MELS // Severus Snape FF //

-1-

Oči jí bloudily kolem, když procházela přes vlakové nádraží v Londýně. Tolik lidí, tolik spěchu. Když dorazila ke sloupu, který měl vést k bradavickému expresu, zarazila se. Jak je možné, že si nikdo nikdy nevšimne běžících lidí proti zdi? Pousmála se nad svým nelogickým uvažováním, nadechla se a vyrazila.
Bradavický express si vysloužil její obdiv. Zevnitř i zvenčí to byl skutečně slušně promyšlený vlak. Pohledem prozkoumala okolí a sledovala, jak se děti loučí se svými rodiči a očividně starší studenti se chtějí vyhnout ztrapnění na veřejnosti jejich láskou k nim. Lidé..

---

Když si dávala věci stranou a rozhodla se najít volné kupé, cítila na sobě hromadu pohledů. To jí ovšem ani zdaleka nezajímalo. Měla tu jediný úkol a ten hodlala splnit co nejdříve. Automaticky se vydala za smysly a ty ji dovedly do prázdného kupé, kde se pohodlně usadila a dala se do čtení knihy Lektvary pro pokročilé. Teprve zvuk otevírajících dveří ji vyvedl z klidu.

"Nazdar kotě, nemáš tady .." Probodla dotyčného ledovým pohledem a s nepříjemným 'Ne' se mu zavřely dveře před nosem tak rychle, že byl zázrak, že mu tam nezůstala ruka. Nevyzrálí pitomci, prolétlo jí hlavou a pokračovala v četbě.

Vlak se pomalu dal do pohybu a s myšlenkou, že už nikdo nebude  vyrušovat, věnovala svoji pozornost odvaru živoucí smrti. Když tu náhle někdo otevřel dveře. Už už se chystala dotyčného poslat pryč, když se najednou zarazila.

"Ahoj, nevadí když si přisedneme?", řekl mladý kluk, kterého znal každý.

"Jasně," vypadlo z Mels automaticky. Trojice se usadila a brunetka začala s představováním.

"Já jsem Hermiona Grangerová, tebe jsem tu ještě neviděla, odkud si dorazila?" Musela se v hlavě ušklíbnout, jelikož si byla stoprocentně jistá, že tu holku nazývají šprtkou.

"Já jsem Mels Wernerová. Skutečně si mě nemohla vidět, nastupuji letos." Podezřele si ji změřila pohledem, ovšem ona to ignorovala stejně jako otázku, jež jí byla položena.

"Já jsem Harry Potter, těší mě Mels," řekl na pohled unavený chlapec s milým úsměvem, který mu byl opětován. Otočila se na posledního člena jejich skupinky, zrzka s lhostejnou tváří, který se představil jako Ron Weasly.

Trio se očividně znalo roky a v jejich společnosti cesta příjemně utíkala. Informace si pečlivě ukládala do paměti, aby Mels cokoliv nevypadlo. Popsali jí školu, profesory a předměty i jednotlivé přátele či rivaly. Všichni byli v Nebelvíru, tudíž hlavním terčem nenávisti byl Zmijozel. A s tímto tématem padla velmi zajímavá otázka z úst Harryho.

"A do jaké koleje si myslíš, že půjdeš Mels?" Zarazila se, ač nad tím přemýšlela už milionkrát.

"To skutečně nevím, jelikož se nedokážu ztotožnit s pouze jednou kolejí." Všichni na ni upřeli zvláštní pohled, ovšem hned ji oba začali uklidňovat.

"Nic se neboj Mels, však on si Moudrý klobouk poradí," pronesla zvesela Hermiona, ovšem to netušila, že její názor Mels nesdílí. Moudrý klobouk jí nepomůže, to jen ona sama.

---

Když vystoupili z vlaku, odpojila se od ostatních k prvákům a Hagridovi, jak se záhy dozvěděla. Cesta do hradu byla úchvatná. Ten pohled byl skutečně dech beroucí. Při cestě po schodech se natolik nechala unést tou atmosférou a nadšeným šeptáním dětí, že si málem nevšimla postarší ženy, jež na ně čekala na vrcholu schodiště.

Minerva McGonagallová jim oznámila co je čeká a následně svou pozornost obrátila na Mels.

