Queen of the Labirint [The Maze Runner FanFiction]

4. Přivítání jak se patří...

 Takže moc děkuju za to, že to někdo vůbec čte. Budu se snažit vydávat přes prázdniny, ale nejspíš budu pořád v lese takže nevím. Nicméně aspoň jedna část vyjde. Doufám...

   Došla jsem za pánvičkou a jen jsem slyšela něco, co jsem neměla. ,,Tak to nemůžeš myslet vážně, vždyť je to holka a hodila po mě nůž!!" Podle hlasu jsem poznala, že to není Newt a jinak kromě Gallyho jsem po nikom nůž nehodila, takže poslouchám Gallyho a asi Pánvičku. ,,Ne, ne Gally to ty si ze mě děláš srandu, nikomu neublížila a víš, že by tě trefila. Jen se bála, tak v klidu. Jasné?" Docela mě zahřálo u srdce, když se mě pánvička zastal, ale i tak co to ten Gally mele. ,,Ne! není to jasné. Nikdy tu nepošlou holku a teď najednou jo? To je divné a to, že by mě mohla zabít, mě nijak neuspokojuje" Tak a obrázek na Obočí mám hotový: Je to ignorantský grind, který nemá rád a bojí se změn. ,,Víš co, Gally, jdi si po svejch, mě se líbí, ne jako romanticky tu už má Newt, ale i tak to, že se tě nebojí neznamená, že je špion." musela jsem se zastavit nad tou poznámkou s Newtem, ale hned jsem to přešla, jelikož tam začalo řinčet nádobí, asi Panvička něco po Gallym hodil. To mě vytrhlo z transu a rychle a potichu jsem to obešla k výdejnímu okýnku, aby mě nepodezřívali z toho, že je odposlouchávám.

   ,,Ahoj Pánvičk- oh promiň už jdu..." Musela jsem hrát, že nevím, že tam Gally je. Jinak by to bylo podezřelé. ,,Ne, tady Gally už je na odchodu, že je to tak Gally?" Gally jen neslyšně zamručel a vyplul z kuchyně. 

,,Promiň, nechtěla jsem rušit, jen Newt mě poslal ti pomoct s jídlem na Vatru." Pánvička jen kývl a naznačil mi, ať to obejdu a jdu do kuchyně, ale to se mi nechtělo, jelikož sem z tama přišla. Tak jsem přeskočila pult, jo i se sukní, ale pozor ani nevím jak, ale prý to bylo ladné a nebylo nic vidět, jak popsal Pánvička. ,,Guty takže, potřebuju, abys připravila maso na špízy a já zajdu za Zartem pro zeleninu. Ven tě zatím nepustím, ještě by se za tebou otočil celý plac." v jeho hlase byl slyšet zadržovaný smích, který nevypustil, na rozdíl ode mě, která se rozesmála na celé kolo. ,,Ale..P-prosim tě" řekla jsem mezi smíchem, jen se ušklíbl a odešel a já se vrátila k práci.

   Po 10 minutách byl Pánvička zpátky a začal dělat zeleninu, u práce jsme si povídali. ,,Tak jen tak uvažuju... Tys měla oblečené kalhoty a tričko, po 2 hodinách přijdeš s tím, že tě Newt poslal za mnou a přitom jsem viděl jak si vyplula z lesa." Ulevilo se mi, jelikož asi nevěděl, že jsem je s Gallym slyšela, protože to by určitě zmínil. A taky nemůžu popřít, že to s Newtem bylo divné. ,,No neboj děti nebudou. Jen jsem si pokecala s Chuckem, ztrapnila Minha, pak jsem prohledala své 2 krabice a našla tyhle šaty." řekla jsem a zatočila jsem se, aby se mi lehce zvedla sukně. ,,No a potom jsem šla do sprch, u nich jsem potkala Newta a jelikož nikoho jiného, kdo by byl použitelný na hlídaní dveří, jsem neviděla, poprosila jsem ho, aby mi ty dveře teda pohlídal. Nic víc a nic míň!" dořekla jsem svůj monolog a Panvička se jen usmál.

  Když jsme se chvilku nebavili, začala jsem si broukat nějakou melodii, která se mi objevila v hlavě. Po chvilce jsem přidala slova a Pánvička se přidal taky. Zpívali jsem, tančili a do rytmu jsme dupali, tleskali, nebo bouchali do hrnců a třeba i příbory o dřevo. Byli jsme tak zabraní do zpěvu a tance, že jsme si nevšimli, že ve dveřích kuchyně stojí Newt a celou tu show potichu pozoruje. 

   Když jsme dozpívali teprve potom, až potom se začal smát. ,,Tak tohle bylo dobré, Pánvi jakto, že nevím, že umíš zpívat." řekl a na novo se rozesmál, to už jsme se smáli všichni tři. ,,Tak, ale Newte, vraťme se k tomu, proč nás sleduješ a odposloucháváš?" Zeptala jsem se s pobavením v hlase. Úsměv mu povadl. ,,No, mám vás vzít na radu, prý bude ještě před vatrou." To mě překvapilo a tak jsem tam stála jak solný sloup, neschopna se pohnout. Nakonec mě Pánvička vzal za ramena a tím mě přinutil k pohybu.

  Tak se z kuchyně vzdalovali dva chlapci s jednou dívkou, která byla naprosto vyděšená. Cestou ji jeden z chlapců řekl pár uklidňujících slov, jinak žádné jiné konverzace neproběhly.

