MELS // Severus Snape FF //

-33-

Severus se cítil hrozně. Seděl právě ve svém oblíbeném křesle, pil kávu a četl knihu ze své nejmilejší sbírky. Vše by v ten moment mělo být perfektní, ale opak byl pravdou. Přes noc toho moc nenaspal. Spíš vůbec nic. Převaloval se a zíral do blba, přičemž veškeré jeho myšlenky se točily okolo zamlženého večera. Cítil se zneužit. Vždy si myslel, že výpadky paměti ze schůzek s temným pánem jsou následkem mučení, kterému byl vystaven, ale teď ...

Vše mohlo být pokažené, mohli kvůli němu prohrát válku. Popravdě neměl tušení jak je možné, že se tak ještě nestalo. Jestliže měl schopnosti s lidmi manipulovat a dostal se přes obranu někoho tak mocného jako je Mels, musel se mu už v hlavě hrabat. A jestli tomu tak bylo tak tam určitě musel najít zmínku o tom, že je proti němu. Sebastian.

Temný Pán měl syna. Další Severusovo zklamání. Vždy si byl jistý, že svou práci co by špeh odvádí perfektně, jak nejlépe to jde, přitom mu uteklo něco takového. Cítil se pod psa a jelikož si byl jistý, že mu to všichni z Fénixova řádu dají sežrat, asi se tak ještě chvíli cítit bude. Už úplně viděl ten pohled na Blackově tváři.

Nejhorší na tom je, že by neměl mít potřebu to někomu sdělit, s někým tu tíhu, ty obavy sdílet. S Mels se sblížil až příliš. Navykl si, že když je problém, jeho zrzavá přítelkyně ho podrží nebo mu řekne, aby se sebral, že se svět nezhroutí. To pro něj nikdo už dlouhá léta neudělal a on to zprvu odmítal, nechtěl, aby do něj někdo takhle viděl. Jak ale plynul čas zjistil, že když to břemeno nenese sám, cítí se ... šťastnější, lehčí. Alespoň v jeho měřítku, co se štěstí týče, protože ho v životě moc neměl.

Bohužel ale Mels nemohl najít. Když odešel od Brumbála, zkusil všechna místa, kam by pravděpodobně šla, ale nebyla po ní ani stopa. Měl silné podezření, že je v Komnatě nejvyšší potřeby nebo venku, někde daleko ode všech, protože na zákaz opouštění školních pozemků z vysoka kašlala. Komnata mu ale vždy, když na ni myslel ukázala prázdnou místnost a venku lilo jako z konve.

Severus tedy usoudil že bude jednodušší, když ho zrzka vyhledá sama, až se na to bude cítit. Byl ale velmi překvapen, jak ji to vzalo. Viděl ten rozervaný pohled v její tváři, který se snažila zamaskovat. Znal ji už dost dlouho, aby ji sem tam zvládl prokouknout. Byly to ovšem pouze detaily. V mnoha ohledech pro něj byla dívka stále otazníkem a dokázala mu perfektně vyrazit dech, když přišla s něčím novým.

Nutilo ho to dříve přemýšlet o důvěře, ale nyní by ho ani nenapadlo jí nedůvěřovat. Brumbál ho před začátkem školního roku požádal, aby ji pozorně sledoval. Moc toho o ní nebylo k sehnání a měl strach, aby to nebyla past. Po tom roce si ale Severus nic takového ani pomyslet nemohl. Několikrát mu zachránila život a on k ní cítil úctu.

Zrovna když se chystal zaklapnout knížku, někdo zaklepal na dveře. Vyskočil jako střela v domnění, že za nimi bude Mels. Jakmile je ale otevřel, očekávání značně ochladlo. Za nimi se totiž krčil Potter spolu s Malfoyem, který se zdál být více méně v klidu. Možná taky proto se ujal slova.

"Dobrý podvečer, profesore. Omlouvám se za vyrušení, ale sháníme Mels Wernerovou. Pohřešujeme ji už od včerejšího večera," řekl naprosto klidně, zatímco se vedle něj ošíval Potter.

"A můžete mi vysvětlit, proč s tím otravujete mě a ne její kolejní profesorku, která to má na starost," prskl ostře a věnoval nebelvírovi nehezký pohled. Mladý Malfoy znejistěl, ale rozhodně se nezachoval jako děcko a nepřikrčil se. Severus nevěděl, jestli se ho Potter nějakým zvláštním způsobem bojí nebo jestli má jednoduše strach o jeho kamarádku.

"S profesorkou McGonagallovou jsme už mluvili a ona řekla ať se stavíme za vámi. Že má pocit, jestli nedostala Mels nějaký trest. Pokud tomu tak nebude, máme jí to vzkázat a budeme jí hledat,"odpapouškoval tu zprávu a napjatě čekal odpověď. Severus věděl, že dívka nechce společnost, ale tohle trochu nedomyslela. V duchu si musel povzdychnout.