Queen of the Labirint [The Maze Runner FanFiction]

24. Normální den

Procitla jsem ze spánku, ale jelikož mě třeštěla hlava, tak jsem nechtěla vylézt. Takže jsem v klidu ležela v díře, ruku v ruce s Newtem, který spal před mým "vězením". Když v tom slyším hlasy.

,,Jsou taky sladcí." ,,Já je nechci vzbudit." ,,Ale Al mi musí pomoct v kuchyni." ,,No jo a nezapomeň dlužíš mi speciální oběd." ,,No jo." Podle hlasu jsem poznala Minha a Pánvičku, jenom nechápu, proč tady tak stojí a pozorují nás. Pak najednou přišel ještě někdo.

,,Co j-" Zasekl se Thomas, asi zjistil, že spíme. ,,Co je?" Zašeptal potom. ,,Chceme je vzbudit, ale oni jsou tak sladcí." Slyšela jsem jak si někdo odfrkl, asi Thomas, sice nevím proč, ale znělo to jako on. Pak najednou začal Thomas o tom, že jsem pěkná. No lichotilo mi to, ale já mám kluka, Radši jsem to nechala být a otočila se na druhý bok.

Ještě chvíli nás obdivovali, ale potom přišla otázka na mě a mou nohu. Nemohla jsem je nechat, to tu vytrubovat, takže jsem zvedla ruku a vystrčila prostřední prst. ,,Tady se člověk ani nevyspí." Řekla jsem a slyšela jsem, jak ti tři strnuli v pohybu. Sedla jsem si a otevřela ten zámek, který jsem včera v noci odemkla, protože jsem potřebovala na záchod a Newt na chvilku odešel.

,,Tys to měla otevřené?" Vypadlo nakonec z Pánviho. ,,Nejsem blbá, vždycky mám u sebe pinetku." Řekla jsem a zamávala jim sponkou před nosem. ,,Dneska máš na starost Thomase." Řekl Minho a já protočila očima. ,,Dobře, takže Thomasi následuj tu hezkou a ZADANOU holku." Řekla jsem a vykročila směrem ke kuchyni se všema v patách. Slyšela jsem Newta, který byl vzhůru chvilku přede mnou, jak se na konci našeho průvodu směje.

Došli jsem do kuchyně, hned jsem šla ke sporáku, abych zjistila, co má Pánev v plánu. Potom vešel Thomas, Pánvička a Newt se opřel o rám dveří a pozoroval mě.

Nakonec jsem to stejně nemohla vydržet, přišla k němu, vystrčila ho ze dveří a vlepila mu pusu. ,,Tak se měj." Řekla jsem, on se začal řezat, ale to už jsem vcházela do kuchyně zpět. Zjistila jsem, že se na mě bažant divně dívá, schladila jsem ho pohledem a pokračovala v chlebech ve vajíčku.

,,Hotovo." Řekla jsem, nechala kluky ať se nají a šla za malou.

Došla jsem do pokoje a zjistila jsem, že Kira sedí na posteli. Nohy přitažené u trupu a pláče. Okamžitě jsem k ní naběhla a obejmula ji.

,,Co se stalo?" Zeptala jsem se po chvilce uklidňování. ,,Měla jsem hrozný sen." Řekla dívenka v mém náručí a nanovo se rozplakala.

Ještě chvilku jsem ji objímala, chtěla jsem ji nějak pomoct, ale nevěděla jsem jak. Potom mě něco napadlo, odtáhla jsem se a podívala se na Kiru, ta na mě upřela pohled též. ,,Mám nápad, zajdeme za Chuckem, dáme si snídani a potom uděláme špagety." Řekla jsem, protože jsem si vzpomněla na radu, když přijela. tam zmínila, že má špagety ráda. Dívenka zapískala a skočila mi kolem krku, to dítě mění nálady jak holka, když má krámy.

