Mels seděla ve svém pokoji a zkoumala figurínu stojící před ní. Bylo pondělní odpoledne a všichni její přátelé byli venku a užívali si sluníčka. Ona však zadumaně zírala na ten kus hmoty a přemýšlela, jaké šaty si v sobotu obleče. Samozřejmě že spousta lidí si asi řekne jéé, jsou to jen pitomý šaty a ty jsi Mels klasická fintivá holka.
Opak byl pravdou. Od mala jí bylo vtloukáno do hlavy, že šaty či jiný vhodný oděv dělá většinou první a největší dojem. Když zaujmete člověka na první pohled, je snadnější s ním dále nějak pracovat. Mels vždy přišlo, že je škoda, jak jsou lidé povrchní. Říkala si jak je možné, že pitomý oblečení udělá tolik. Jsou lidé, kteří prostě nemůžou obléct některé věci a to například kvůli jejich finanční situaci. Čím ale byla starší, tím více jí docházelo, že to není jen o ceně toho oděvu. Jde o to, padnout někomu do očí. Být nezapomenutelný.
Přesně to měla v plánu. Bohužel jí hlava zrovna nenabízela příliš vhodných nápadů. Po půl hodině to vzdala a šla na sebe hodit tepláky a svetr, které následně zamaskovala kouzlem tak, aby vypadaly jako školní uniforma. Uklidila svůj nepořádek jediným mávnutím ruky a šla směr ředitelna.
Říkala si že by bylo fajn se podívat, jak se daří Nymfadoře. Naposledy ji viděla dva dny po akci, když čekala v Brumbálově kanceláři a požádala ji o účast při porodu. Byl to velice zvláštní a svým způsobem důvěrný rozhovor, který Mels ležel v hlavě.
Teď, když Doře zbývá týden do porodu, měla by se ujistit, že dětem nic nechybí. Proto teď kráčela západní částí hradu k ředitelově pracovně, aby se mohla dostat do štábu.
Když cestou uvažovala o všech možných scénářích, chytla chuť se otočit a nikam nejít. Ne kvůli těhotné čarodějce, ani kvůli uprchlému vězni, který ve svém domě určitě bude.
Naopak to bylo kvůli řediteli, který ještě nedostal šanci s ní pořádně mluvit po té akci. A tak nějak tušila, že ten rozhovor nebude asi nejpříjemnější.
Když došla k chrliči, zkusila pár hesel. Trefila se na třetí pokus. Kyselé žížalky. Bohové. S ještě větší úzkostí začala stoupat po schodech a v hlavě ji tichý hlásek nabádal, že má ještě šanci se na to vykašlat. Nemohla. V kapse jí ležel lektvar, který tomu bláznivému člověku dá, ať bude sebevíc nepříjemný. Možná by mu ani neměla dávat prostor k nepříjemným otázkám.
Zaklepala a modlila se, aby tam nikdo nebyl. Bohužel. Po vyzvání vkročila do ředitelny a doufala v klidný průběh. Jako by to mělo cenu. Je tak naivní. Když zahlédla osobu zahalenou v černé, přestala doufat v cokoliv.
---
"Dobrý den řediteli, profesore," řekla zdvořile a pohledem si změřila oba muže. Neberte to nijak špatně. Mels nijak nevadila Severusova přítomnost, ba naopak. To co udělal v kuchyni bylo překvapivě milé a velmi si toho cenila. Stál při ní jako pravý přítel a ona si myslela, že jí hodí klacky pod nohy.
Když ale viděla utahaný výraz v jeho tváři a očividnou chuť do něčeho kopnout, měla pocit že moc dobře ví, o čem se baví. Snad se rozhovoru na téma sobotního plesu vyhne alespoň do páteční schůze Řádu prosím!
"Slečno Wernerová, nečekal jsem vás," řekl ředitel překvapeně, ale donutil se vykouzlit úsměv. "Jak vám mohu pomoci?"
Mels se zhluboka nadechla a namířila si to k místu, kde oba muži seděli.
"Vlastně jdu navštívit Nymfadoru a něco jsem vám přinesla," řekla a přemýšlela, co se tak starému muži může honit hlavou. Položila před něj tři lahvičky zlatavé tekutiny. Oba zvedli obočí a tázavě se na ni podívali.
"To je lektvar, který by vám mohl dočasně pomoci s vaším 'inkoustovým' problémem," dodala kysele a rukou máchla k té jeho, která byla pokrytá důkazem kletby.
"O takovém lektvaru nic nevím," řekl nejistě Severus a natáhl se po jednom flakonu. "Jediný zatím existující lektvar na tu kletbu ji dokáže pouze eliminovat a nedá se podávat víckrát," dodal a přičichl k lektvaru. Ve tváři se mu zračilo překvapení. Mels na to nijak nedbala. Podívala se na ředitele, který očividně nevěděl, co si myslet.
