Queen of the Labirint [The Maze Runner FanFiction]

25. Týpečka

    Normálně jsem vstala, posnídala a chtěla se vydat i s dětmi ke zvířatům. A tak jsem taky udělala, jenomže když jsem byla v půlce cesty, tak se rozezněl alarm, který ohlašoval příjezd klece. Což je blbost, jelikož klec přijela před dvěma dny, takže měla přijet až za pět dní.

   Nechala jsem děti u ovcí a běžela ke kleci. Díky mojí noze jsem tam byla mezi posledníma, takže chvilku trvalo než jsem se dostala doprostřed. 

   Když jsem se procpala mezi těmi čóny, kteří se chytli příležitosti, takže minimálně tři mi šáhli na prdel, tak se mi dostal pohled na holku, která nehybně ležela a Newta, který jí vytahoval. Pomohla jsem mu ji dostat nahoru a prosebně se podívala na Albyho, ten pochopil a rozehnal dav kolem.

   V ruce měla papírek na kterém bylo napsané ,,Ona je poslední, úplně." Přečetl Newt nahlas a já se začala ohlížet po klucích, kteří se otáčeli a začalo to mezi nima šustit.

   Z ničeho nic se dívka zvedla do sedu, zalapala po dechu a vykřikla ,,Thomasi!". Chlapec, jehož jméno zaznělo, se otočil se údivem v očích. Samozřejmě, že i všechny pohledy se stočili k němu. A dívky, která teďka už zase nehybně ležela, si nikdo nevšímal.

   ,,Ty ji znáš?" Zeptal se Alby a Thomas zavrtěl hlavou. ,,No ale zdá se, že ona zná tebe." Podotkla jsem a svou pozornost začala opět věnovat dívce.

   Poté jsme beze slova dívku dopravili na ošetřovnu, kluky jsem vyhnala ven a podívala se na dívku.

   Má hnědé vlasy, které byly lehce vlnité a dlouhé po lopatky. Oči jsem ještě neviděla, jelikož byla mimo. Jinak byla hezká, nebo myslím si, že je hezká. Úplně to nedokážu posoudit.

   Vyšetřila jsem ji. Byla v pořádku, je jen v bezvědomí. Nevím kdy se probudí, ale teď už je to na ní. Nemám jak jí pomoct.

   Vylezla jsem přede dveře ošetřovny, kde jsme našla Thomase, Albyho a Newta. Všichni se na mě s očekáváním otočili. ,,Už je to na ní, kdy se probudí, jinak jí nic není." Řekla jsem a pokynula jsem, že můžou dovnitř.

   Všichni zavrtěli hlavou, že nemají potřebu se koukat na dívku v bezvědomí.

   Každý jsme se rozešli svým směrem, myslím, že kápové šli na poradu a Thomas za Chuckem, kde jsem šla i já.

   Beze slova jme šli k dětem, Chuck zrovna Kiře ukazoval, jak dojí kozu. Kira se na něj koukala jak na boha, který má nějaké magické schopnosti. Bylo to k popukání.

    S dětma jsme poklidili zvířata a s mlékem a vejci se vypravili za Pánví. S Thomasem jsme se vůbec nebavili, já se ho na nic neptala a on mě taky ne. Bylo to takové to ne trapné, ale spíše příjemné ticho. Neměli jsme sic o říct.

   Po obědě jsem zkontrolovala tu holku a jelikož je to bažant, tak se bude pořádat vatra, proto jsem šla pomoct Pánvimu.

   Kira mi zrovna pomáhala se špízy, když jsme uslyšeli řev. Vyběhli jsme ven a beželi ke zdroji zvuku, tedy k rozhledně. 

   Doběhli jsme ke klukům a já se začala ptát, co se děje. ,,Ta bažantka." Odpověděl mi někdo, ani jsem se nestihla podívat nahoru a už mi přistál na hlavně šutrák. Namáčkla jsem Kiru pod sebe, aby se jí nic nestalo a sama jsem se schovala pod nějaký kus dřeva, který držel Newt.

    Najednou přiběhl Thomas s Chuckem a Minhem. Dívka nepřestávala házet kameny, takže jsem se podívala na Thomase a kývla. Pochopil, takže vylezl z úkrytu, ruce dal nad hlavu a začal řvát. ,,Jsem Thomas!" Dívka přestala házet věci a podívala se dolů.