rodiče a lidé, u kterých jsem žila si to nepřáli kvůli zvěstem a předsudkům. Díky bohu mi moje teta, kterou jsem navštěvovala poskytla pevné základy a umožnila mi si udělat NKÚ na ministerstvu. Žila jsem v Evropě."
Hermiona tuto odpověď hodnotila, ale z Harryho vypadla další otázka, avšak tu Mels očekávala.

"Jak to, že těm lidem navadí, že jsi tu nyní?" Chvíli mlčela a pak tiše pronesla "zemřeli". Harryho soucitný pohled ji pobouřil. Nesnášela soucit, který jí ostatní projevovali. Sice ty lidi znala, ovšem měla s nimi pramálo společného a to se nesměl nikdo dozvědět.

"A co tvá hůlka?" zeptala se Ginny.

"To netuším," zalhala Mels. Žádná normální hůlka nebyla schopna spoutat její magii a proto si nechala vyrobit u Ollivandera takovou, která to zvládla alespoň z části. Pár hodin po té co ji vyzvedla byl Ollivander unesen.

"Teta mi ji dala jako dědictví po mé matce a ta hůlka si mě zvolila. Musím si to někdy zjistit," usmála se smutně Mels. Ginny jí to odkývala a s úsměvem jí zmáčkla ruku.

---

O dvě hodiny později se skupina rozdělila a dívky se vrátily do ložnice. Mels si vybalila, upravila postel dle vlastních potřeb a počkala na koupelnu. Když se tam dostala příliš tomu nedala. Věděla, že ještě spát rozhodně nepůjde a malý průzkum jí neublíží. Navíc cítila lehký tlak v hlavě a při bližším pohledu do zrcadla si všimla, že její oči začínají prolínat zlaté pramínky. Musela se zklidnit a oči měla opět normální.
Když se vrátila do ložnice, tak se Ginny svěřila, jak byl ten den náročný a všechny se shodly, že nejlepší bude jít spát.

Než se dívky poskládaly do postelí, Hermiona si neodpustila poslední otázku.

"Víš Mels neuraž se prosím, ale všechny nás zajímá, co ti vlastně řekl Moudrý klobouk. Byla jsi tam snad nejdéle ze všech v celé historii Bradavic," řekla s ohromným gestem rukama.
Mels se jen na chvíli zamyslela nad odpovědí, než odvětila.

"Bylo to jak jsem říkala ve vlaku. I Moudrý klobouk si stál za tím, že mám vlastnosti ke všem kolejím. Bylo to náročné rozhodnutí, ale nakonec jsem ráda jak to dopadlo," řekla jsem s úsměvem.

"To my také," řekly mi nazpátek a s dobrou noc se uložily ke spánku.

Mels si zatáhla závěsy a opatřila je kouzlem, které nepropouštělo ven světlo ani zvuk. Chvíli trénovala neverbální kouzla, která nemohla ničemu ublížit a poté si pročetla pár frází na přeměňování. Když si byla jistá, že uběhlo spoustu času zjistila, že všechny dívky upadly do hlubokého spánku. To byla její chvíle.

Seslala na sebe zastírací kouzlo, které bylo skutečně téměř dokonalé. Byla hrdá na každé kouzlo, které její hůlka ukočírovala a bylo silné. Toto zastírací kouzlo jí mohl závidět sám Brumbál či Voldemort. Mels si vyměnila oblečení a vydala se do hradu.

---

Tak jsme se dostali přes první odpoledne a Mels se vydává na průzkum. Sama jsem zvědavá jakou váhu mu dám, ale nějak to dopadne. Snad se vám popis přátelení líbil a nevadí vám, že tato kapitola je trošku kratší. Polepším se :)) Vaše
Lilly