"Slečno Wernerová, vy jakožto budoucí žák šestého ročníku budete zařazena jako poslední." Pche, to mohla čekat, ušklíbla se v hlavě, ovšem zdvořile odvětila "Ano, madam." Odpověď očividně stačila a skupina se vydala vstříc Velké síni.

Velká síň byla ohromná. Začarovaný strop v živé podobě Eiffelovy věže pod mraky všechny včetně jí uchvátil. Tolik  toho přečetla, ale přesto se to musí vidět na vlastní oči. Ty její zrovna začaly bedlivě studovat lidi okolo. Prolétla svižným pohledem učitelský stůl. Zná je všechny, problesklo Mels hlavou. Brumbál jí věnoval úsměv, ovšem ona za ním viděla něco jiného, co se jí nezdařilo identifikovat.

Zatím co  hodnotila studenty jednotlivých kolejí si byla plně vědoma, že poslední prvák byl odeslán k Mrzimorskému stolu.

"Mels Wernerová" řekla profesorka a ona se vydala na stoličku.

"Ale podívejme se," řekl Moudrý klobouk zaskočeně. "Divím se, že jsi sem přišla dívenko, nebude to jednoduché. Hmmm hmmmm, skutečně téměř nemožné rozhodnutí," pravil.

"Nejsme tu kvůli tlachání," odvětila Mels, ovšem podvědomě uvažovala nad tím, jaké východisko je nejlepší.

"To máš skutečně pravdu, ovšem musíš si uvědomit, že případ jako tebe jsem tu ještě neměl," vyzradil jí lehce pobouřeně klobouk, jelikož mu jeho nerozhodnost vadila.

"Inu, máš absolutní právo jít do kterékoliv koleje. Jsi milá, ctíš morální zásady, tudíž Mrzimor by tě uvítal s otevřenou náručí. Ovšem jsi také nezvykle chytrá a bystrá, v Havraspáru by ses rozhodně neztratila. Statečnost, odvaha a loajalita ti jsou blízké a Nebelvír by získal čestného lva, ovšem také si ceníš svého života a je-li třeba rozvážnost ti nechybí. Zmijozel by si tě hýčkal, nehledě na tvoji nejistou krev. I když jsou tu i jiné věci, kvůli kterým máš k Zmijozelu sklony."
Moudrý klobouk se odmlčel. Oba si byli vědomi pohledů ve velké síni, jelikož Mels tam seděla už věčnost.

"Myslíš, že hůlka ukočíruje tvou magii,?" zeptal se jí z nenadání klobouk. Mels se nad tím zamyslela.

"Celou určitě ani zdaleka ne, ovšem já vím, kolik magie musím věnovat určitému kouzlu, budu nenápadná." Moudrý klobouk chvíli uvažoval a nakonec řekl.

"Budiž. Budeš to mít velmi těžké, ale já vím, že se s tím vypořádáš." Mels ho zarazila v úvahách.

"Bylo by potřeba, aby se o mně ředitel nedozvěděl příliš. Duchové souhlasili, že pomlčí a tebe o to žádám taky." Klobouk se rozesmál.

"Nemám zatím potřebu mu to říci, ovšem nedělej si naděje, že někoho nepověřil tvým hlídáním." Toho si byla plně vědoma. Proto zhodnotila každého ve velké síni a dala si dvě a dvě dohromady.

"Už vím, kam mě musíš poslat," řekla mu.

"Nemohu v tvém případě nesouhlasit, pokud si to skutečně přeješ." Mels to naposledy odsouhlasila a klobouk nahlas vykřikl.

"Ať je to tedy.. NEBELVÍR!" Mels se zvedla a všichni na ni hleděli. Nikdo ani nemrkl. Teprve když se rozešla přímo dolů a pak zahla k nebelvírskému stolu, začali žáci jeden po druhém opatrně tleskat, až se celá síň ponořila do obrovského potlesku. Mels přijala pár gratulací, pohodila zrzavými vlasy a vyhledala pohled, který na ni byl upřen. Ušklíbla se a začala s jídlem. Věděla, že její činy se neminou s účelem.

---

Tak. Dostala jsem se k prvnímu dílu. Je to teprve taková omáčka, ale já doufám, že mi dáte za pravdu .. tohle v příběhu nemůže chybět. Těším se na další díl, snad ho stihnu brzy.
Na obrázku máme Mels❤️ Vaše
Lilly