Queen of the Labirint [The Maze Runner FanFiction]

3. První seznámení

Tak jsem tady zas, vím že to zatím nikdo nečte, ale já tuhle knihu dopíšu i kdyby bych si ji měla číst sama. No nebudu zdržovat Pa.

Slezla jsem z té věže a vydala se za Newtem. Vedl mě přes celý plac, a to by to nebyli kluci, kdyby se za mnou každý neotočil. Ale většina se neodvážila na mě koukat moc úchylně, na zbytek stačil můj vražedný pohled a všichni si hned hleděli svého.

Došli jsme do "jídelny" sedělo v ní asi 5 kluků a hráli karty, nebo si povídali, když jsem ale vešla já tak se samozřejmě všechny pohledy stočili ke mně. Stačilo jedno Dorkovo štěknutí a všichni se zase odvrátili.

Já se podívala na Newta, který celé to divadlo pozoroval. Bylo vidět jak se snaží nevybouchnout smíchy a dařilo se mu to na rozdíl od černocha za výdejním pultem, který to taky sledoval. Když jsme k němu došli, tak se pořád řehtal na plné kolo. Jakmile se uklidní, natáhnu k němu ruku a on ji přijme ,,Takže, ty jsi ta holka, co nakopala prdel Gallymu?" Jen jsem se usmála a on mi úsměv oplatil. ,,Ano, jsem Alessia a neřekla bych nakopala zadek, ale přistřihla mu ego i vlasy." Teď už to nikdo nevydržel a všichni, včetně mě a Newta, se rozesmáli.

Newt mi pokynul k prázdnému stolu, já jen mávla na Pánvičku a sedla si. Po chvilce přišel Newt se třemi talíři. ,,Proč tři, jsme dva ne?" V tu chvíli si vedle mě přisedne Minho a culí se od ucha a k uchu a Newt mu podal jeden talíř ,,Čau jsem Minho, nejhezčí bytost tady na place." Nemohla jsem takovýhle vtip nechat bez odpovědi a tak jsem jen opáčila ,,No tak tomu možná bylo dodnes, jelikož všichni ví, že jsme dnes přijela a sebrala ti cenu." Newt se rozesmál Minho se jen ušklíbl ,,Ty se mi líbíš" Jen jsem se usmála a pokračovala v jídle, no nebylo to tak úplně k jídlu a můj zakřivený obličej to hned prozradil. Newt se Minhem se pořádně rozesmáli a já jen zkousla tu hroznou chuť, jelikož jsem měla hlad jako vlk. Když jsem dojedla kosti jsem nechala Dorkovi, zvedla se vzala talíř a odevzdala jsem ho s díky Pánvičkovi. Newt už odešel, tak jsem sedla zpátky k Minhovi.

,,Hele, kam šel Newt?" Zeptám se, jelikož jen tak zmizet se nesluší. ,,No, šel něco vyřídit s Albym, proč?" Usmál se a začal zvedat obočí ,,Nech toho" strčila jsem mu do ramene a usmála se. ,,Jen jsem zvědavá, kdo je Alby?" ,,Jo to je náš vůdce, Newt je jeho zástupce. Víš, že se asi bude pořádat rada kápů kvůli tobě, Gally si tam vyřvává, že si špionka od tvůrců a chceš nás zabít." Jen jsem se na něj podívala tak nechápavě jak to jen jde ,,What? Tak jako jsem si jistá, že bych vás zvládla zabít, ale zatím nemám potřebu." Odpověděla jsme sarkasticky ,,No, ale i tak se asi bude muset ráda svolat." ,,Jo a co je ta rada?" ,,No je to taková schůze kápů jako já, Gally, Winston, atd." Jen jsem kývla, že chápu a začala o tom přemýšlet. To mě jako budou chtít mučit? Nebo mě jako někde zavřou? Můžu být špionka? Otázky mi vířily v hlavě a já nemohla přijít na odpověď ani jedné z nich. ,,Neboj bude to v poho, jen se tě na něco zeptají a volno. Jo chill." trochu se mi ulevilo, ale nic moc no. Jen jsem se zvedla, nechala Dorka Pánvičkovi, protože řekl, že pro něj má nějakou práci, rozloučila se a šla si sednout k jednomu stromu na kraji lesa.

Po asi 10 minutách ke mně přiklusal baculatý kluk, mohlo mu být tak 13 a v rukách držel jednu tu krabici, kterou jsem viděla v kleci. Vypadal zadýchaně a jakmile se vydýchal tak spustil. ,,Ahoj jsem Chuck a jsem tady z těch čónů nejmladší." Usmála jsem se na něj a on na mě též ,,Jsem Alessia. Můžu říct, že jsi nejmladší a rozhodně nejroztomilejší tady z těch čónů." Jo slang se ve vás rychle uchytí a už ho používáte taky.... Chuck úplně zčervenal a tak způsobil to, že vypadal ještě roztomileji. Podal mi bednu a řekl ,,Na, tady jsou tvoje věci, předpokládám, že ten luk je taky tvůj, ale ten si nechali s ostatními zbraněmi." ,,Aha dík" vzala jsem bednu a on se posadil vedle mě. Povídal mi o tom jak se těší na večerní vatru, kde prý bude spousta opilých placerů a já se nad touhle představou musela zasmát. Taky mi říkal, jaké to bylo, když přijel on, bylo to měsíc přede mnou, prý se bál, ale Newt mu vše vysvětlil a už je v poho. Povídali jsem si hodinu, když odešel s tím, že musí jít něco udělat a tak jsem zůstala sama.