Queen of the Labirint [The Maze Runner FanFiction]

7. Blodýnka

Mám zrovna čas, tak jsem se rozhodla vám tu hodit další kapitolku. 

   Newt's fashbacks

   Vidím malou blondýnku, mohlo jí být tak 5 let, jak se ke mě rozebíhá, má bílé šaty s barevnými kytkami a zelenými listy, dívenka mi skáče do náruče, mohlo mi být tak 6. Potom se na mě holčička usměje a táhne mě za ruku k dece, na které byl nachystaný piknik a seděl tam ještě jeden chlapec, dívence lehce podobný, asi sourozenci. Na dece jsou také čtyři dospělí a jedna paní volá na holčičku, která byla asi moje sestra. ,,Lizzy (Sonya před ZLOSINem) pojď sem, máš tu ovoce." Dívenka neodpověděla jen přiběhla, vzala si do ruky jablko, zase odběhla a já za ní. ,,Hrajem na babu máš ji!" zvolal jsem a dotkl se Lizzy. Všichni se od ní rozeběhli, čtyři děti běhali po parku a rodiče je jen s úsměvem sledovali.

   Blodnýnka, asi ta moje setra, ale o něco starší, se ke mě tiskne. Jedeme v nějakém vlaku? Ano vypadá to jako metro a je tady tma. Naproti mě sedí blondýnka, ta která měla šaty, zase asi o rok, dva starší a v jejím náručí je, pro změnu, klučina z deky, ona ho hladí ve vlasech a uklidňuje ho. Jen co zpozoruje, že se na ní dívám, tak se povzbudivě usměje a já jí úsměv nejistě oplatím. Vedle je nějaký malý asiat a černoch s baculatými tvářemi. Ale můj zrak stále spočívá na dívce.

   Teď ležím na posteli, vedle mě zase ta dívka, teď mi říká, že jí a jejímu dvojčeti, asi kluk z deky, bude zítra 10. A já ji odpovídám ,,Neboj mě je 11 už dva týdny, takže jsme tu asi 2 roky. A Lessie nevíš proč tobě zůstalo jméno a nás přejmenovali?" Nechápu to. Kdo nás přejmenoval? Ali, to jako naše Alessia? To jsou moje vzpomínky? Co? ,,Ne Newte, nevím proč. Jak dlouho tu ještě budem a kdy ti zítra začíná trénink?" Takže je to Ali, to poznám, ale co to je? Vzpomínka? Asi jo. Takže tady sleduju svoje vzpomínky s Al? Potom se vzpomínka zase rozplyne a objeví se další.

   Bojuju zase s Lessie, ano líbí se mi, jak jsem jí předtím řekl, někdo zapískal a my se do sebe pustili. Trochu jsem ji šetřil, ale bylo to zbytečné, jelikož do 10 sekund jsem byl na zemi. Další kolo jsem vyhrál já a tak se to střídalo. Mohlo nám být tak 13. Potom jsem se šel osprchovat a šel jsem znova za ní. Když jsem došel vlepil jsem jí rychlou pusu a začali jsme si povídat. Vůbec jsem nevnímal co jsme říkali jen ta pusa?! To jsme spolu chodili? Najednou jsem řekl něco co mě zaskočilo: ,,Pošlou mě do labyrintu po Albym, jako třetího." řekl jsem smutným tónem. Dívka se na mě podívala a řekla. ,,Ne, ne, ne, ne, tak to ne. Nemůžou tě tam poslat, prostě nemůžou." Nestihl jsem nic udělat a dívka už vybíhala z pokoje, následoval jsem ji. Běžela úplně bílou chodbou a vtrhla do nějakých dveří a začala řvát ,,To přece nemůžete ne, nemůžete. Neposílejte ho tam, pošlete mě." Jen jsem tam doběhl, viděl jsem ji jak tam klečí na zemi a z očí se jí hrnou slzy. Před ní sedí za stolem postarší paní s platinovými vlasy a říká ,,Je mi Líto Alessio, nemůžu už nic udělat." Já se jen omluvil paní a dívku odtáhl do pokoje, kde jsem ji uklidnil. Obraz se zase rozplynul a objevil se jiný.

   Dva chlapi mě někam vlečou bílou chodbou a ze zatáčky vybíha Lessie a řve ,,Pusťte ho. Vy zrůdy pusťte ho." Nakonec ji chytí 3 muži, ale do 10 sekund se válí na zemi. Do jednoho bodla nůž, který mu vzala, druhému kopla mezi nohy a pak vrazila ránu do obličeje a on padl do bezvědomí a s třetím jen omlátila o zeď a on se taky skácel k zemi. Doběhla ke mě a skočila mi do náručí. Já se jen smutně usmál, strhl si z krku řetízek a vlepil jí ho do ruky. Nakonec ji ode mě odlepily, zapíchli do ní tejzr (nevím jak se to píše) a pustili elektřinu, která ji složila k zemi. To už jsem se vytrhl mužům, kteří mě drželi a chytil jsem ji před pádem. Zase nás od sebe odlepili a já jí stihl jen zapnout můj řetízek kolem krku a vlepit pusu do vlasů. Potom mě odvedli, přivázali mě na lůžko a něco píchli, po čem jsem se propadl do temnoty.

End of Flashbacks

   Pomalu začínám vnímat okolí, slyším jak vedle mě někdo spí a drží mě za ruku. Poznám, že je to Lessie, ano tak ji budu odteď říkat, a po dlouhém přemáhání otevřu oči...

Tak nakonec jsem se rozhodla jen pro flashback, takže je to trochu kratší doufám, že nevadí. :)