Queen of the Labirint [The Maze Runner FanFiction]

11. Oficiálně traumatizována

   Uplynulo několik dní, dnes je to 21.den od mého příjezdu, to znamená, že jsem tady přesně 3 týdny. Popravdě nevím jestli to slavit, nebo brečet.

   Můj plán na útěk jsem zamítla, Labyrint mě sice neděsí, tak jako ostatní, ale i tak věřím Newtovi, že kdyby tu byla cesta ven, tak už jsme venku.

   Když už se o něm bavíme, tak už ho nechávám pomáhat v zahradách a já většinou jdu na ošetřovnu.

   Docela jsem se spřátelila s Jeffem a Clintem jsou to fajn kluci, ale na doktory bych to neviděla. Já a doktorka, to je něco jiného, vím určitě, že jsem asi něco podobného dělala, ale nevím to přesně, nevím ani kdy, kde a jak jsem se to naučila. Kluků na ošetřovně pořád přibývá a většina chodí s vymyšlenými bolestmi břicha a hlavy. Všichni si ze mě utahují, že je to kvůli mě a možná mají i pravdu, jinak takové kluky vždy vyhazuju.

   Nové pravidlo je ještě ve výrobě a tak to Alby má v plánu říct až zítra, nebo pozítří, ani nevím co mu tak trvá, ale co už.

--------

   Dneska jsme jeli podle rutiny Newt vstal a šel do sprchy, já hned po něm a nakonec jsme se dobelhali do jídelny. Pomohla jsem Pánvičkovi se snídaní, zatímco Newt si hrál na své květinové zahrádce před dvorem. Jídelna byla vlastně přístřešek přistavěný ke dvoru, kde byla kuchyň.

   Už na snídani se na mě Gally divně koukal, tohodle čóna pořád nemám ráda a normálně se na mě díval s nechutí, ale dneska? Dneska to byla čistá nenávist, nakonec jsem to nechala být a vyrazila na ošetřovnu.

   Dneska jsem šila jednomu staviteli čelo, jelikož na něj spadlo prkno že stodoly. No jak jinak:Gallyho výroba. Jinak jsem rozdala pár aspirinů a šla pomoc s obědem.

   Po obědě jsem šla zase na základnu, trávím tam teď docela dost času.

   Zase jsem vylezla na nejvyšší stabilní větev. Bylo tam vyryté to stay strong... a taky tam byly vylámané větvičky na jednom místě, aby bylo vidět na jednu stěnu labyrintu. Jako kdyby tam bylo něco zajímavého, docela mě zajímalo proč to tady Nick udělal. Ano věřím Newtovi, že to neudělal on, ale i tak když se o tom zmíním znervózní a začne si hrát s prsty. Ale nebudu rozebírat téma co je mu nepříjemné, má svých problémů dost, pořád je druhý ve vedení.

   Dneska byli na rozvrhu, v přemýšlení, na řadě placeři. Slyšela jsem hodně narážek na mou osobu, taky něco jako, že se mnou beztak Newt spí a že jsem děvka, atd. Hodně kluků taky říkalo něco o tom, že mě má jen nějaká "placerská smetánka" jako kdybych jsem se s ostatníma nebavila. Je pravda, že jsem byla více s Newtem, Minhem a Pánvičkou, ale třeba se bavím i s Benem, Chuckem, jako když jsem sem přijela, tak mi všichni říkali jak jsem sexy atd. Takže jasné,  že se nehrnu ke všem. Tohle je ale bohužel jeden z mých nejmenších problémů. Ano někteří placeři mě plácnou přes prdel, ale hned to schytají v podobě facky. Nikomu to nevadí, sice poprvé jsem strávila noc v díře, ale ten týpek byl úchyl a já se musela bránit.

   Dnešní depku jsem ukončila s větou: Soužití s klukama je těžké, ale já se zvládnu ubránit a pokud někdo něco zkusí, bude ho to hodně bolet.

