MELS // Severus Snape FF //

-15-

Mels byla s výsledkem schůze nad míru spokojená. Upřímně byla zprvu přesvědčená, že to možná bude o něco složitější, ovšem naštěstí jí spousta věcí hrála do karet. Jediné, čeho se teď trochu obávala, byl Severus. Brumbálova armáda je možnost, jak připravit studenty, ovšem pro ni má větší význam. Dostane zpět Harryho.

Když během roku poslouchala dosti sentimentální vzpomínky jejích členů zjistila, jaký je Harry nadaný učitel. Zhostil se svého úkolu velice dobře a Mels si byla jistá, že by ho to mohlo psychicky podepřít. Jediný, kdo tomu 'kroužku' mohl dát zelenou byl právě Severus a Mels se obávala, že jeho averze vůči Potterovým genům bude silnější, než cokoliv. Proto se na to bude muset zaměřit. Nějak ho naťuknout a postrčit správným směrem, jak to jen půjde.

To ale je teď vedlejší. Nejdříve si musí promluvit a kvůli tomu teď mířila už podruhé ten den k jezeru. Ráno ho zkoumala po běhu a zjistila, že by mohlo být příjemné na otužování. Možná to v budoucnu zváží. Teď, když už zřetelně viděla, že pod známým jasanem sedí Harry, myšlenky se ustálily a veškeré soustředění přešlo k jednomu bodu. Hlavně opatrně.

"Harry," pozdravila ho s úsměvem zrzka. Lehce dosedla vedle něj a zkoumala jeho tvář. Chlapec na tom nebyl příliš dobře, ale pořád to může být horší, připomínala si.

"Příjemné odpoledne, že Mels," řekl trochu pochmurně. Přesunul své zelené oči na ni a v nich se zrcadlila obrovská bolest. "Pořád mě pozorují a já to už nechci snášet," řekl a do hlasu se mu vkrádal osten zoufalství.

"A proč si myslíš, že tě pořád sledují Harry? Domníváš se, že tě vinní?" zeptala se klidně. Výraz v mladíkově tváři byl doslova všeříkající. S tím se musí něco udělat, protože času na truchlení už bylo dost, řekla si.

"Dobrá nebesa a síni padlých, Harry!"rozzlobila se Mels a v mladíkových očích se zablesklo překvapení. "Opravdu si myslíš, že by tu byl někdo skutečně tak ohromně hloupý a vinil tě? Dovol mi tě vyvést z omylu. Dívají se na tebe, protože vypadáš jako bys vstal z mrtvých! Chodíš jako tělo bez duše. Oni o tebe mají strach, Harry Pottere! Vina v jejich očích je jen odraz tvých pocitů, to co se v nich skutečně odráží je upřímná obava o tebe!"

Po tomto prohlášení bylo chvíli ticho. Mladík na ni třeštil oči, jako by ji viděl poprvé v životě. Mels nevěděla, jestli za to mohl tón jejího hlasu, který ho káral jako malé dítě nebo význam a tíha jejích slov. Mladíkovi se v očích objevily slzy o velikosti perel a zhroutil se jí ke krku v hlubokém, bolestivém pláči.

To by mohlo být překvapující, kdyby to Mels nečekala. To napětí, které v mladíkovi téměř praskalo ve švech.. někdy to muselo ven.

Mels ho vískala v tmavých, rozcuchaných vlasech, což ho viditelně uklidňovalo. Po chvíli přestal vzlykat a lehl si na záda tak, že měl hlavu na jejích nohách a koukal se na oblohu. Mels mu dál pročesávala prsty vlasy a až po chvíli spustil.

"Myslím, že jsem se v tom chtěl utopit," pronesl potichu. "Toužil jsem přestat cítit. Už zemřelo tolik lidí. Rodiče, Cedric, loni Remus a teď Hermiona, která se mnou měla vidět a vybojovat konec války. Všichni měli mít šťastné rodiny, užívat si svobodu, ale ani jeden z nich už nedostane tu šanci. Kdo z mých blízkých bude další, Mels. Ty nebo Ron? Sirius? Molly s Arthurem? Bolí to, ten pocit.."

S tím Mels nemohla nesouhlasit. Život v takové nejistotě a s takovým břemenem je skutečně ohromně náročný a bolestivý.

"Můžeš si být jist, že tvůj kmotr je ve skvělé kondici," řekla Mels trpce. "Dokonce i Molly a Arthurem. Velmi jim chybíš a Molly vzkazuje, že tentokrát musíš přijet na prázdniny. Prý to bez tebe nebylo ono," pronesla o něco laskavěji. Harry na ní prudce otočil hlavu a překvapeně pronesl: "Kde jsi.. jak..?" Mels přesunula pohled z koktajícího mladíka na jezero.