MELS // Severus Snape FF //

-23-

Severuse mrazilo v zádech. Akce, na kterou se chystal řád, byla jedna z těch nejnebezpečnějších, jaké kdy podnikli. A Mels ... věděl, že se o sebe postará, to samozřejmě. Nějak se ale stejně nemohla zbavit toho tíživého pocitu. Strachu. Viděl její výraz, když ředitel řekl, že zabíjejí všechny. Viděl ten zvláštní pohled. Bylo to, jako by jí oči chtěly jiskřit a to doslova. Už jednou něco podobného viděl. A kdykoliv nasadí takový pohled, nekončí to dobře.

Teď, když chůze končila, nedokázal se soustředit na nic jiného. Zrzka celou dobu seděla a v očích jí šrotovala kolečka. Kdokoliv jí jen trochu znal to poznal. A Severus měl obavy tak velké, že nabídl svoji malou výpomoc během akce. Byl jako zadní vrátka, kdyby se něco pokazilo. Když to oznámil, všichni se na něj překvapeně podívali. Ona ale ne. Věnovala mu pohled plný síly a hrdosti. Dva špióni, co si kryjí záda, to byli oni. Přátelé.

---

Mels neměla ani nejmenší chuť jít spát. Nechtěla jít ani na procházku. Z ředitelny vyběhla do tréninkové místnosti. Trénovala celou noc a myslela na to, co musí udělat. Chystá se k tomu už takovou dobu, ale teď... teď má konečně pádný důvod. Ráno si došla na snídani. Její výhoda je, že umí perfektně předstírat, že se nic neděje. Nikdo nic nepoznal. Po obědě se Mels oblékla do sportovního. Měla nádhernou kombinézu, kterou používala už před hodně dlouhou dobou.

Cestou se trochu povzbuzovala, protože posledně to nedopadlo moc dobře. Doufala, že už trochu vychladl. Vzhledem k tomu, že jí šmíroval kdykoliv měl příležitost, tak to snad už nebude tak žhavý. Když dorazila na místo, dovolila si jeden hluboký nádech. Vešla do místnosti. To zvládne. Komnata vyhověla její prosbě a v místnosti byl obraz v lidské velikosti.

"Zdravím tě, drahá Cepheo," pronesl hlas chladný jako ten nejsilnější mráz.

"Sale."

---

V tom okamžiku, kdy z jeho rtů sklouzlo to slovo. To jméno. V tu chvíli Mels věděla, že pookřál. Ona uměla číst v jeho náladách a tónech. Ji to nemohlo nikdy ošálit. Vždy byl chladnější, zdrženlivější. Nikdy ale nebyl krutý, zlý. To se stalo až potom. A rozhodně to byla z části i její chyba.

"Viděl jsem tě," řekl tiše. Mels se chtělo plakat. Nemohla si ale dovolit ani jedinou chybu. Slzu. On to musel pochopit. Musel vidět, že to ona nezvorala.

"Musíš to upřesnit. Já tě viděla víckrát," řekla přidrzle a silně mu opětovala oční kontakt.

"Učíš je vašemu tajnému umění. Věnuješ jim svůj čas a talent. Chceš je bránit svojí silou. Proč? Proč se teď obtěžuješ, když si je před tím opustila?" řekl tak naléhavě, až z toho Mels naskočila husí kůže. 

"Za prvé, tě chci požádat, aby si mi říkal Mels. Právo na jiné jméno si dávno ztratil. Za druhé .. já je nikdy dobrovolně neopustila a nyní, když ta zrůda .. bohové," řekla zděšeně, "tvoje krev vraždí lidi. On vraždí děti Salazare! Uvědomuješ si to? Malá stvoření, která ještě nezažila ani prd z toho dlouhého života, který je čeká!" Mels se odmlčela a podívala se  mu zpříma do očí.

"Cepheo ..." Oba teď chvíli mlčeli. Jejich oči se vpíjely a vzájemné porozumění, ta dávná láska, která tam ještě trochu vířila jejich emoce. Ta obrovská bolest. 

"Omlouvám se." Bylo to tiché prohlášení, ale pevné tak, jak by to od muže jeho velikosti čekala. "Zjistil jsem ... měla jsi pravdu a já toho lituji. Vím, že byl Ekrizdis krutý, ale netušil jsem, že by byl schopen něčeho takového." Stud čpěl z těch slov a Mels byla hodně na vážkách.

"Jdu se mu postavit. Jdu mu předvést svoji sílu. A pak, " nadechla se, "zničím tvoji krev. Zničím ho a už tu nebude nikdo, do by páchal zlo."

Sal se na ni podíval a ona věděla .. cítila, že teď už sem může neomezeně chodit.

"Vím, že ho musíš zastavit. Buď ale obezřetná a věř svým instinktům. Víš, že je něco špatně. Musíš skloubit rozum a cit. A ty jsi jediná, co to zvládne."

---

Ahojkyy!

Je to kratší kapitolka, ale snad vám to nevadí, času bylo malilinko  😁🌼

Těším se na vás v pondělí a moc děkuji za vaši podporu! Vaše ❤❤🌼

Lilly ❤