Queen of the Labirint [The Maze Runner FanFiction]

26. Tak chyba, tohle je nejhorší noc

    Vstala jsem a normálně prožila ráno. Ale musela jsem si zajít za Pánvim pro ten antiopice nápoj.

   Potom jsem zkoušela alespoň boxovat, sice to nebylo nic moc, ale co už.

   Dneska bylo volno, celý den pršelo, takže to Alby vzal jako "znamení" na den volna. I když pršelo rozhodla jsem se po večeři zkusit ten luk, co se mnou přijel. Vypůjčila jsem si ho a zalezla do lesa.

   Vzala jsem šíp, přiložila k luku a namířila na strom pár metrů ode mě. Šíp letěl a zabodl se do kmenu stromu, ne nebyl uprostřed, ale na to, že si nepamatuju, že bych s ním někdy střílela dobrý.

   Takhle jsem vypouštěla jeden šíp za druhým. Časem jsem dala i do středu kmene. Takhle jsem střílela asi půl hodiny, než jsem se nevědomky přiblížila k místu, kde zmizel zraněný Gally.

   Střelila jsem šíp, který byl mířený na ten strom, ale on se nezapíchl do stromu. Nýbrž si to napálil do jedné postranní větve a ta se trochu vychýlila ze své pozice. Čekala jsem, že se zlomí, no nijak jsme to neřešila a vytrhla šíp z větve.

   Když jsem tak, ale udělala, tak jako by ves stromu něco zaklaplo, jako západka, a pár cenťáků od kmene se otevřely dveře, které vedly na podezřelé schody a ty se ztráceli ve tmě.

   ,,No to si ze mě děláte prdel?" Řekla jsem si překvapeně sama pro sebe. Pro jistotu jsem dveře zase zavřela a rozeběhla se doprostřed placu.

    Doběhla jsem do jídelny, kde byli skoro všichni nashromáždění, a snažila se vydýchat ten běh.

   ,,Něco jsem našla." Řekla jsem po chvíli. Věta byla směřována na Abyho, ale ten jen protočil očima. ,,No co?" Zeptal se Newt vedle něj.

   ,,Víte, jak jsem honila Gallyho a on zmizel u toho stromu?" Zeptala jsem se a ostatní přikývli, i Alby zpozornil. ,,No střílela jsem tam a šíp se zasekl do jedné větve, když jsem šíp vyrvala a ta větev se vrátila na správné místo, tak se vysunuly nějaké vysunovací dveře a ty vedou na nějaké schody." Shrnula jsem, co se stalo, ale to už sem nabíhali nějací týpečci.

   ,,Rmutové!!" Řvali přes celý plac. Počkejte cože? Rmutové přes den? A tady? No to ne. Neváhala jsem vzala Newta, který měl na rukou Kiru, za ruku a rozeběhla se ke kleci. Jestli tu opravdu jsou rmutové, tak klec nezboří. Viděla jsem jak mě následují placeři. Aby taky ne, když jsem furt řvala ,,Pojďte do klece, tam se nedostanou!".

   Vyběhli jsme před jídelnu. Bylo šero, ale všude byly plameny. Část lesa hořela, nemluvě o stodole a myslím, že i krvárna.

   Placeři běhali venku, neuspořádaně a chaoticky. Dělají si srandu? Musí se vzpamatovat. Chtěla jsem začít udělovat rozkazy, ale než jsem to stihla tak se z lesa vyřítil rmut.

   Zatlačila jsem Newta s Kirou a Chuckem za mě. Vzala svůj luk a jeden šíp z toulce na zádech. Co nejrychleji jsem natáhla a vystřelila. Minula jsem, byl už skoro u nás, nemohla jsem znova střílet.

   No byl čas si oživit noc v labyrintu, zase jsem se rozeběhla se dvěma noži v ruce a když jsem byla skoro u něj, tak si klekla a prořízla mu břicho. Vyteklo na mě to zfrasené sádlo a já se snažila ho ze mě dostat.

   Slyšela jsem jak kolem mě placeři křičí. Naštěstí tady zatím žádný jiný rmut nebyl, ale i tak. Řvali na celý plac, slyšela jsem, jak někdo řval, že dostali Nicka, chudák. Měla jsem toho čóna ráda.

   Co nejrychleji jsem si stoupla a začala se rozhlížet. Všichni se na mě vyděšeně dívali. ,,No co, praxe." Řekla jsem, ušklíbla se a pokrčila rameny. Oni jako by se vrátili do reality a rozutekli se do všech nebeských i pekelných stran. No to si ze mě dělají prdel?