Queen of the Labirint [The Maze Runner FanFiction]

14. Překvapení

   Dneska jsem se probudila ráno brzo. Vzala jsem Dorka a sportovní oblečení. Ve sprše jsem se oblékla a vyrazila do mojí "tělocvičny".

   Černobílý husky kráčel vedle mě a pořád mě hlídal. Ani se mu nedivím i já mám ruku pořád na chrániči s noži.

   Přijela jsem si pár sérii a šla oběhnout plac. Běžela jsme kolem zdí a jelikož nikdo jiný nebyl vzhůru, tak mě nikdo neočumoval.

   Potom jsem si to namířila ke sprchám, umyla si vlasy a zapletla je do copů.

   Když jsem vylezla ven, šla jsem si odnést věci do pokoje a zamířila do kuchyně.

   Chtěla jsem alespoň pomoct Pánvičkovi, protože ošetřovna pro mě nepřipadala v úvahu.

   ,,Zdar Pánvi." Pánev lehce nadskočil, ale když se otočil a uviděl mě, tak se uklidnil. ,,Jé ahoj, co tady děláš?" Podíval se na mě nedůvěřivě, jelikož teď si k němu chodilo hodně čónů pro jídlo navíc. ,,Neboj nechci jídlo." Řekla jsem a on si viditelně oddechl, asi už ho to unavovalo. ,,A tak co tady, teda děláš?" Zeptal se a povytáhl obočí. ,,Nejsem první kuchařka-lomeno-meďoška na place, jdu ti pomoct." Řekla jsem radostně a rozhodila rukama. Podíval se na mě nedůvěřivě, tak jsem dodala. ,,Ošetřovnu ještě nezvládnu..." řekla jsem hodně potichu a smutně, ale on to slyšel, jen kývl a už se neptal.

   V kuchyni jsem strávila celé ráno, všechno bylo v pohodě, než se sem vřítil Newt a začal řvát na Pánviho. ,,Pánvi, kde je Al? Neviděls ji? Nemůžu ji najít." Pánvička se jen zasmál a řekl. ,,Neboj Romeo tady Julie mi pomáhá vařit." řekl sarkasticky, musela jsem se usmát nad Romeem a Julií. Taky jsem se cítila trochu provinile, že jsem tak zmizela. Newt se musel bát, vlastně nevím proč by měl, ale jen podle toho, co jsem slyšela, se dá usoudit, že se bál.

   Newt se vřítil do kuchyně aby si byl jist, že tam opravdu jsem. Hned, jak mě viděl, tak mě obejmul. ,,Tohle už mi nikdy nedělej." řekl starostlivě. ,,Promiň nechtěla jsem tě budit." řekla jsem nevinně a on se odtáhl. Podíval se na mě a řekl vážným tónem. ,,Klidně mě vzbuď, vždycky ano?" Položil otázku a já jen přikývla na souhlas.

   V tom přišel Minho a začal řvát. ,,Děláš si srandu Ali, Newt lítal po celém placu a řval jak šílený, kde jsi. Tohle mu nesmíš dělat, nebo mu přivodíš infarkt." Řekl Minho a při tom rozdýchával běh, asi jak mě hledali, tak ho Newt donutil běhat. ,,Minho neměl by ses připravovat do labyrintu?" Zeptala jsem se podezřívavě, minimálně posledních pár dní nikam nešel.

   On se zatvářil provinile, ale přesto pravdivě odpověděl. ,,Noooo, joo víš mám rozkaz, že tě mám po očku sledovat." řekl a zvedl ke mně pohled. Bylo to pochopitelné, že mě má hlídat, ale 8 tak jsem po něm hodila vražedný pohled. ,,Jen z povzdálí." obhájil se a ruce dal do pozice, kde dává na jevo, že se vzdává. Náladová Alessia mu za to nestojí. Nakonec jsem jen kývla, že rozumím a pokračovala ve snídani.

   O 10 minut pozěji se začali slézat běžci, balit si svačiny, snídat a odbíhat. Už bylo šest a tak vbíhali za zdi placu. 

   Za chvilku začali chodit placeři a já se vytratila pod jeden strom, společně s Newtem a Minhem. Nasnídala jsem se odnesla talíře a potom se placem roznesl, pro mě, neznámý zvuk. 

   Podívala jsem se na Newta s otázkou v očích, pochopil a uvedl to na pravou míru. ,,To je klec, dnes má přijet nový bažant." Okamžitě jsem se postavila a běžela k tomu místu, kde jsem poprvé hodila nůž po Newtovi. Jako ne, že bych to udělala podruhé, guty?

   Doběhla jsem jako jedna z prvních a Newt a Minho mi byli v patách. Automatické dveře se otevřely a Newt s Minhem otevřeli dveře od samotné klece.