"Řeknu vám to ve zkratce. Mělo by to na 85 procent fungovat. Když to nepůjde, vedlejší účinky nepřijdou. A mé účely? Řekněme, že pokud zlo sílí, měl byste se závěrečné bitvy dožít, nemyslíte?"
V místnosti zavládlo ticho. Ředitel vzal zamyšleně lahvičku do ruky a upřel na ni své pomněnkové, unavené oči.
"Viděl jsem, co se svojí silou dokážete. Pokud máte znalosti v lektvarech tak jedinečné, jako v boji, tak jsem ochotný to zkusit. Je pravda, že bych byl radši, kdyby jste mi řekla více podrobností, ale když vezmu v potaz, že mi nezbývá moc času a nemám co ztratit..."
Zbytek věty nechal vyznít do ticha a obrátil do sebe lektvar. Severus otevřel pusu, ale nestihl nic namítnout. Podíval se na ní se založenýma rukama na hrudi a Mels se jen nevinně usmála.
"Jak se cítíte, Albusi?" zeptal se napjatě a snažil se na jeho obličeji najít jakýkoliv náznak emoce. Ředitel měl zavřené oči a lehce krčil obočí. Když se po chvíli zadíval na svoji ruku, jemně se usmál.
"Lépe," řekl nejistě a stále pozoroval svoji ruku. Mels si v hlavě musela složit poklonu a postavila se. Tak to vypadá, že to nebyla ztráta času. A krve, pomyslela si kousavě. Zatím musí chvíli počkat, jestli bude lektvar působit naplno, ale to je jen detail.
"Časem se to ještě projeví. Máte tady dvě dávky. Vezměte si je s odstupem dvaceti čtyř hodin. To by mělo vystačit do října? Samozřejmě bez úbytku na magii či jiných věcech, snad chápete. Já vám potom připravím další a jestli to bude celou dobu fungovat, můžeme nasadit plnou léčbu," usmála se a Brumbál jí nejistě, ale nadějně kývl.
"No, já už asi vyrazím, ale cestou zpět bych vás ještě ráda viděla," řekla, zatímco se vydala směrem ke krbu.
"To by neměl být problém," věnoval jí ředitel ještě jeden úsměv a ona se vydala na Grimmauldovo náměstí. Severus zarytě mlčel, ale jeho oči mluvily jasně. Bude o tom s ní chtít brzy mluvit a rozhodně se tomu nevyhne. Nu což. Stejně mu to slíbila, tak ho hold trochu vzdělá.
---
Dům byl nezvykle tichý. Možná to je tím, že ho Mels běžně nenavštěvuje prakticky jenom na schůze. Během těch je tu převážně nacpáno. Instinkt jí velel jít přímo do kuchyně, protože Molly prakticky jinde téměř nevidí. K jejímu překvapení byla ale prázdná. Rozhodla se tedy prozkoumat dům magií, jestli tu vůbec někdo je.
Ucítila pár lidí v pokoji druhého patra. Úlevně si oddechla a vydala se po schodech nahoru. Když slyšela smích, pookřála. Bylo pěkné, že i v takto těžkých časech si lidé najdou nějaké světlé chvilky.
Potichu nakoukla do pokoje a viděla Molly, Doru a Siriuse. Dora seděla na posteli a Sirius měl ruku na jejím břiše. Oči mu zářily jako dvě hvězdičky, když cítil, jak děti kopou. Molly se tyčila nad nimi a zářivě se smála. V ruce držela hrnek teplého čaje.
"Mels!" vykřikla nadšeně a hned ji běžela obejmout. Mels si ji zvesela měřila a všechny pozdravila.
"Dáš si čaj?" zeptala se laskavě Molly. Mels v tu chvíli nemohla být šťastnější.
---
Aloha! ❤️
Vítám vás u nové kapitoly, snad se bude líbit. Možná je o něco kratší než ty předchozí, ale zase tak hrozné to snad není 🙈❤️🤫.
Musím ohromně poděkovat za vaše komentáře a votes, mám z toho ohromnou radost!!🙋❤️
* Další kapitola bude mít zpoždění, vidím to na úterý 🙈❤️
Vaše ❤️🌸
Lilly❤️
ČTEŠ
MELS // Severus Snape FF //
FanfictionDívka, která přišla do šestého ročníku, je opředena tajemstvím, které ani sám Brumbál nerozlouskl. Jeho touha po poznání je ovšem větší, než strach. Nebojí se tudíž použít jakékoliv prostředky k tomu, aby zjistil pravdu. Získat si lidi na svojí stra...
