MELS // Severus Snape FF //

-36-

Když se vrátila z nemocnice, byla už hluboká noc. Jak později zjistila, Dora byla převezena k Mungovi z důvodu rizikového porodu, jinak měla původně rodit jinde. Dvojčata jí dala pěkně zabrat, ale naštěstí byli všichni v naprostém pořádku. To vědomí v Mels rozlilo nečekané teplo, které prořízlo její chmury jako šíp z čistého světla.

Věděla, že se musí sebrat, a to nejen kvůli novým přírůstkům do jejího blízkého okolí. Jenomže vědět a provést jsou v tomto případě dvě úplně rozdílné věci. Když se jí tyto myšlenky proháněli hlavou jako stádo splašených testrálů, stále se nehnutě dívala na bradavický hrad z prostoru před bránou.

Vzpomněla si při tom pohledu na moment, kdy se na tomhle místě objevila poprvé. Bylo to pár týdnů poté, co se pohádala s rodiči. Chtěla se podívat za hranice domova, taky už byla dospělá a ze světa pořádně ještě nic neviděla. Oni byli ale silně proti, což jí velmi zranilo. Věděli, jak miluje svobodu a že neustálý pobyt na jednom místě ji hodně ničí.

Z toho důvodu jim oznámila, že pokud má někdy vykonávat to, co se po ní žádá řádně, musí některé věci použít prakticky a přirozeně. Ještě ten večer si sbalila pár věcí a odešla. S rodiči sice následně v kontaktu byla a udobřili se, ale svoji rodnou zemi už nikdy naživo neviděla, nestihla to. Jevila se jí jen ve snech, a to jak dobrých, kde se promítaly její vzpomínky, tak v těch zlých, kde ta země její vinnou chřadla.

Nikdy nelitovala svého rozhodnutí odejít. Díky tomu se jí stalo tolik dobrých věcí, díky tomu se seznámila s lidmi, kteří budou plnit její srdce až do její smrti. Měla možnost podílet se na velkých věcech a toho by nemohla nikdy litovat. Jediné, co ji tížilo bylo to, že ten den, kdy se všechno podělalo neuposlechla prosbu svých rodičů a nevrátila se na pár dní domů.

Bohužel to ale neudělala, a stalo se všechno přesně jak bylo předpovězeno. Nenáviděla vědmy, které jí ničily život.

S tou myšlenkou se skutálela už několikátá slza po její tváři.

Proto byla tak rozrušená, když jí ta bláznivá profesorka stanovila další podmínky. Kdo další musí kvůli ní zemřít? A kdy má sakra oblohu sežehnout oheň? Nemá to hlavu a patu. Pravý význam jí pravděpodobně dojde, až bude pozdě. Jako tomu bylo vždycky. Ať se bude snažit jakkoliv.

Cítila, jak se slzy začaly měnit páru, když opustily její tvář. O čem je život, když ho nemáte s kým strávit. A o čem je život, když ho nechcete s nikým strávit? Není to smutné, že člověk touží po samotě, protože se bojí, že by mohl svým blízkým ublížit? Možná má přece jen pravdu.

Jakmile proběhla tahle myšlenka Melsinou hlavou zarazila se. První důvod byl původ té myšlenky. Jak by si mohla myslet, že má takový netvor pravdu? Otřásla se a otočila hlavu směrem, kde byl druhý důvod jejího rozrušení. Vydala se za šumem v lese a když se prodrala pár větvemi, zděšeně se nadechla.

„Severusi?" zeptala se a hlas se jí trochu třásl. Vrhla se k příteli, který se opíral o strom. Rukou zvedla jeho obličej, aby lépe viděla, jak reaguje.

„Slyšíš mě, vidíš mě? Prosím," řekla trochu zoufale, „řekni mi něco."

Muž otevřel unavené oči a věnoval jí dlouhý pohled. Dívka se pod tíhou toho pohledu cítila bídně.

„Nepřišel jsem o smysly, jen bych si rád sednul," promluvil tiše a Mels ho proto chytla za jednu paži a přehodila si ji kolem krku. Pozorně si ho ještě jednou prohlédla, což ho lehce popudilo.

„Kocháš se mým bídným stavem po tom, co jsem ti vytkl pár detailů? Mimochodem si nemyslím, že by bylo ideální, aby nás takhle někdo viděl," dodal kysele. Mels se chtě nechtě musela ušklíbnout.