   Když jsme došli k malé budově uprostřed lesa, jak je možné, že jsem si ho nevšimla? Vždyť jsem byla kousek od toho...

   Když jsem došli na místo, oba kluci mě pustili dopředu a já teda šla. Když jsme vešla dovnitř, viděla jsem tam nějaké známé tváře, byl tam Alby, středně vysoký kluk černé pleti, který se na mě mračil. Potom tam byli Winston, Zart, Minho, Jeff a Gally. Skoro všechny jsme znala jen z doslechu, takže jsem nerozeznala kdo je kdo.

   Uprostřed místnosti stála židle, Alby ke mně pokynul, aby jsem si sedla a já tak udělala. ,,Takže, já jsem Alby, to ale už asi víš." Jen jsem kývla na souhlas. ,,Ok, takže je tu pár kluků, kteří ti nevěř-" chtěl pokračovat, ale já ho přerušila. ,,Jo, já vím, takže přeskočíme tyhle formality a dostaneme se k hlavnímu programu. Ptejte se, chceme to mít už za sebou." Řekla jsem, jen aby jsem se ušetřila těch keců. ,,No výborně tak se dáme k věci. My ti tady dáme vypít takového nápoje a to ti lehce rozváže jazyk." Jen jsem se ušklíbla. ,,Jo Guty, takže mi dáte nápoj pravdy" Alby mě zavraždil pohledem, ale pokračoval.

,,Tady je ten nápoj, vem si ho." Jen jsem ho vypila a tady začal teátr. ,,No, takže, co si pamatuješ." Ptá se Gally. ,,Jé, tys promluvil wow. Jo a jinak, Obočí, z minulého života si nepamatuju nic. Jo jen, že jsem měla bratra, Aris se jmenoval. Měla jsem ho ve snech. No a to je vše... No vlastně ješte vím, že umím házet noži." Ušklíbla jsem se na Gallyho, který mě vraždil pohledem po celou dobu.

    ,,Ok, takže nevíš, proč jsi tu jediná holka?" Tuhle otázku jsem čekala, ale jak jsem si už mohla všimnout ten nápoj na mě hodně doléhá a já začínám mluvit úplně bez zábran. ,,No, nevím já jsem sem přijela, jak ty nebo ty" ukázala jsem na 2 náhodné členy rady. ,,Víš, že ta klec je strašně děsivá. Měla jsem panický záchvat a dokonce jsem hodila nůž po Newtovi." Hodila jsem na něho pohled ,,Neboj, nechtěla jsem tě zabít, ty vlasy si ale asi sestřihni. Ok?" Newt jen pobaveně kývl. ,,Takže nic nevíš o těch co nás sem dostali." Zeptal se Winston, tuším. ,,Ne, vím jen to, že se ta organizace, nebo vězení, nebo co, se jmenuje Z.L.O.S.I.N." Zase se na mě podívali těmi pohledy nenávisti. ,,No co je, viděla jsem to na krabicích v tom výtahu." Musela jsem pohodit rukama, jelikož ti kluci se na mě opravdu koukali jako bych je chtěla zabít.

  Poté už se začali ptát na nezáživné otázky, jako ,,Kde jsi našla ten chránič s noži." Atd...

  Po asi 20 minutách jsem už byla na šrot, jelikož mi dali napít ještě jednou toho "nápoje pravdy". ,,Guty, takže naše bažantka špeh není, to je jasné-" Prohlásil Alby, když mu někdo skočil do řeči. ,,Jak jasné, to není jasné. Však může lhát, koukněte se na ni." Začal Gally vyšilovat. ,,No pojď Gally, koukni se, vždyť je úplně na šrot. Ta neví ani kde byla před hodinou." Obhajoval mě Newt. Chlapce už nebavilo jak se furt jen ptají a beztak ji polovina ještě okukuje. ,,Tak...t-to máš...pravdu." Přitakala jsem Newtovi. Vím jen, že jsem byla ve sprše, opravdu jsem si nebyla jistá, jestli jsem to řekla nahlas nebo jsem si to jen myslela. Ale podle toho, že se na mě nikdo neotočil, tak jsem si to asi nechala pro sebe.

   ,,Dobře, takže tohle byl poslední bod rady. Teď jdeme na vatru." Někteří jenom zavýskali a zvedli se ze židlí. Ven vyšli skoro všichni kromě Newta, který mě měl hlídat, jelikož až tak nalitá jsem asi ještě nebyla, ne že bych věděla, jestli jsem vůbec někdy pila.

   Až teď jsem si uvědomila, že Newt, Pánvička a Minho po mě ani jednou nehodili nenávistný pohled. Jo, Pánev a Minho měli kamenný výraz, ale nevypadal nenávistně. A Newt ten měl výraz spíš ustaraný, jako by se bál, že mi něco udělají a taky se mě zastával, bylo to zvláštní. Ale potěší, když víte, že za vámi někdo stojí.

  Newt si přehodil moji ruku přes jeho rameno. Až jsem nasála jeho vůni, cítila jsme se tak v bezpečí. No a jelikož jsem byla na šrot, tak jsme to samozřejmě řekla nahlas. ,,Hele, Newte?" ,,Hm?" Odpověděl Newt, jako gesto abych se zeptala. ,,Víš o tom, že pěkně voníš?" Newtovi se na rtech vytvořil dokonalý úsměv... Tak už do háje jak to, že o něm takhle přemýšlím!?

   Po chvilce jsem zakopla a spadla na zem. Tak mě Newt zvedl do náruče a nesl mě jak nevěstu směrem vatra.