   Pak jsme šla zpět na ošetřovnu, udělala svou práci a potom pokračovala za Pánvim. Byla s ním sranda, docela často jsem zpívali a tančili. Mohla jsem mu říct úplně všechno a věděla jsem, že to nikomu neřekne. Dneska, ale začal vážně, samozřejmě jsme se pozdravili, ale pak pokračoval v tom vážném tónu. ,,Hele Al, dneska jsem slyšel pár čónů se bavit. Bavili se o tobě a..." Vypadal nervózně, že se stydí, že mi to říká. ,,Asi tě chápu Pánvi." Radši jsem ho utla, jelikož on než by se vymáčkl. ,,Taky jsem něco zaslechla." Pánvička se na mě podíval s lítosti a jen kývl. ,,Buď opatrná." Řekl prostě. Potom už jsme se vrátili k práci a po chvíli ticha jsme si zase zazpívali.

   Po večeři jsme šli s Newtem do jeho pokoje, jelikož mě přemluvil, že už chce spát v jeho posteli. Nakonec jsem na to kývla a já si sedla na židli vedle jeho postele. Povídali jsem si ještě asi hodinu a potom už šli spát.

   Probudila jsem se uprostřed noci a rozhodla se, si dojít na záchod. Nebylo moudré jít přes prakticky celý plac sama a v noci a proto jsem si vzala svůj chránič, protože jsem nechtěla budit blonďáka, co spí vedle mě.

   Šla jsem na záchod a pak se rozhodla jít do lesa, to nebylo moudré, to bylo dementí rozhodnutí, jak jsem později zjistila.

   Dívka si v klidu jde lesem až dojde do rohu, kde se setkávají dvě zdi labyrintu. Chvilku jen tak stála, ale v zápětí uslyšela za sebou prasknout větvičku a než se nadála, tak ležela na zádech a její chránič se válel pět metrů daleko. Dívka se podívala svému útočníkovi do obličeje ,,Gally?" Vydechla dívka. ,,Myslíš, že si všechny oblafla že? Ale mě ne, vím, že máš něco za lubem a já zjistím co. Proč jsi sem přišla?" Začal řvát na vyděšenou dívku, která se snažila dostat z jeho sevření. ,,Hele já jsem sem nepřišla dobrovolně, guty?" Odpověděla drze, nemohla mu ukázat svoji slabinu. To už, ale schytala pěknou ránu do obličeje pěsti. ,,Říkej pravdu, dělej proč jsi tady?" Dívka jen vyplivla krev, ze svého roztrhlého rtu. ,,Poslali mě sem jako vás, nevím proč jsme tady a ani nechápu kdo nás sem poslal. Proč se ptáš mě?" Gally se na ni jen zaškaredil slezl z ní a než stihla vstát kopl jí plnou silou do břicha.

   Vyrazil mi dech, nemohla jsem se nadechnout, ani řvát a on potom pokračoval. ,,Řekni mi co chci vědět, nebo budeš litovat." ,,I kdybych něco věděla, tak ti to neřeknu, ale já nic nevím, sakra!!" Nemohla jsem řvát nešlo to, tak jsem jen zvýšila hlas, ale i to ho naštvalo a kopl do mě ještě jednou, chylal jsem mu nohu a pomocí nějaké vývrtky, co se mi objevila v hlavě, jsme ho sundala. On neotálel, rychle vstal a zase mě kopl, tentokrát do hlavy. Myslela jsem, že už to silněji nedokáže, ale on to dokázal. Po téhle raně mám všechno v mlze. Poslední co si pamatuju je jak si Gally rozepíná poklopec a říká něco ve smyslu. ,,Hele proč vlastně ne, ať je aspoň k něčemu." Potom jsem upadla do tmy.

Takhle kapitola je kratší a je trochu drsnější, ale už jsem tam musela dát nějakou akci. Al bude v pohodě nebojte, jen to bude bolet.