Zašli jsem za Chuckem a potom hned na snídani. Potom jsme si něco zopakovali a pustili se do vaření. Pánvička si dělal svůj "speciální oběd" pro Minha, se kterým se vsadil o to, kdy se s Newtem dáme dohromady. Pánvi prý vsázel, že se to stane dřív. Prý jsme ho zklamali.

Špagety s boloňskou omáčkou šly jako po másle, takže dopoledne uběhlo rychle, ale odpoledne si malou vezme Chuck a já budu muset být s Thomasem. Jako ne, že by mi vadil, ale divně se na mě dívá a má blbé otázky.

Poobědvali jsme a já se vydala do zahrad za Newtem a bažantem. Dělali zrovna něco s pařezem, takže jsem se přidala.

,,Ahoj Al." Vypadlo z kluků zároveň. ,,Zdarte čóni."Prohodila jsem jejich směrem a šla si pro krumpáč na ten pařez. Ne nechci je zabít, zatím.

,,Al a proč kulháš?" Zeptal se po chvilce ticha Thomas, ano je pravda, že jsem kulhala na tu poraněnou nohu, ale už je to lepší, protože to procvičuju. ,,Noc v labyrintu." Prohodila jsem lhostejně, nechtěla jsem se o tom bavit. Nepotřebovala jsem slova lítosti, nebo jeho blbé otázky. Kvůli té noci se pořád budím po nocích.

Thomas na mě jen vyvalil oči. ,,Ty si strávila noc v labyrintu." Já protočila oči a radši silněji bouchla do pařezu, kde jsem si představila hlavu rmuta. ,,Jo a ne, není to moje oblíbená noc. A ano zabila jsem rmuta, vlastně tři. Stalo se to, když tam málem uvízl Minho a nechci o tom dál mluvit. Co ty, míváš vzpomínky?" Rychle jsem řekla důležité informace a změnila téma. Newt mě vzal kolem ramen a Thomas se na mě vyděšeně díval. Musela jsem se usmát, že se bojí stošedesáti centimetrové holky.

Potom jako by se vrátil zpět do reality a odpověděl na mou otázku. ,,Jo mívám. jsou to nějaké obličeje za sklem, holka, která dokola opakuje ,Všechno se změní' a potom nějaká ženská, co opakuje ,Z.L.O.S.I.N. je dobrý'?" Řekl a já se nad tím pozastavila. Takže viděl obličeje za sklem? A týpku s tím Zlosinem mívám taky. ,,Jo všichni máme vzpomínky a paní, která opakuje ,Z.L.O.S.I.N. je dobrý" Řekl Newt a zase jsme vpluli do svatého ticha.

Po večeři jsem se šla, i Kiře jsem pomohla, osprchovat a potom jsem vlezla do mého pokoje. V Newtově tričku, teplákách a s unaveným ksichtem. No dokonalost sama, musím říct.

,,No ahoj, jdeme spát." Oznámila jsem Newtovi, který seděl, taky v pyžamu, za stolkem, který jsem si "objednala" u stavitelů, a koukal do zdi. On přestal okukovat zeď a otočil se na mě. Zase se usmál, on to tak dělal vždycky, když mě vidí v jeho tričku, vstal a zvedl Kiru do vzduchu. Položil ji do postele a dal jí pusu na čelo. ,,Dobrou princezno." Řekl a vložil do toho jemný úsměv, to "otcovství" mu prospívá.

Potom si sedl zpět za stůl a čučel do zdi. Já si stoupla za něj a obejmula ho kolem ramen. ,,To je ta zeď zajímavější než já?" Řekla jsem naoko uraženě. On se otočil a políbil mě. Na chvíli jsem se odtrhla a pošeptala mu. ,,Kira." On se na mě zaškaredil a potom se otočil, jako že je uražený a já se tomu musela zasmát.

Nakonec jsem ho vytáhla do postele. Lehla jsem si a Newt mě obejmul ze zadu. Takhle jsme usli.

Je to kratší a nezábavná kapitola, ale nebojte další bude delší a zajímavější. Takže happy life and happy death.